Juno spatřila na měsíci Io vulkanickou erupci

Juno se u Jupiteru usídlila už dlouho a NASA původně sice plánovala, že ji navede na méně výstřednou dráhu, aby zkrátila oběhy, ovšem od toho nakonec upustila. Je totiž možné, že sonda má poškozený motor, který by nemusel vykonat to, co by bylo potřeba. NASA se tak rozhodla, že misi raději prodlouží, než aby se pokusila sondu navést na novou dráhu a pak možná splakala nad výdělkem. Juno tak zůstala na 53denní dráze už od roku 2016 a právě i díky tomu má více času pro sledování jiných objektů, než je sám Jupiter. Mohla tak ukázat i tento snímek: 

 

JunoCam 

 

Na něm vidíme měsíc Io a těsně u dělicí čáry mezi osvětlenou a temnou částí pak světlý bod, což je právě vulkanická erupce, která tak byla opravdu velká. Io má poloměr 1820 kilometrů, takže je trosku větší než náš Měsíc, a dle fotografie by tak mohl mít daný úkaz cca 400 km napříč. 

 

Vědci přitom ví, že Io je geologicky aktivní, a to už od roku 1979, kdy kolem tohoto měsíce proletěl Voyager 1. Předpoklad je takový, že tuto aktivitu vyvolávají masivní slapové síly vyvolané gravitací Jupiteru, které tak v podstatě hnětou celý měsíc a zahřívají jej. V této době tak má být právě Io geologicky nejaktivnější objekt v naší soustavě, a to s cca čtyřmi sty aktivními vulkány. Není tak vůbec divné, že prolétávající Juno mohla jednu z velkých erupcí zachytit, a to konkrétně během svého 16. oběhu, což znamená, že nyní je sonda v polovině své mise. 

 

Fotografie byla pořízena akorát v poledne Greenwichského času, a to 21. prosince, což bylo krátce před tím, než měsíc Io vstoupil do stínu Jupiteru. Je jasně vidět, že povrch Io v oblasti erupce je už v temné části, ale vytvořený mrak je ještě ve výšce, kde je osvícen Sluncem zleva, a to stejně jako třeba mraky na Zemi krátce po západu Slunce. 

 

SRU

 

Ve 12:40 UTC se už měsíc schoval do stínu planety a NASA se na něj mohla podívat díky slabému osvětlení, které zajistil odraz od nedalekého měsíce Europa. Využil se pro to přístroj SRU, který je jinak určen pro sledování hvězd a astronomové mohli díky tomu pozorovat vulkanickou aktivitu Io zcela novým způsobem. Obrázky ve viditelném spektru jinak poskytl jako obvykle přístroj JunoCam. 

 

JIRAM

 

Nakonec se na Io zaměřil ještě přístroj Jovian Infrared Auroral Mapper (JIRAM), a to také v době, kdy byl měsíc zastíněn Jupiterem a ukázal, jak vysoké teploty panují v místech erupcí, a to zvláště té, kterou pozoroval i JunoCam v pravém dolním segmentu. 

 

Juno bude pokračovat ve své misi u Jupiteru do července 2021, kdy bude také už dokončena celá mapa planety, i když je jasné, že její povrch, respektive spíše struktura mračen, se neustále mění a ani velká skvrna na ní nebude napořád. V rámci druhé části mise se pak NASA nezaměří primárně na atmosféru a magnetické pole, ale už na větry v různých pásmech planety a také na její vnitřní strukturu. 

 

Zdroj: Phys.org