Dohání, nedohání. Např. RX 5700 dohání. Zarážející však je, že AMD není schopno dodat karty i z jiných výkonnostních tříd, byť technologii 7 nm zvládá již dlouho. Tady těžce nedohání a je to škoda, protože na cenách Nvidie je to znát. V procesorech AMD nastoupilo především s těmi levnějšími modely a jak jdou na dračku. V kartách toho moc nemá.

trvá vydání slabších karet na 7 nm jako hladovému sra...

Ke grafikám do úrovně GTX 1660 Ti či RX 590 stačí 4c­/8t. A některé on­-line střílečky jsou ještě méně náročnější, např. WOTko. Ne každý chce podstupovat riziko bazaru bez záruky či připlácet za něco, co nemá využití.

... a ta magie je poněkud ukryta v tom, že na straně jedné s příchodem Ryzenů 3000 získal Intel opravdu silného soka, na straně druhé Intel nestačí vyrábět. Nemělo by to být tak, že s příchodem silného soka se kapacity monopolisty poněkud uvolní?

Intel musí nabízet značné slevy pro OEM, jinak by museli být výrobci OEM blázni.

Uniká mi, z jakých trhů pochází prodejní výnosy Intelu, když k zákazníkům cenově vstřícnější politika AMD nedonutí Intel k větším slevám? Na jednu stranu jsou nám představovány pro Intel špatné výsledky prodejů z německého Mindfactory, na druhou stranu slevy procesorů pro běžná pc ne a ne přijít. Spíše naopak ­- 8700K nebo 9700K ještě podražily...

Kéž by se o takovéto spolehlivosti vyráběly i tovary pozemského každodenního užití... Snad ještě vydrží a přinesou zajímavá data. Dostat se takhle daleko je úžasné.

Dnes jsem byl na návštěvě u synovců, starší ­(7. třída­) má WN8 kolem 600 a druhý ­(5. třída­) má WN8 kolem 90. Ne, nechybí mi tam cifra, jsou opravdu jen dvě. A tyhle děti tvoří značnou část hráčské základny. To nejsou napínavé a zajímavé bitvy, ale válcovačky jedné nebo druhé strany. Pokud by byly vyvážené úrovní hráčů, bitvy s širokým rozsahem tierů by mi nevadily ­- naděje na výhru by byly vyrovnané, byť to není ideální.

Pamatuji si, jak jsem s jedním těžkým francouzským udělal ­"osobní rekord­" hned po jeho zakoupení: prohra ­- výhra ­- prohra ­- výhra a pak 20 proher v řadě. Poměr vítězství 8 %..... Neuvěřitelná šňůra, kterou s jiným tankem by člověk neudělal ani kdyby se ani neuhnul. Ale třeba s KV­-3, plečkou, kterou málo kdy člověk potkal, to hraní šlo úplně samo.

Rozdělit hráče podle schopností.

Za mě ještě rozdělit hráče do několika úrovní a zamezit vzteklému klikání do minimapy... Právě kvůli rajčatům jsem to pověsil na hřebík a účet předal... dětem.

GTX 1650, 1650 Ti, 1660, 1660 S, 1660 Ti. Poněkud přehuštěno...

Zachycujeme obludné ústřední černé díry, kolem kterých obíhají celá galaktická jádra plná hvězd a plynů poměrně blízko vztaženo k hmotnosti těch děr. Co je však na okraji sluneční soustavy? Pár šutrů, jejichž oběžné doby kolem Slunce se počítají na stovky až tisíce let. Ani pro tu díru není vůbec snadné něco zachytit, protože se to s největší pravděpodobností odkloní a navíc, na své oběžné dráze má asi vyžráno. Jestli se ta díra nějak projevuje, pak spíše svou schopností něco někam odmrštit než ­"sežrat­". Připomínám, že uvažovaná díra je rozměrově opravdu mrňavá, takže vůbec zasáhnout do její blízkosti je málo pravděpodobné a nemá ani atmosféru, která by přibližující se objekt zbrzdila jako to dělává Země s meteority.

Intenzitou vypařování máš na mysli poměr vytrácející se hmoty na jednotku plochy nebo na jednotku hmotnosti díry? Hypoteticky lze otočit i tok času.

Toť otázka, zda tam je a nemá co ­"žrát­" nebo prostě tam není. Já myslím, že tam není, protože nevěřím, že by se starobylá černá díra uvnitř galaxie během časů nerozrostla. Vývoj Sluneční soustavy mohla ovlivnit nějaká planeta, která třeba kolem jen prolétla a nadělala neplechu. Tak, jak existují hvězdní uprchlíci unikající z hvězdokup, jistě budou unikat i planety z jiných soustav a putovat galaxiemi, jen je nevidíme.

by měly mít na horizontech událostí ­"odpar­" založený na kvantových jevech. Bez ­"krmiva­" by se měly postupně odpařit. Mohla by malá raná černá díra přežít do dnešních dnů?

jenže balón potřebuje nějak vyvodit vztlak a tento udržovat a regulovat. S ohledem na nízké tíhové zrychlení je asi jednodušší použít vztlakové vrtule než řešit, jak balón rozbalit, naplnit, řídit a nezamotat sondu do špagátů. Balón by dával větší smysl na Marsu v jeho řídkém povětří. Pěkně nás navnadili, teď 15 let čekat na výsledky... Do dupy, proč ten vesmír musí být tak velký?

ale asi by z toho pálily oči

Pro velké vzdálenosti si budeme muset vyrobit mimozemšťany sami, třeba na Marsu nebo u Jupitera.

Myslíš tento článek? https:­/­/www.svethardware.cz­/vyzkumnikum­-se­-mozna­-uz­-podarilo­-vyrobit­-pevny­-kovovy­-vodik­/49646
V něm se píše, že v jádře je kovový vodík předpokládán, ale nepíše se tam, že se jádro Jupitera skládá jen a jen z kovového vodíku. Podstatou sdělení o kovovém vodíku je to, že se jedná o jeho výjimečnou podobu, která se v přírodě může vyskytovat právě jen v jádrech planet podobných Jupiteru ­- dosti hmotných, ale ne tolik, aby se staly hvězdami. Konečně, měření Jupitera se dá spočítat na prstech, takže jestli se po nových měřeních zdá nová teorie o jádře slabá, pak ty předchozí teorie založené na menším množství měření jsou ještě slabší.

Družice Juno obíhá na polární dráze ­(postupem času oběhne nad celým povrchem­) a mimo jiné proměřuje tíhové pole Jupitera. A to už o rozložení hmoty řekne mnoho.

Naděje na přežití na Marsu je nulová a výzkum zajistí mnohem levněji roboti. Spíš bych to viděl tak, že někdo Mars zamoří bakteriemi.

Asi největší překážkou výskytu složitějších živých organismů na jiných planetách budou občasné dopady asteroidů. Země má kolem sebe plno strážců ­- hned čtyři velké plynné planety, tři Zemi podobné a navrch ještě poměrně velký Měsíc. Neobyvatelnost může způsobit také nadměrná sopečná činnost mající původ v mládí planety nebo v slapových silách. O zbytek se postará obrovská rozlehlost vesmíru ­- doba letu signálů je dlouhá, jejich síla v takových vzdálenostech prachmizerná.

Myslím, že nejhorším provedením pohonu je takové, ve kterém se zdrojová prvotní energie přemění na jinou a ta následně slouží k pohonu. Proto nedávám moc nadějí např. laserovým pohonům. To možná už budou lepší ty výbuchy, na které by teoreticky stačily krátké přerušované laserové impulsy a zdroj by tak nemusel být masivní. Solární plachta bude kdesi kousek za Sluneční soustavou k ničemu. Navíc hrozí, že v mezihvězdném prostoru by odpor prostředí mohl převážit nad slaboučkým slunečním větrem ­- mohou tam být řídké plynové zbytky aj. Uvnitř soustavy lze využít gravitační urychlení pomocí planet podobně, jak se to dělá už dnes. Ať tak nebo tak, cíl cesty bude krajně nehostinný a prakticky nevyužitelný. Zatím je asi lepší zaměřit se na sousední planety.

Neměly by velké poloosy všech elips mít společný průsečík?

Stydět by se měl ten. kdo své myšlenky považuje za neměnná a věčná dogmata.Otázkou je, jak by se třeba chovaly materiály vystavené dlouhodobě mimořádně nízkým teplotám. Radioaktivita v reaktorech nedělá jejich kovové konstrukci dobře, proto se u nich vypočítává předpokládaná životnost a ta se upravuje dle laboratorních zkoušek na vzorcích vyrobených společně s vlastní konstrukcí ­- souvislost s iontovým pohonem, který bude asi mít jaderný původ.

Třeba je to pozůstatek po interakci s jinou galaxií. Ono vůbec přesně změřit vzájemné polohy, rychlosti a hmotnosti galaxií při pohledu z jednoho místa je dosti zatíženo chybou. Nedal bych ruku do ohně za to, že známe spolehlivě tyto parametry pro okolní galaktické objekty. Navíc, galaxie zvláště ve svých okrajích, je neskutečně řídká. Její ­"tvarový­" pohyb, vlnění, kroucení, trvá stovky miliónů let. Vždyť Slunce obíhá jádro v čase cca 0,25 mld. let.

Ano, takto se měří mimořádně velké vzdálenosti ve vesmíru ­- na základě předpokladu o stejné barvě světla pro dva podobné, ale různě vzdálené objekty, se porovná rudý posuv způsobený rozpínáním vesmíru a od něj dopočte rozdíl vzdáleností.

Po 50 letech v nějakém hvězdoletu by člověk zcvokl.
Plyny se lépe rozpouštějí ve studených kapalinách.

Na výpočet prodlužování času i hmotnosti slouží ten samý vzorec. Tedy ­"znatelnost­" projevů vysokých rychlostí je pro obě veličiny stejná. A hlavně relativistická ­- jestliže pro pozorovatele na lodi běží čas pořád stejně, ale vnější pozorovatel to vnímá jinak, pak to samé platí i o hmotnostech. Pozorovatel v lodi bude na své váze, umístěné tamtéž, vážit furt stejně. Tady se projevuje především nepoužívání českých slov ­- relativnost znamená vztažnost. Vztažnost mezi pozorovateli v různých soustavách, ne v jedné soustavě.

Před teorií relativity nedokázali smysluplně vysvětlit závěr onoho pokusu s rychlostí světla. Zjistili, že světlo se šíří pořád stejnou a neměnnou rychlostí vůči všemu naráz v daný okamžik. Tj. vůči zdroji i pozorovateli a to i v případě, že se zdroj pohybuje vůči pozorovateli. Jiným jevem, byť filosofickým, je smyšlený pokus, zda člověk by dokázal rozpoznat, že jeho tělo se otáčí v případě, že by veškerá hmota vesmíru zmizela. Otáčel by se člověk a cítil by v pažích odstředivou sílu nebo by se otáčel kolem něj prázdný prostor, jinými slovy, kolem člověka by se otáčelo nic ­(jestli to lze nazvat otáčením­)? První jev vysvětlila speciální teorie relativity, ten druhý obecná ­- důkazem budiž např. strhávání časoprostoru kolem otáčejících se černých děr ­- tělesa svou hmotou křiví prostor. Jen se to blbě měří u těles velikosti lidského těla.

Jakákoliv nenulová rychlost mění svět podivným způsobem ­- prodlužuje tok času, zkracuje délky aj. Jen donedávna to lidé nedokázali rozeznat. To je rozdíl mezi newtonovským filosofováním nad rychlostí zvuku a nad rychlostmi blížícími se světlu.