Kompletace fúzního reaktoru ITER ve Francii byla oficiálně zahájena

Lidstvo hledá lepší způsoby, jak v budoucnu vyrábět elektrickou energii. Pochopitelně žádné řešení obvykle není vhodné pro všechna nasazení a pokud jde o velkoobjemovou centrální výrobu, slibně vypadají fúzní reaktory, které pracují na základě stejných reakcí jako naše slunce a jiné hvězdy. Připomeňme, že první pokusy s tokamaky sahají do přelomu 50. a 60. let, kdy byly vyvíjeny v Sovětském svazu. V posledních letech se intenzivně pracuje na novém tokamaku ITER, který je společným projektem Evropské unie, Číny, Indie, Japonska, Koreje, Ruska a Spojených států. Státy se na něm podílejí především dodávkou jednotlivých komponent a méně už samotnými penězi. Největší podíl má EU se 45,6 %, další státy se na nákladech shodně podílí necelými 9,1 %. Přípravné práce na novém fúzním reaktoru ITER začaly už v roce 2007, což znamenalo výkopové práce, v srpnu 2010 pak začala stavba základů (i s ohledem na seizmická opatření) a od roku 2014 pak stavba budovy. Nyní byla oficiálně zahájena další fáze, a to stavba a kompletace samotného fúzního reaktoru (tokamaku).

 

 

Tento nový tokamak by měl být přelomový v tom, že na rozdíl od předchozích pokusů bude na výstupu více energie než na vstupu. To neuměl ani evropský tokamak JET, který v roce 1997 dosáhl rekordní výroby 16 MW energie po dobu 1 sekundy, jenže na zahřívání potřeboval sám o sobě 24 MW (Q=0,67). Něco takového pochopitelně nedává praktický smysl.  Ale právě takové pokusy vedou k získání zkušeností a poznatků k dalšímu studiu a tvorbě lepších tokamaků. ITER by měl dosahovat dokonce až Q=10, což znamená, že má potřebovat 50 MW energie pro zahřívání (má dosahovat teplotu až 150 milionů °C), ale výstup má dosahovat 500 MW po dobu zhruba 1000 sekund (téměř 17 minut). Palivem má být malé množství deuteria a tritia. Deuterium je těžký vodík, který má vedle protonu i neutron, získávat se dá z mořské vody. Tritium je radioaktivním izotopem vodíku s protonem a dvěma neutrony, výroba je možná např. z lithia a jedním z cílů projektu je i to, jak vůbec zajistit dostatek tohoto paliva pro reaktor.

 

Prozatím je plán takový, že reaktor bude dostavěn za 5 let a v prosinci 2025 vyrobí první plasmu (fáze First Plasma). Neplánuje se však jeho brzké komerční nasazení, využit bude primárně pro další studium, aby mohly být vytvořeny jiné a ještě lepší tokamaky, které už budou komerčně vyrábět elektřinu. Tato fáze studia by měla trvat alespoň 10 let a finální verze by měla být v provozu od roku 2035.

 

Zdroj: iter.org