Koncept HTPC: co je dobré vědět

HTPC skříně - výběr není vůbec snadný

Skříně pro HTPC ve své podstatě nejsou vůbec nic nového a velmi připomínají desktopové verze PC. Lze o nich říci, že jde o převlečené staré Desktopy. Ty se v podstatě dnes už nevidí a když, tak u sériově výráběných PC od velkovýrobců. U běžných uživatelů a od malých firem, které si nemohou dovolit vývoj a výrobu vlastních skříní, už ztratily svůj kredit. Kvůli ležaté konstrukci a uspořádání komponent je ve výsledku stavba PC s použitím takové skříně daleko těžší, než když použijeme kvalitní a rozměrnou ATX/BTX skříň typu Tower.



K tomuto tvrzení existují tři hlavní podpůrné argumenty - snadnost sestavení/manipulace s komponentami, chladicí schopnosti a hlučnost. Všechny aspekty spolu navíc souvisí a je mezi nimi třeba najít kompromis, což vzhledem k vzájemné nepřímé úměře mezi hlukem a chlazením není vůbec snadné. Nutno dodat, že pokud se nechceme pouštět do stavby vlastní skříně, pak toto vše padá především na bedra výrobců skříní.

A nyní nám vzniká zajímavá situace. HTPC jsou speciální případ, kdy je nutné komponenty usmístit do prostorově omezené skříně typu Desktop, aby se tato dala umístit mezi ostatní 'obývákové' spotřebiče a co nejlépe zapadla. Jsme tedy relativně omezeni velikostí ostatních spotřebičů, kde snad jediný rozměr, jenž si můžeme upravit, je výška skříně. Výrobce samotné skříně tak musí uvážit všechna pro a proti, aby vytvořil vyvážený výrobek, jenž bude zároveň kompatibilní s komponentami jisté třídy a také bude schopen tyto komponenty uchladit při rozumné hlučnosti, protože samozřejmě nechceme, abychom byli při poslechu hudby nebo prohlížení fotografií rušeni rachotícími ventilátorky.


Právě zde mají maximální výhodu výrobci, kteří si mohou na míru jimi zvolených komponent navrhnout skříň i s chlazením a ne to dělat nesmyslně obráceně a prostému 'obalu' ustupovat při návrhu PC, jak to bohužel kvůli kompatibilitě musí dělat výrobci univerzálních skříní. Avšak i zde se dají dělat kompromisy, s nimiž jsme se již dávno mohli setkat v podobě Barebone systémů. Největší problém je zde totiž výběr základní desky, která v podstatě určuje, kde budou ostatní komponenty umístěny (především CPU), jaké mohou mít chladiče, atd. Pokud ale výrobce tuto volbu udělá za zákazníka, může tomu přizpůsobit i design celého systému, protože už přesně ví, kde bude chladič procesoru, jestli nebude kolidovat s chladičem čipové sady, paměťmi nebo třeba i s napájecím zdrojem. A především může takový výrobce výrazně napomoci chladicímu účinku celého systému tím, že si vytvoří chladiče vlastní a na vhodná místa rozmístí ventilátory s tunely. Tím tedy zákazník může velice snadno získat již z velké části vyřešený systém, do nějž si už jen dokoupí zbytek komponent a dokončí jej.

Můžete snadno namítnout, že se tím vytrácí svoboda volby, a to i té zcela základní - platformy. Jenomže na druhou stranu tím můžeme získat velice efektivně vyřešený systém. A u HTPC je nutné, aby systém dokázal dělat to, co má - tedy (alespoň prozatím) přehrát film, zachytit video, ukázat obrázek nebo pustit hudbu. Nekupujeme si jej na hraní nejnovějších her, taktovací pokusy a další alotria, takže rivalitu mezi AMD a Intelem či ATi a nVidií můžeme zde klidem hodit za hlavu a nechat si ji pro stolní PC.


Problémy s koncepcí skříní a chlazením

Co bych viděl jako nejožehavější problém, je velikost ventilátorů. U dnešních jen trochu kvalitních skříní Tower je místa dost, abychom dopředu umístili alespoň jeden 120mm ventilátor, vzadu vedle napájecího zdroje klidně dva a ještě si přilepšili nějakým z boku, aby naše SLI či CrossFire řešení nevzplanulo. Jenomže u HTPC se vpředu místo využije spíše pro šachtu pro DVD, informační displej a čtečku paměťových karet. Vzadu zase máme všemožné konektory, zespodu kvůli základní desce vzduch tahat moc nelze a také seshora a z boku to není ideální, protože si musíme uvědomit, že HTPC se často umisťuje do stísněného prostředí, jak už to se spotřebiči v obývacím pokoji bývá.


Ideální HTPC by, alespoň z mého pohledu, mělo být vyřešeno s ohledem na výhody formátu BTX, kde je součástí koncepce tunel vedoucí od předního panelu k CPU. Toto v podstatě vypovídá o snaze co nejvíce minimalizovat hlavní zdroje hluku - ventilátory - snížením jejich počtu a maximálním zefektivněním toku vzduchu tak, aby se z něj využilo maximum. Jenže zde právě narážíme na problém kompatibilita skříně vs. její funkčnost, kde barebone HTPC systémy dostávají výhodu. Tu ale musí nejdříve využít.

Představme si tedy situaci, že výrobce již má vybránu základní desku, respektive alespoň zná rozložení komponent a další vlastnosti. Poté je již schopen i maximálně uzpůsobit skříň tak, aby vzduch proudil přes ty nejdůležitější komponenty a tou nejkratší cestou zase ven. Zde se tedy přímo nabízí využití předního nasávacího ventilátoru, jenž bude vzduch posílat přes tunel s chladičem CPU dále do skříně. Tam mu přijdou do cesty ostatní komponenty a následně se teplý vzduch vytratí přes napájecí zdroj a případně i ostatní ventilátory ven. Teď bychom se mohli sáhodlouze dohadovat, jestli má jako první na ránu přijít procesor a dále se s teplým vzduchem potýkat ostatní komponenty a zdroj, nebo jestli tomu má být naopak. Ale tak či tak, při jednotném oběhu zde bude stále nějaká komponenta v nevýhodě.


Řešení může přinést rozdělení oběhu vzduchu na dvě (či možná i více) samostatných cest. Toto v žádném případě není novátorská myšlenka. S uspěchem ji využívá například firma Lian-Li, Antec a další výrobci u svých vyšších modelů skříní Tower. Ty jsou fyzicky uvnitř rozděleny na dvě oblasti, kde v té menší se schovávají pozice pro pevné disky a napájecí zdroj a ve zbytku skříně máme vše ostatní, tedy především procesor, grafickou kartu (nebo více) a čipovou sadu. Zdroj tak není využíván jako jeden z hlavních odsavačů teplého vzduchu, čímž se mohou jeho otáčky a tím i hluk velmi podstatně snížit. Stará se pouze sám o sebe a případně i nějaký ten pevný disk. Na druhou stranu ale rozdělení prostoru uvnitř skříně přinese i potřebu více ventilátorů a hlavní problém - rozvod vzduchu přes nejdůležitější komponenty - zůstává ve své podstatě nevyřešen.

Dnes ale musíme využívat toho, co máme k dispozici na trhu (případně co si dokážeme vyrobit, že). Jsou to vesměs HTPC skříně pro ATX systémy anebo vhodné barebony. Na dalších dvou stránkách se tedy podíváme na běžně dostupné modely skříní HTPC.