Krtčí sonda HP3 u NASA Insight bojuje s tvrdou vrstvou regolitu, co bude dál?

NASA InSight je celkově vzato úspěšná mise, která má opravdový problém s jedinou věcí, a to je sonda HP3 zvaná krtek, které se stále nedaří dostat se hluboko pod povrch Marsu. Dle představ NASA by se měla pomocí sbíječkovitých úderů svého vnitřního mechanismu zavrtat alespoň do hloubky tří metrů, když už ne do pěti metrů, jak se původně plánovalo. Jenomže to pochopitelně záleží především na tom, co vůbec má překonávat. 

 

 

HP3 už byla téměř ztracena, když si vyhloubila trychtýřovou jámu, z níž málem vypadla a až poslední pokus s využitím robotické ruky ji dokázal dostat celou pod povrch. Nyní je tak celá HP3 skryta v regolitu a seshora ji přikrývá lopatka robotické ruky InSight. Vpravo pak vidíme plochý kabel, který dává tušit, že HP3 je ve skutečnosti trošku vpravo od černé lopatky. Ta právě kvůli tomuto kabelu musí krtkovi pomáhat velice opatrně, aby nedošlo k jeho poškození.

 

NASA nyní zveřejnila záběr, dle nějž je zřejmé, že HP3 se namísto dalšího zavrtávání začal střídavě opírat o lopatku, což dává tušit, že nikam nepostupuje a opět se vrtí na místě. Přes lopatku ale není zatím dobře vidět, co se děje, takže během příštích týdnů ji obsluha přesune jinam a podívá se na to, co se při úderech mechanismu v HP3 děje kolem sondy. 

 

 

Ta potřebuje být celá obklopena materiálem, jenž jí poskytne potřebnou oporu, ale už nyní je vidět, že není. Všude kolem je uvolněný regolit a NASA udává, že materiál pod sondou je naopak značně zhutněný a soudržný a ta se od něj odráží. NASA tak bude chtít zkusit využít lopatku i k tomu, aby sondu zkusila zahrnout okolním materiálem, což bohužel není operace na pár sekund. Vše se musí předem pečlivě naprogramovat, aby InSight potřebné pohyby vykonal automaticky. 

 

NASA tak může doufat především v to, že HP3 co nejdříve překoná tvrdou vrstvu označovanou jako duricrust a posune se dále. V tom ale bude potřebovat pomoc, přičemž robotická ruka se bude muset věnovat i jiným úkolům. NASA se už nutně potřebuje podívat i na to, jak vypadají solární panely na InSight, k čemuž slouží právě ruka a její kamera. Ostatně panely nebyly zkontrolovány už téměř rok (naposledy 17. července 2019). Vedle toho se vědci také chtějí opět podívat na noční oblohu, aby zkusili zachytit padající meteory a mohli si případný dopad meteoritu spojit s údaji ze seismometru SEIS. 

 

Samotný SEIS dokázal zachytit již téměř pět set otřesů, ovšem jejich četnost v poslední době značně klesla v průměru na necelý jeden týdně. Za to ale dle NASA může také roční období Marsu s turbulentní atmosférou, která ovlivňuje měření seismometru. Zkrátka tvoří šum, v němž titěrné otřesy zanikají, a to i přes ochranný štít pod nímž je SEIS umístěn.