Mars dle údajů Curiosity neměl dost CO2 na udržení vody v tekutém stavu

Mars už je dnes příliš chladný svět a má oproti Zemi jen velice řídkou atmosféru na to, aby na něm mohla existovat voda v tekutém stavu, ale v jeho vzdálené minulosti k tomu podmínky byly. Potřeboval k tomu především skleníkové plyny, které poskytly potřebný tlak a především udržovaly na planetě potřebné klima. Není tak divu, že se vědci zkoumající Mars často zaměřují na hledání stop oxidu uhličitého a zjišťují, kam se poděl.

Aktuální údaje získané roverem Curiosity naznačují, že CO₂ na Marsu skutečně byl přítomen, ale nebylo jej dost na to, aby mohl na planetě dlouhodobě udržet vodu v tekutém stavu, navíc když Slunce v té době mělo být méně aktivní než dnes. Toto tvrzení je založeno na simulacích, které staví právě na tom, co objevil Curiosity.

Tento rover pohybující se v kráteru Gale na cestě vzhůru na horu Aeolis Mons našel území, které vypadá jako dávno vyschlé jezero. Našel rozsáhlé území s jílovcem, siltovcem a pískovcem, které měla po sobě nechat tekutá voda, která vyschla před 3,8 až 3,1 miliardami let. Rover ale nenašel žádné materiály obsahující uhličitany, které by mu pomohly určit přítomnost uhlíkatých plynů v minulosti. K tomu ale prý mohou pomoci i jisté jílovcovité materiály, neboť v době svého vzniku by měly zachytávat CO₂ ve své struktuře. To se dá nyní nepřímo zjistit, neboť CO₂ v nich má omezovat rozpustnost železo obsahujícího olivínu, čili se měří obsah olivínu v daných jílovcích, aby se určilo i zastoupení CO₂ na mladém Marsu. To je stejná technika, která se používá i pro zkoumání podmínek na mladé Zemi, kde je přitom méně spolehlivá kvůli tomu, že údaje zkresloval vyvíjející se život, nicméně jsou i jiné. Konečná data pak poskytlo právě přímé srovnání s tím, co se dělo na Zemi.

V závěru výzkumníci uvedlo, že marťanská atmosféra v době vzniku zkoumaných jílovců měla sice více CO₂, než uváděly předchozí odhady, ale stále to zdaleka nestačilo na udržení teplot nad nulou pomocí skleníkového efektu ve sledovaném období před několika miliardami let. To samozřejmě neznamená, že na Marsu nebyla tekutá voda, neboť skleníkové plyny nebyly zdaleka jediné, které mohly planetu zahřívat. Je tu ještě třeba geologická aktivita. Nová data také poskytla celkově lepší náhled do tohoto kritického období vývoje Marsu, když potvrdila, že ten v něm rapidně ztrácel svou atmosféru a zrovna kráter Gale byl pravděpodobně jedno z posledních území na planetě, které o tekoucí vodu přišlo, takže zažil poslední dny "mokrého Marsu".

Zdroj: Ars Technica