Měkký robot ze Stanfordu umí sám růst

Na Stanfordu vznikl robot, který připomíná červa, jenž se dokáže pohybovat tak, že na potřebná místa prostě doroste. K robotům, jak je obvykle známe, má tak tato věc velice daleko, ovšem to je právě na ní zajímavé. Nejde o kusy kovu s převody či motorky, ale o napodobeninu živoucího organismu a není třeba připomínat, že v této oblasti jsou výzkumníci za klasickou robotikou značně pozadu. 

 

 

V tomto případě jde o robota, který narůstá prostě tak, že se nafukuje a vepředu rozpíná, k čemuž má schovanou potřebnou zásobu materiálu přímo v sobě. Je to tak podobný princip, jaký má frkačka, tedy až na to, že ta je srolovaná, zatímco náš robot se obrací naruby. Dle svých tvůrců by mohl pomoci při různých živelných katastrofách, neboť dokáže růst do libovolného směru a protáhnout se úzkými škvírami. 

 

V podstatě tak jde o dvojitou plastovou trubičku naplněnou vzduchem, která se sama o sobě nepohybuje, ale expanduje potřebným směrem. Právě to umožňuje, aby se robot protáhl i velice úzkými škvírami, do nichž by se neměl šanci dostat, pokud by se pohyboval celý. Je také dost odolný na to, aby si dokázal tlakem ve svém těle tyto škvíry rozšiřovat, pokud jsou pochopitelně ve vhodném materiálu. 

 

 

Jeho síla je v tomto ohledu skutečně pozoruhodná, neboť v testech dokázal nadzvednout i 100kg bednu a na druhou stranu umí proniknout i otvorem, který má pouze desetinu jeho obvyklého průměru. V testu se tak dokázal protáhnout prostředím, kde na něj byla nastražena mucholapka, hřebíky, lepidlo i led a skrz to vše dokázal pronést svůj náklad, a to v tomto případě senzor oxidu uhličitého, jímž by mohl v reálném nasazení hledat přeživší lidi.

 

V tomto testu se přitom jeho stěna o jeden z hřebíků protrhla, ale díky tomu, že se narostlé části robota nepohybují, zůstal otvor ucpán hrotem a na funkčnosti se to neprojevilo. V praxi ale bude v podobných případech samozřejmě záležet na štěstí, však nějaký dlouhý prořízlý otvor by už asi dokázal robota zastavit a velké nebezpečí pochopitelně je i žár nebo rovnou oheň. 

 

Směrování růstu robota se může zajistit dvěma způsoby, a sice nestejnoměrným nafukováním, nebo řízením pomocí ohebného kabelu. Počítá se také s částečně autonomním řízením, které zajistí kamera a software, jenž dokáže robota navigovat. Nyní se výzkumníci na Stanfordu chtějí zaměřit na další možnosti, které může přinést zvětšení i zmenšení jejich robota. V prvním případě by šlo o jeho podobu, která by právě mohla posloužit záchranářům na místech katastrof, a to především pro hledání přeživších ve zřícených budovách. Těm samým lidem by pak mohla pomoci zmenšená verze vyvinutá pro účely medicíny a zde můžeme uvažovat o nové formě laparoskopie či cévní chirurgie. 

Zdroj: Extremetech