Měsíc by chtěli využít i astronomové a osadit jej teleskopy

Měsíc by jistě nejraději ze všech osadili svými přístroji především příznivci radioteleskopie, neboť jeho odvrácená strana poskytuje ideální stíněnou základnu právě pro radioteleskopy, které jsou jinak ovlivňovány lidskou civilizací. Ovšem stejný problém mají i astronomové využívající pro sledování vesmíru viditelné či infračervené spektrum, a to kvůli světelnému znečištění a vypouštění nebývalého množství satelitů na oběžnou dráhu a kdyby toho nebylo, stále je tu atmosféra a její vliv. Měsíc tak představuje ničím nerušenou základnu, která může hostit budoucí astronomickou výbavu lidstva, samozřejmě pokud se vyplatí ji tam posílat. 

 

 

Není tak divu, že Joseph Silk, Ian Crawford, Martin Elvis a John Zarnecki ve své práci zkoumají tyto možnosti a jako ideální označují právě odvrácenou stranu Měsíce, kterou sice mají obsazenou Nacisté jezdící na tyranosaurech, jak každý dobře ví, ale snad se je podaří vyhnat. Autoři argumentují, že už nastal čas na diskuzi o tom, jak bychom mohli Měsíc v tomto ohledu využít a mluví právě rádiových a infračervených teleskopech, jež by mohly studovat vzdálené planety, hledat známky života i inteligence a zkoumat vzdálené končiny z dob pouhých milionů let po velkém třesku. 

 

Na povrchu Země funguje mnoho radioteleskopů, ale ty mají omezené možnosti dané nejen všudypřítomným rádiovým vysíláním, které je značný rušivý element. Jde také o atmosféru, která pod sebe nepustí rádiové signály s frekvencí pod 10 MHz, což určuje i limity pro celé toto odvětví astronomie. Odvrácená strana Měsíce je přitom široko daleko nejvhodnější místo ve Sluneční soustavě, neboť není nikdy vystavena Zemi, takže takto vhodně radioteleskop by byl schopný detekovat třeba případné magnetické pole malých planet podobných Zemi, což se jinak nedaří ani těm největším a nejmodernějším. 

 

Astronomové už také navrhli vesmírnou misi zvanou Farside, jež zahrnuje robotické vozítko, jež by rozeselo po povrchu Měsíce řadu menších antén sledujících oblohu v nižších rádiových frekvencích. Právě toto zařízení by bylo schopno detekovat případné magnetické pole menších planet a také sledovat proudy částic, které do svého okolí posílají hvězdy při svých erupcích. Nejde tak pochopitelně o nic jiného než o hledání života, který v nám známé formě vyžaduje útočiště právě před nabitými částicemi z hvězd a to poskytuje především celoplanetární magnetické pole. 

 

Infračervené teleskopy vyžadující především co nejnižší teploty zase mohou najít útočiště u pólů Měsíce v kráterech, kde existují místa, kam sluneční světlo nikdy nedosáhne. Právě tam mohou teploty dosáhnout až -232 °C. 

 

Martin Elvis, astrofyzik z Harvardu, však už vidí na obzoru potenciální problém, který se může projevit dříve, než si myslíme. Podobně jako dnes na trhu s grafickými kartami jde o těžaře, jen tentokrát ne kryptoměn, ale opravdových surovin. Ovšem nejedná ani o to, že by se hrozilo rovnou astronautem se sbíječkou, ale jsou to spíše očekávané spory mezi velmocemi právě ohledně využití Měsíce jako zdroje surovin. Právě proto chtějí i astronomové jednat co možná nejdříve v zájmu vědy.  

 

Zdroj: Astronomy