Mezigalaktické hvězdy objeveny v Mléčné dráze

Gaia je satelit dobře známý pro svou mimořádnou schopnost sledovat pozici a trajektorii více než miliardy hvězd i jiných objektů. Nedávno přitom ESA přišla s velice očekávaným druhým souborem dat, který obsahuje informace o 1,3 miliardě hvězd v Mléčné dráze. Konkrétně jde o jejich pozice, paralaxy a povětšinou o 2D pohyb po obloze. V případě 7 milionů nejjasnějších hvězd ale Gaia poskytla i přehled o jejich pohybu ve 3D, čili v prostoru a právě tato část byla pro astronomy z Leiden Observatory nejzajímavější. 

 

 

Mohli se totiž podívat na to, zda nenajdou nějaké mezigalaktické hvězdy, jejichž trajektorie a rychlost by ukazovala na to, že nepocházejí z Mléčné dráhy. Pak by to byly pravděpodobně hvězdy zrozené v jiné galaxii, jež byly nějakou událostí katapultovány pryč do vesmíru, aby doputovaly až do té naší. Je to ve větším měřítku v podstatě stejný scénář jako v případě objektu ‘Oumuamua, který nedávno prosvištěl kolem Slunce a zase pryč z naší soustavy. 

 

Astronomové se tak zaměřili především na rychle se pohybující hvězdy a objevili jich dost, které vysokou rychlostí putují směrem do Mléčné dráhy. Ty jsou na následujícím snímku znázorněny žlutou barvou, přičemž dle předpokladů by bylo štěstí najít alespoň jednu. Nakonec jich bylo nalezeno rovnou třináct a mezi nimi i dvě velice rychlé, které skrz galaxii putují rychlostí asi 2,5 milionu kilometrů za hodinu. I s červeně znázorněnými, které mohou pocházet spíše z naší vlastní galaxie, tak bylo nalezeno celkem dvacet hvězd, jež by měly nakonec uniknout z dosahu jejího gravitačního působení a vlétnout do mezigalaktického prázdna. 

 

 

Na základě získaných dat astronomové odhadují, že tyto hvězdy představují pouze zlomek celé populace, která jen prolétá skrz Mléčnou dráhu a neusídlí se v jednom z jejích spirálovitých ramen. 

 

Kde se ale oněch třináct nejspíše cizích hvězd vzalo? Na ráně jsou logicky nejbližší vedlejší útvary, jako je konkrétně Velký Magellanův oblak. Jejich vymrštění z původního sídliště pak mohl zařídit nějaký velice hmotný objekt a nejlépe pak supermasivní černá díra. Ta však ve zmíněném oblaku nebyla dosud objevena a nikdo její přítomnost ani nevyvrátil, takže dané hvězdy by na ni mohly nepřímo poukázat. Nicméně o skutečný důkaz by nešlo, protože hvězdy mohly být vymrštěny i jinak, například tím, že v jejich těsné blízkosti explodoval jejich dosavadní souputník v supernovu. 

 

Nyní ale mají astronomové vhodné kandidáty pro další studium, takže se snad o nich a jejich původu dozvíme brzy více. Ona také stále existuje možnost, že tyto hvězdy přece jen nepochází z cizích galaxií a jejich pohyb je výsledek dávných mezigalaktických interakcí, jež ty nejvzdálenější a nejstarší hvězdy tvořící halo Mléčné dráhy poslaly na cestu. To by ale také nejspíše znamenalo, že Mléčná dráha je ve skutečnosti mnohem větší, než se udává. Že by to však platilo pro všech 13 hvězd, bez výjimky, to nepůsobí pravděpodobně.

 

V tom nám udělá jasno další studium těchto hvězd, které se zaměří na jejich spektrum, a tedy i složení. Hvězdy sídlící na okrajích Mléčné dráhy jsou zpravidla tvořeny především vodíkem, zatímco hvězdy z vnitra jiných galaxií by měly mít hojné zastoupení těžších prvků. Další informace také poskytne satelit Gaia, který ve 20. letech nabídne další dva soubory dat a díky nim se zvýší počet hvězd mapovaných v prostoru ze 7 milionů na 150 milionů. 

 

Zdroj: Astronomy