Mikrotransakce a DLC: pokrok, či záhuba herního světa?

Rozmach mikrotransakcí v mobilních hrách, na jejichž případě firmy viděly, jaké zisky jim mohou přinášet, zařídil i jejich rozšíření mezi hry pro PC, kde se spojily s dalšími koncepty, které se týkají snah vytáhnout z nás peníze. Jde např. o nenáviděné 0-day DLC, čili placený obsah objevující se v den vydání plné verze hry nebo koncept placení za hry předem výměnou za obsah navíc.

 

 

NPD Group (přes Gamespot) loni provedla průzkum mezi americkými hráči, a to napříč populací mužů a žen ve věku mezi 13 a 54 lety (celkem téměř 9.000 lidí), z nichž 28 % (přesně 2.470) si v předchozích 3 měsících pořídilo nějaký extra obsah, což jen ukazuje, jak běžné se mikrotransakce staly. Konkrétně se průzkum týkal her Battleborn, Destiny, Gears of War Ultimate Edition, Grand Theft Auto V a Halo 5: Guardians.

A jak bychom mohli odhadnout, nejvíce mikrotransakcí jde na vrub mladých mužů a také se ukázalo, že samotné mikrotransakce vedou před DLC, takže 23 % z dotazovaných lidí provádí tyto drobnější platby a jen 16 % si stahuje dodatečný obsah. 

 

Dále z průzkumu vyplynulo, že polovina lidí, kteří o mikrotransakce neměli zájem, je v tomto opravdu zatvrzelých, a nehodlají za ně utrácet vůbec nic. Pokud už někoho mikrotransakce zlákaly, pak opět asi polovina z těchto lidí si nemyslí, že to mělo cenu a 16 % si myslí, že zakoupený obsah měl být zahrnut v plné verzi hry. 

 

Nicméně celkový postoj dotazovaných američanů je v 77 % pozitivní, a to v tom ohledu, že dodatečně kupovaný obsah jim může vylepšit/prodloužit zážitek ze hry. Ovšem 68 % z nich si myslí, že model pay-to-win zajišťující podstatnou výhodu pro platící hráče je vyloženě nešťastný, takže mikrotransakce ano, ale s mantinely.

Vypadá tak, že postoj americké veřejnosti k mikrotransakcím není tak kritický, jak je vidět ze všemožných diskuzí, kde se pochopitelně ozývají především nespokojené hlasy. Stejně tak ale není moc vyhraněný a z průzkumu je cítit, že řada lidí ani neví, co si má o mikrotransakcích myslet, někdy si to možná vyzkoušeli a utratili pár dolarů za drobnost jako speciální skin pro svou postavu a příště si to už lépe rozmyslí.

 

 

 

Tento nadpis by možná měl znít Mikrotransakce < DLC < Season Pass, neboť obvykle jsou právě mikrotransakce nejlevnější záležitostí a také se týkají drobností, zatímco DLC představují větší a dražší aktualizace a Season Pass už znamená přístup ke všem předem známým budoucím DLC a jinému obsahu, i když v některých případech jen k těm, které přijdou na trh do určitého termínu, od toho také slovo Season. Jde tak v podstatě o předplatné budoucího obsahu, které je obvykle lákavé kvůli nižší ceně v porovnání se součtem cen jednotlivých částí.

 

Jaký je ale přesný rozdíl mezi mikrotransakcemi a DLC? Rozhodně ne v zaplacené částce a jak už označení DLC - Downloadable Content - napovídá, jde o stáhnutelný obsah, čili vedle celých datadisků podstatně rozšiřujících hru to může být třeba jen další zbraň do hry, nebo jiné vybavení, které nám už zůstane.

Zato pomocí mikrotransakcí si obvykle dopomůžeme třeba k herní měně, kterou můžeme utratit za již existující "spotřební" výbavu a zkrátka jde o obezličku pro usnadnění postupu ve hře, takže o nich můžeme uvažovat jako o zpoplatněných cheatech. Z toho by mohlo vyplývat i to, že mikrotransakce jsou jednorázové. To ale nemusí platit vždy, neboť pomocí mikrotransakcí si můžeme dopomoci i k výbavě, kterou neplatící hráč nemůže získat. Dá se tak i říci, že mikrotransakce jsou typ DLC, ale všechny DLC patří mezi mikrotransakce. 

 

Nabídka hry Prey pro předem platící

 

To všechno mohou herní studia a vydavatelé kombinovat a lákat zákazníky třeba na to, že při platbě předem získáme nějakou drobnost navíc, třeba herní výbavu do začátku jako lepší zbraň se speciálním skinem a vlastnostmi, ke které prostý "plebs" čekající na recenze nedosáhne, nebo dosáhne se zpožděním. 

 

Kvůli tomu se rozmáhá celý koncept placení za hry předem, kdy se natěšení hráči nechávají zlákat spuštěným předplatným a dobrovolně kupují zajíce v pytli, snad aby měli pocit, že kýžená hra už je skoro tu a jejich. Pak se ale nemůžeme divit, že mnoho lidí zažívá z výsledné hry zklamání. Stačí vzpomenout na letošní fiasko s novým Mass Effect: Andromeda, jehož prodeje musely skončit velice špatně, když se rozhodlo o tom, že na trh už nepřijdou žádná DLC, která by prodloužila zážitek ze hry.

 

Existují ale i příklady, které vypovídají ve prospěch mikrotransakcí, a to především v případě her, které jsou k dispozici zdarma (free to play). To samozřejmě neznamená, že vývojáři těchto her dělají charitu, ale že vydělávají jiným způsobem než samotným prodejem hry.

 

Když se to vezme šikovně do ruky, spokojení mohou být všichni. Hráči tak především získají možnost si titul řádně vyzkoušet, než se rozhodnou, zda vývojáře podpoří a nutno říci, že hry jsou obvykle často nastaveny tak, že je nutné pustit chlup, aby si je bylo možné opravdu užít. Příkladem budiž Path of Exile a placené rozšíření inventáře, bez čehož si také zahrajeme, ale s omezeným prostorem pro věci je to otrava. Pak už záleží čistě na libovůli zákazníka, zda si v této hře zaplatí třeba skin nebo doprovázejícího mazlíčka, kterým se na pohled odliší od ostatních, přičemž praktický význam je v podstatě nulový.

Zaplatit si ostatně můžeme všechno možné, třeba za možnost mluvit vývojářům do práce, aby upravili některé aspekty hry dle našeho přání.