Mikrotransakce a DLC: pokrok, či záhuba herního světa?

Virtuální lovci si konečně díky The Hunter mohou více připadat jako ti opravdoví, neboť si také musí kupovat licence na odstřel různých zvířat. Pokud jste na lovu jelena a vidíte kance, zastřelit ho nemůžete, neboť nemáte v pušce ty pravé kančí náboje. Tak tato hra řeší případ, že nemáte licenci pro lov kance, za kterou se pochopitelně platí. 

 

 

Taková licence navíc vyprší, a to třeba za pár dní, ale už ne těch herních, ale reálných. Pokud se tak ke hře nějakou dobu nedostanete, máte smůlu, vaše licence jsou fuč.

Tvůrci Dragon Age: Origins šli až tak daleko, že spustili ve hře obdobu podomního prodeje. Tu zajistila NPC postava, která se vetřela do hráčova tábora a snažila se jeho pozornost upoutat vykřičníkem nad hlavou, jako správný prodejce. Nabízela příslušná DLC pro stažení, což pochopitelně narušuje celou hru a jak daleko pak je to od dračí sluje s reklamním billboardem opodál?

 

Deus Ex: Mankind Divided je jistě kvalitní titul, ale rovněž je to hra, která přispěla k celkovému zmatení ohledně toho, co je DLC a co už je mikrotransakce. Lidé, kteří si hru předplatili, získali jako obvykle něco navíc, a to dle autorů speciální DLC v podobě výbavy. Jaké ale bylo jejich překvapení, když zjistili, že jde o jednorázově použitelné spotřební věci, které nebyly k dispozici při odstartování nové hry. To tak splňuje definici věcí pořízených za mikrotransakce a ne DLC.

Jedinou možností tak bylo vytvořit výchozí uloženou pozici hned na začátku hry a vracet se pak k ní.

Mlátičkám se mikrotransakce také nemohly vyhnout, a tak tu máme Mortal Kombat X a jeho Krypt koins. Ty lze střádat za úspěchy ve hře a pak díky nim jednou za čas otevřít kryptu a získat náhodně generované věci, jež v ní najdeme. Vývojáři ale přidali možnost koupit si jakýkoliv předmět, který lze získat z krypty, čímž v podstatě zničili celý herní systém. 

 

Stejná věc se dostala třeba i do série Assassin’s Creed, kde už nemusíte hrát pro to, abyste získali nové zbraně a výbavu. Stačí sáhnout do peněženky, neboť všechno má svou cenu a co na tom, že hra pak postrádá svůj smysl a drive. Ubisoft to může nazývat možností, jak ušetřit čas, ale spíše to vypadá na možnost, jak si zhoršit zážitek ze hry a ještě za to zaplatit.

 

War Thunder v našem výčtu nesmí chybět jako další hra, která za peníze nabízí něco, co si můžeme kupovat stále dokola. Letouny si do své stáje můžete přidávat běžně tak, že je odemknete, koupíte, najmete osádku, vycvičíte ji a postupně zlepšujete. To vše stojí XP nebo herní peníze. Ovšem tvůrci nabízí možnost tento vývoj přeskočit a zakoupit si tzv. backup plane za tvrdou měnu. O čem ale moc neinformovali, bylo, že pokud vám někdo takové letadlo sestřelí, je pryč a navždy. 

Není divu, že mnoho z výše jmenovaných titulů patří mezi hry typu free-to-play, v jejichž případě musí být příčetnému hráči naprosto jasné, že se od něj tvůrci budou snažit různými způsoby lákat peníze a tyto způsoby nemusí být vždy úplně férové, nebo alespoň průhledné. V každém případě, nikdo nám do peněženky nevleze, takže zůstává pouze a jen na nás, zda jsme ochotni platit a je třeba si dobře spočítat, jestli to náhodou nemůže dopadnout tak, že za hraní "hry zdarma" nakonec dáme mnohem více peněz než za placený titul.