Milníky ve vývoji kapesních počítačů

První PDA tvořila vlastně plastová "placka" s displejem a tužkovými bateriemi. Ta umožňovala několik základních funkcí jako je organizace času, úkolů, správa adresáře a poznámek. Postupem času výrobci začali přidávat různé další funkce, někdy více, jindy méně použitelné.

První věcí, která se od těchto dávných časů změnila, je výdrž na baterie. Obyčejné "tužkovky" již dávno nestačí a tak jejich místo zaujaly Li-Ion akumulátory. Bohužel i přes tento pokrok doba výdrže poklesla. Mnohdy až na hranici praktické použitelnosti několika málo hodin. Navíc vyvstaly další problémy. Prvním z nich je výměna vysloužilého akumulátoru. Pokud je integrován uvnitř přístroje, znamená jeho výměna nutnost rozdělání celého PDA a riskantního pájení uvnitř (Pozn. šéfredaktora: Např. u Palm Tungstenu T3 není pájení nutné, pokud máte akumulátor s funkční elektronikou).

Vzhledem k tomu, že dodnes neexistují standardy pro velikosti a parametry nabíjení, používá se obrovské množství druhů akumulátorů. Sehnat některý z méně známých kousků, navíc za smysluplnou cenu (podívejte se, kolik stojí baterie do běžných mobilů) tak bývá velký problém. Naštěstí se někteří výrobci rozhodli usnadnit uživatelům život a tak vybavují svoje přístroje výměnnými akumulátory, jejichž prohození zvládne i laik. Navíc se v této oblasti jako na spásu čeká na vodíkové články. Ty budou sice výkonnější, ale i dražší a nebezpečnější, nehledě na závislost a ceně paliva pro ně. Přitom dát do PDA akumulátor s rozumnou kapacitou není dnes problém, řada modelů je toho důkazem.
Další problematickou věcí jsou konektory. Jistě by bylo krásné, kdyby bylo možné jednou zakoupenou nabíječku či synchronizační kabel používat až do konce její životnosti bez ohledu na to, že jste si koupili již několikáté PDA od různých výrobců. Pokud si dnes zapomenete na delší cestu nabíječku přibalit, jste prakticky bez proudu, protože šance že narazíte na někoho se stejným příslušenstvím je velmi malá. Navíc mne osobně toto znechucuje natolik, že silně omezuji jakékoliv nákupy takovéhoto příslušenství na míru nezbytně nutnou, i když bych ho pro pohodlnější používání využil daleko více. S touto nucenou specializací také souvisí vysoké ceny. Například synchronizační kabel, který tvoří mnohdy jen 2 konektory a kus drátu, stojí i několik set Kč.
Alespoň v oblasti paměťových karet je situace lepší. Naprostá většina PDA je schopna používat SD kartu. Dalším dnes již méně používaným formátem je CF. U něj se dá předpokládat, že vzhledem ke své značné velikosti postupně z PDA vymizí. Jeho výhodou v minulosti byla dostupnost velkého sortimentu zařízení a i poloviční cena paměťových karet oproti jiným formátům. S odstupem Sony z trhu PDA zmizel i MS slot z těchto zařízení. Novou hrozbou, začínají se prosazovat v mobilech jsou různé zmenšené edice karet SD a MMC. Ty dosahují obtížně manipulovatelné velikosti a vyšší ceny. Navíc se začínají pomalu prosazovat i do smartphonů, např. HP hw6515. Doufejme, že se v oblasti PDA příliš neujmou, jinak budeme muset naše SD karty vyhodit do koše. (Poznámka šéfredaktora: Z tohoto důvodu je vhodné zvážit, zda není při nákupu karty lepší připlatit si mini či RS kartu a používat ji dočasně s redukcí. )
S paměťovými kartami souvisí i možnost práce s nimi. Tu lze samozřejmě vyřešit zakoupením aplikace Card Export (pro palm i PPC), která umožní přístup na kartu na jakémkoliv počítači s podporou USB mass storage, ale přeci jen cena 15 dolarů za tento užitečný software příliš nepotěší. Zvláště, když dnešní ceny čteček se pohybují níže. Některá PDA mají obdobu tohoto programu v ceně, jiné vyžadují mít na počítači nainstalován nějaký doplněk a některá PDA neumí rozumně komunikovat se svojí kartou dodnes. Přitom vzhledem k současné popularitě flash disků (mnohdy s integrovaným MP3 přehrávačem) je tato situace dost smutná. (Poznámka šéfredaktora: Pro Windows Mobile 5 můžete také použít program WM5torage)

Navíc se potichu vytrácení některé malé, ale užitečné drobnosti, jako je například "kalamářový" držák pro stylus. Vzhledem k jeho skoro nulové ceně při integraci do kolébky je důvod jeho časté absence otázkou. Navíc jeho při osazení náhradním stylusem by se značně zvýšilo uživatelské pohodlí při práci u PC, protože by již nebylo třeba sahat kamsi dozadu směrem od sebe a lovit špatně přístupný stylus v PDA.

Pokud něco dnešní PDA zmeškaly, pak je to určitě raketový nástup přenosných her, které započal známý had v mobilech od firmy Nokia. Této oblasti dnes vévodí dvě konzole, a to PSP a NDS. Zde PDA nevyužily svého potenciálu, zejména v síťové komunikaci a byly tak svými mladšími konkurenty předběhnuty. Jen se podívejte, kolik her skutečně propracovaných her na PDA existuje? A kolik jich zvládá použitelně multiplayer? Jedna z příčin bude jistě v tom, že tyto konzole jsou určeny pro masový trh, kdežto PDA vlastní jen poměrně malá skupinka zasvěcených. Možná s posupným slučováním mobilů a PDA dojde za podpory operátorů v této oblasti ke změně k lepšímu.

Když už jste u těch mobilů: Existují dva tábory. Jedni volají po odděleném mobilu a PDA, druzí prosazují myšlenku "vše v jednom". Pokud se ovšem mají udržet PDA jako samostatné přístroje, musí stále držet před mobily slušný náskok. A nutno říci, že v současné době začínají mobily dotahovat. Posuďte sami: diář, QVGA rozlišení, paměťová karta ani přehrávání hudby či filmů již nebývá problém. PDA mohou naopak nabídnout opravdu velký a dotekový displej (4 palce, 640x480 bodů), více paměťového prostoru, propracovanější software a možnost nosit u sebe vždy jen malý mobil, ale větší PDA si brát pouze v případě potřeby. Navíc ceny mobilů padají podstatně více než ceny PDA.


Problematikou práce s dokumenty se zabývalo již nespočet článků, zejména v naší zemi. Problémy s diakritickými znaménky jsou dodnes a ani bez nich nemusí být vyhráno. Zde je asi největším problémem neexistence dostupných a jasně definovaných formátů dokumentů (především DOC a XLS). Bez nich bývají problémy i na PC, takže zde lze těžko dávat vinu našim malým pomocníkům. Ono když jeden a ten samý dokument vypadá v různých verzích programů pokaždé jinak, není to pro praktickou práci zrovna přínosem.

Dalším občasným nechutným výstřelkem je zvukový výstup na konektor 2,5 jack místo většího 3,5. Pokud chcete připojit vaše kvalitní sluchátka, musíte nejen zakoupit redukci, ale i se smířit s možnou horší kvalitou zvuku.

Abych ale jen nehaněl, je i spousta dobrých nápadů, které se ujaly. Prvním z nich je Irda klávesnice. Vzhledem k tomu, že infračervený port obsahuje SKORO každé PDA, je možné ji používat po celou dobu její životnosti. Jedinou podmínkou je existence patřičného ovladače pro daný operační systém. Podobná situace je i s její Bluetooth sestřičkou, kde je ale drobné omezení u přístrojů bez BT.

Dalším skvělým nápadem je BT jednotka GPS. U ní platí rovněž tyto výhody a oproti kabelovým modelům nezávislost na konektoru PDA.

Bouřlivě diskutovanou technologií je i USB Host. Možnost pracovat na cestách s flash pamětí i přenosným harddiskem může být k nezaplacení. Můžete libovolné kopírovat data ze všech USB mass storage zařízení, což může ušetřit i nemalé peníze za další techniku. podívejte se například, kolik stojí harddiskové zásobníky na fotky. S USB Host stačí připojit k PDA fotoaparát a externí disk a data jednoduše přetřídit a překopírovat. Navíc můžete ke svému PDA připojit úplně obyčejnou USB klávesnici či myš, na rozdíl od speciálního a drahého příslušenství.

Nakonec otázka do diskuze: Co je podle vás největším dobrým a špatným nápadem v oblasti PDA?