Miniaturní satelit testován v rámci vývoje plánu pro mezihvězdné mise

Na UC Santa Barbara byl vyvinut satelit, který sám o sobě váží sotva pár gramů, což se bude hodit pro mezihvězdné mise, kde nelze počítat s vysláním objemné a těžké sondy. Zařízení se zatím podívalo do výšky jen 100.000 stop, čili asi 30 kilometrů a představuje prototyp toho, co přijde později a už by mělo zavítat do vesmíru. 

 

 

Vývoj byl financován jednak z několika grantů vypsaných NASA a také ze soukromých zdrojů Jurije Milnera, který je znám pro svůj program Breakthrough Foundation, jehož cílem je vyvinout schopnost vyslat zařízení na cestu k nejbližším hvězdám. To už je možné samozřejmě už dnes, ovšem s využitím konvenčního pohonu by trvalo asi sto tisíc let, než by naše sondy doletěly k nejbližšímu hvězdnému systému. 

 

Takovým pohonem budoucnosti by mohly být světelné plachty, jež by byly urychleny pomocí výkonných laserů až na pětinovou rychlost světla. I pak by ale cesta ke hvězdě Proxima Centauri trvala více než 20 let, a to samozřejmě když počítáme jen s plnou rychlostí. 

 

Od vyslaných sond se přitom očekává, že i když budou malé a lehké a vydrží v mrazivém mezihvězdném prostoru řadu let, dokáží pořídit fotografie či další data a to vše odešlou zpět na Zemi, kde na to pochopitelně budeme muset čekat alespoň dalších 4 a více let. Jde tak o technologie vyvíjené lidmi, kteří by se výsledků vůbec nemuseli dočkat i v případě, že by vše fungovalo naprosto dokonale a také již vše bylo připraveno a to skutečně ani zdaleka ještě není. 

 

V Santa Barbaře se nyní plánuje další test na suborbitální dráze a ten proběhne spíše až v příštím roce. Mezitím bude dané zařízení označované za "wafercraft" dále vyvíjeno. Označení je to příhodné, protože jde v podstatě jen o plošný spoj s elektronikou a malou anténkou, u nějž se počítá s využitím miniaturizovaných čidel, kamer, atd. Pohonný systém tu zatím není vůbec, protože potřebná technologie pro pohon lasery zatím neexistuje a také se nedá říci, že by zařízení samotné v dnešním stavu dokázalo přežít dlouho v mrazivém vesmíru, kde bude bombardováno kosmickým zářením. Zatím se tak spíše zkoumá to, kam až lze v miniaturizaci zajít, a to s využitím standardně prodávaných komponent, které nebyly vyvinuty pro vesmírné programy. Ostatně tyto projekty (zatím) nepatří do programů velkých vesmírných agentur, ovšem výzkum směřuje k tomu, aby byly pro další verze sond už cíleně vyráběny komponenty pro nasazení ve vesmíru. Cílem prvních použitelných sond také nebudou cizí hvězdy a jejich planety, ale objekty naší vlastní soustavy. 

 

Krom toho se dozvíme i o potenciálních projektech, které počítají přímo s cíleným vysíláním života do vesmíru. K tomu se mohou použít velice odolné organismy schopné přežít i zmražení na dlouhou dobu a vysoké dávky radiace, čili želvušky.