Mantle je tu vlastně v podobné roli jako politická opozice. Je to nevděčné pro AMD, ale přínosné pro svět počítačové grafiky... a pro nás. Zaslouží si tedy naši poctu...
Odpovědět2 0
Problematika má vlastně dvě části 1) HW platforma, 2) platforma rozhraní s uživatelem. To první nemusí programátor ani postřehnout. U druhé záležitost bude opravdu problém, hlavně v podobě líného programátora. Ale ne každá aplikace vyžaduje dvojí rohraní. Navíc, dnešní armovská zařízení mají svými možnostmi tak blízko k plnohodnotnému PC, že mi to hlavu netrápí a raději přijmu PC verzi v mobilu, než nic. Mám ale jinou otázku: Bude možné tyto univerzální aplikace spouštět na Windows 7 a 8 ?? Aby se nám to nezkomplikovalo někde úplně jinde...
Odpovědět0 0
Toto je samozřejmě určité znepříjemnění, ale snadno řešitelné. Časování vzorků musí řídit hodiny v externím zařízení. Ty si berou vzorky (v přesném sledu) z bufferu, který je z USB neustále doplňován. Čím větší buffer, tím větší jistota, že to neškobrtne díky "spolehlivosti" USB sběrnice. Takto to bude v té USB zvukovce určitě řešené a je nesmysl to řešit jinak. Problém je v tom, že větší buffer přínáší i větší zpoždění signálu. Jenže audiofilovi to může být při poslechu Dvořáka ukradené. Vadit to bude při použití počítače jako DSP procesoru, kde se to zpoždění navíc zdvojnásobí (dvakrát přes USB). Tady je prostě lepší interní zvuková karta na PCI sběrnici.
P.S.: Bufferování navíc zajistí, že se může přenos dat po USB stihnout zopakovat, pokud byl chybný, a správná kvalita obsahu je tak zajištěna. Pokud je přenos po digitální lince těsně synchronní s převodníkem a nebufferuje se, nedá se případná porucha přenosu (zarušení kabelu) napravit a přenese se prasknutí.
P.S.: Bufferování navíc zajistí, že se může přenos dat po USB stihnout zopakovat, pokud byl chybný, a správná kvalita obsahu je tak zajištěna. Pokud je přenos po digitální lince těsně synchronní s převodníkem a nebufferuje se, nedá se případná porucha přenosu (zarušení kabelu) napravit a přenese se prasknutí.
Odpovědět0 0
Měl bych něco na obhajobu interních zvukových karet:
Používám interní doplňkovou zvukovou kartu, kterou jsem sehnal asi za 1800 kč těsně před tím, než byla doprodána (výrobce: Club 3D a čip CMI8788). Po přečtení této recenze jsem trochu znejistěl. Řekl jsem si, že odrušení může být opravdu problém a započal jsem "subjektivní" testování. Protože používám docela levné reproduktory, nasadil jsem si sluchátka, protože ta mají obecně větší monitorovací schopnost (Koss Porta PRO - pro audiofily nevyvážená, ale poruchy detekují dobře). Pomocí prodloužené dvoulinky jsem je připojil k výstupu zvukové karty. Veškeré ovladače hlasitosti jsem nastavil na maximum.... a nic. Jen ticho. Pouze jsem slyšel počítač pod sebou a noční hučení z okna. Abych se přesvěďčil, že je to správně zapojené, pustil jsem si Leoše Janáčka... Hnedle jsem spadl ze židle, jak to bylo nahlas! Ano, zvukovka byla připojená a zapnutá. Snížil jsem hlasitost a pokračoval v poslechu. No jo, ale v té nahrávce nagrabované do nekomprimovaného WAV souboru bylo slyšet jemné šumivé pozadí. Když jsem dal pauzu, zmizelo. Zkusil jsem Smetanu. Tam to také nějak šumělo. Až u Dvořáka jsem našel nahrávku bez šumu. A to jsem to měl vše v původním digitálním nagrabování z CD. A všichni přece víme, jaké platí zákonitosti při kopírování digitálních dat. Kdyby neplatily, tak si nezkopírujeme jediný funkční program pro PC. Takže problém číslo jedna nejsou zvukové karty, ale hudební nahrávky (možná starší vydání). Dále jsem zjistil zajímavé věci jako například, že když stáhnu ovládání hlasitosti u WinAmpu na minimum, stále to trochu hraje, a také to, že při posunu jezdce hlasitosti v téže aplikaci se ozývá jenmé prskání (autor programátor neřešil schodovitost signálu). Při posouvání hlasitosti v ovladačích zvukovky to bylo v pořádku. Pokračoval jsem dalším testem. Na dvou DVD mechanikách jsem spustil kopírování na disk (přitom mám v PC ještě 3x HDD a 1x SSD, aby bylo rušení pořádné). Potom jsem zalezl se sluchátky do skříně, abych byl co nejvíce izolován od okolí. Ani při nejvyšším nastavení hlasitosti nebylo nic, ale opravdu nic slyšet, i když!... Něco zapraskalo,... a zase! Zkusil jsem nahmatat připojení kabelu k prodloužené dvoulince a rozpojil ho... Po chvíli to zase zapraskalo... Nebudu napínat, byly to mé vlastní vlasy, které se občas otřely o molitanové náušníky.
Takže jestli s něčím nemám u interní zvukovky problém, potom je to odstup šumu od signálu. Jenže to je asi tak jediná věc, kterou mohu externí zvukovkou v principu vylepšit. Věci jako harmonická zkreslení jsou problém použití polovodičů (alternativou jsou "luxusní" elektronky), což se kompenzuje hledáním pracovního bodu polovodiče, kde se chová dostatečně lineárně. Tady už je prakticky jedno, kde se zvukovka nachází. Dalším problémem může být měkost zdroje napájení, který při zvýšení výkonu na výstupu poklesne a s ním i úroveň signálu. Výsledkem je potom zkreslení v závislosti na intenzitě zvuku. Důvod, proč může být zarušen signál ze zvukovky vidím spíše v tom, jak je k ní cosi jako zesilovač připojeno. Pokud k ní připojím zesilovač, ten má vysokou impedanci na vstupu a linka se chová spíše jako napěťová. Potom je dosti velká šance, že ji počítač zaruší (stačí malá energie pole), čím má zesilovač vyšší impedanci vstupu, tím hůř. Naopak sluchátka se chovají jako spotřebič a teče jimi nemalý proud. Linka je potom spíše proudová a odolnější vůči rušení. Jinak řečeno, muselo by to být sakra elektromagnetické rušení, aby samo pohlo membránou ve sluchátku. Tohoto poznatku se využívá v průmyslu, kde mají analogové signály tento charakter. Takže uvěřím spíše tomu, že se zaruší signál v kabelu, který je ke zvukovce připojen. Dalším problémem bývá propojení potenciálů rozdílných zemí. Zesilovač musí mít "plovoucí" zem definovanou zdrojem zvuku. Pokud sdílí zem například s anténím rozvodem v domě (ta se tam dostane přes audiosignál, nebo jiný elektronický (ne optický) signál z televizoru), potom máte problém, protože počítače mají vlastní uzemění a rozdíl těchto uzemnění se superponuje na signál ze zvukovky. A externí zvukovka pomůže jen tehdy, pokud má digitální stranu galvanicky oddělenou (tedy i zem z počítače). Potom má ono externí řešení podle mne správné opodstatnění.
Externí zvukovka bude určitě výborná ke stále častějším notebookům, kde je původní zvukový systém na bodě nula a jinak to řešit nelze. Dále je zajímavá možnost snadného galvanického oddělení vstupního digitálního signálu (nevím, jak často se to u extrních zvukovek implementuje). Ale pokud nemá Vaše interní zvukovka problémy s odstupem šumu od signálu, potom nevím, v čem by mělo být externí řešení v principu lepší, pokud by používalo stejně kvalitní součástky. A pokud se zde používají lepší součástky, potom to není v té "EXTERNOSTI".
Používám interní doplňkovou zvukovou kartu, kterou jsem sehnal asi za 1800 kč těsně před tím, než byla doprodána (výrobce: Club 3D a čip CMI8788). Po přečtení této recenze jsem trochu znejistěl. Řekl jsem si, že odrušení může být opravdu problém a započal jsem "subjektivní" testování. Protože používám docela levné reproduktory, nasadil jsem si sluchátka, protože ta mají obecně větší monitorovací schopnost (Koss Porta PRO - pro audiofily nevyvážená, ale poruchy detekují dobře). Pomocí prodloužené dvoulinky jsem je připojil k výstupu zvukové karty. Veškeré ovladače hlasitosti jsem nastavil na maximum.... a nic. Jen ticho. Pouze jsem slyšel počítač pod sebou a noční hučení z okna. Abych se přesvěďčil, že je to správně zapojené, pustil jsem si Leoše Janáčka... Hnedle jsem spadl ze židle, jak to bylo nahlas! Ano, zvukovka byla připojená a zapnutá. Snížil jsem hlasitost a pokračoval v poslechu. No jo, ale v té nahrávce nagrabované do nekomprimovaného WAV souboru bylo slyšet jemné šumivé pozadí. Když jsem dal pauzu, zmizelo. Zkusil jsem Smetanu. Tam to také nějak šumělo. Až u Dvořáka jsem našel nahrávku bez šumu. A to jsem to měl vše v původním digitálním nagrabování z CD. A všichni přece víme, jaké platí zákonitosti při kopírování digitálních dat. Kdyby neplatily, tak si nezkopírujeme jediný funkční program pro PC. Takže problém číslo jedna nejsou zvukové karty, ale hudební nahrávky (možná starší vydání). Dále jsem zjistil zajímavé věci jako například, že když stáhnu ovládání hlasitosti u WinAmpu na minimum, stále to trochu hraje, a také to, že při posunu jezdce hlasitosti v téže aplikaci se ozývá jenmé prskání (autor programátor neřešil schodovitost signálu). Při posouvání hlasitosti v ovladačích zvukovky to bylo v pořádku. Pokračoval jsem dalším testem. Na dvou DVD mechanikách jsem spustil kopírování na disk (přitom mám v PC ještě 3x HDD a 1x SSD, aby bylo rušení pořádné). Potom jsem zalezl se sluchátky do skříně, abych byl co nejvíce izolován od okolí. Ani při nejvyšším nastavení hlasitosti nebylo nic, ale opravdu nic slyšet, i když!... Něco zapraskalo,... a zase! Zkusil jsem nahmatat připojení kabelu k prodloužené dvoulince a rozpojil ho... Po chvíli to zase zapraskalo... Nebudu napínat, byly to mé vlastní vlasy, které se občas otřely o molitanové náušníky.
Takže jestli s něčím nemám u interní zvukovky problém, potom je to odstup šumu od signálu. Jenže to je asi tak jediná věc, kterou mohu externí zvukovkou v principu vylepšit. Věci jako harmonická zkreslení jsou problém použití polovodičů (alternativou jsou "luxusní" elektronky), což se kompenzuje hledáním pracovního bodu polovodiče, kde se chová dostatečně lineárně. Tady už je prakticky jedno, kde se zvukovka nachází. Dalším problémem může být měkost zdroje napájení, který při zvýšení výkonu na výstupu poklesne a s ním i úroveň signálu. Výsledkem je potom zkreslení v závislosti na intenzitě zvuku. Důvod, proč může být zarušen signál ze zvukovky vidím spíše v tom, jak je k ní cosi jako zesilovač připojeno. Pokud k ní připojím zesilovač, ten má vysokou impedanci na vstupu a linka se chová spíše jako napěťová. Potom je dosti velká šance, že ji počítač zaruší (stačí malá energie pole), čím má zesilovač vyšší impedanci vstupu, tím hůř. Naopak sluchátka se chovají jako spotřebič a teče jimi nemalý proud. Linka je potom spíše proudová a odolnější vůči rušení. Jinak řečeno, muselo by to být sakra elektromagnetické rušení, aby samo pohlo membránou ve sluchátku. Tohoto poznatku se využívá v průmyslu, kde mají analogové signály tento charakter. Takže uvěřím spíše tomu, že se zaruší signál v kabelu, který je ke zvukovce připojen. Dalším problémem bývá propojení potenciálů rozdílných zemí. Zesilovač musí mít "plovoucí" zem definovanou zdrojem zvuku. Pokud sdílí zem například s anténím rozvodem v domě (ta se tam dostane přes audiosignál, nebo jiný elektronický (ne optický) signál z televizoru), potom máte problém, protože počítače mají vlastní uzemění a rozdíl těchto uzemnění se superponuje na signál ze zvukovky. A externí zvukovka pomůže jen tehdy, pokud má digitální stranu galvanicky oddělenou (tedy i zem z počítače). Potom má ono externí řešení podle mne správné opodstatnění.
Externí zvukovka bude určitě výborná ke stále častějším notebookům, kde je původní zvukový systém na bodě nula a jinak to řešit nelze. Dále je zajímavá možnost snadného galvanického oddělení vstupního digitálního signálu (nevím, jak často se to u extrních zvukovek implementuje). Ale pokud nemá Vaše interní zvukovka problémy s odstupem šumu od signálu, potom nevím, v čem by mělo být externí řešení v principu lepší, pokud by používalo stejně kvalitní součástky. A pokud se zde používají lepší součástky, potom to není v té "EXTERNOSTI".
Odpovědět0 0
O kvalitě přednesu zvukových karet toho již bylo řečeno mnoho, a nepopírám, že právem. Jsou ale i jiné vlastnosti. A právě kvůli nim jsem kdysi značku Creative opustil. Vždy jsem si přál řešení, které bych mohl velice detailně nastavit a které by velmi prakticky využívalo potenciál 5.1 nebo 7.1 kanálového zapojení. Nevím, jak je tomu u Creative dnes, ale tehdá u pozlacené SB Audigy 5.1 jsem zlomil hůl. Spousta "blbinek" v nastavení, zamořilo mi to počítač, ale nic praktického, ani dělící frekvence pro subwoofer se nedala nastavit. V tomto ohledu si dolvoluji jako alternativu doporučit zvukové systémy postavené na čipu C-Media CMI8788. Nainstalují se jen potřebné ovladače a praktický ovládací panel (vše je dokonce součástí podpory Microsoftu). Ovládací panel je sice nenápadný, ale poskytuje vysokou podporu nastavení vícekanálového zvuku: individuální hlasitosti reproduktorů, jejich polohování, zpoždění, směrování hlubokotónové složky pro každý pár zvlášť (ponechat, nebo přesměrovat do subwooferu), nastavení dělící frekvence. Dále systém poskytuje sadu dekódérů standardu Dolby včetně Dolby Pro Logic IIx a možností jeho nastavení, takže i film z televizního vysílání se zvukem ve dvou stopách v systému dolby si mohu korektně vychutnat (na to se tenkrát Creative absolutně vykašlal). A pokud u takové zvukové karty nevěříte zpracování analogové části, můžete využít digitálního výstupu kódujícího do Dolby Digital nebo, světe div se, do DTS. Rád bych věděl, zda Creative za ta léta změnil svůj přístup k možnostem nastavení zvuku a zda v ceně asi do 2000kč nabídne to, co karta s čipem CMI8788... Opravdu bych to rád věděl, protože bych se ke Creative klidně časem rád vrátil. Máte někdo podrobné zkušenosti?
Odpovědět3 1
Možná nemusíme chodit daleko s potřebou kvalitního zvuku kolem drahých reproduktorů. Dnes jsou velmi rozšířená sluchátka Koss Porta Pro. Cena už díky masové výrobě klesla na běžnou "spotřebku". Přitom tato sluchátka mají ohromnou citlivost a každá chyba je v nich slyšet. Kdo si je připojí k levnému integrovanému zvukovému systému, ten se bude divit...
Odpovědět0 1
