Mléčná dráha by měla obsahovat na 5 až 10 miliard Zemi podobných planet

Databáze známých exoplanet narostla především díky teleskopu Kepler a my si musíme uvědomit, že ten sledoval jen mizivou část oblohy, měl velice omezený dohled a využíval metodu, kterou nemohl ani zdaleka odhalit všechny exoplanety ve svém úhlu pohledu. 

 

 

Začít můžeme tím, jakou oblast Kepler prohledával a na to bude nejlepší obrázek, který to jasně znázorňuje. Jde celkem o jen čtvrtinu procenta oblohy, přičemž sledované hvězdy byly vzdáleny mezi 600 a 3000 světelnými roky (průměr naší galaxie je přes 100.000 sv. let). 

 

A pak je tu ona tranzitní metoda, která vyžaduje, aby planety dokázaly z našeho pohledu zastínit své slunce, takže celá jejich soustava musí být správně natočena, což je jedna podmínka a pak je rovněž velice těžké hledat planety, které obíhají dále od své hvězdy, což znamená, že kdybychom hledali tu naši odjinud stejným způsobem, museli bychom vydržet čekat přinejmenším dva roky, abychom měli šanci zachytit alespoň dva přelety přes tvář Slunce. Není tak divu, že Kepler objevil spíše planety, které jsou u svých hvězd velice blízko, což tvoří i ve sledované křivce silnější signál. 

 

 

Přesto nám databáze exoplanet díky Kepleru narostla o tisíce nových a i díky tomu mohou astronomové odhadovat, kolik planet jistého typu asi Mléčná dráha ukrývá. K tomu využili rovněž data evropského satelitu Gaia, který dokáže velice přesně mapovat pohyb a pozici vybraných hvězd či galaxií s cílem vytvořit mapu čítající miliardu objektů. Nicméně co je to vůbec Zemi podobná planeta?

 

To samozřejmě záleží na úhlu pohledu, ale pro účely dané studie to je taková, která má průměr 2/3 až 3/2 Země a jeden její rok trvá 237 až 500 dní. Zda se přitom nachází v obyvatelném pásu své hvězdy, to se zrovna neřešilo, takže šlo o samotné planety, ne jejich systémy. 

 

Je naprosto zřejmé, že výsledný počet musí být založen na odhadu a extrapolaci z toho, co víme, takže rozpětí 5 až 10 miliard podobných Zemi je kvůli tomu velké. Ovšem vůbec to neznamená, že by všechny měly být vhodné pro život stejného typu, jaký je na Zemi. Ostatně až na trošku kratší oběh do výše uvedených podmínek patří i Venuše s jejími 500 °C na povrchu a 92násobným tlakem atmosféry v porovnání se Zemí.

 

Stejně tak musí vyhovovat prostředí dané planetární soustavy, což pak závisí především na tamní hvězdě, která by měla být pokud možno stabilní a mít klidné projevy. Pokud jde o výše stanovenou dobu oběhu a obyvatelné pásmo značící možnost existence vody v tekutém stavu, pak můžeme rovnou vyloučit všechny systémy s červenými trpaslíky, jenže těchto hvězd je přitom v Mléčné dráze ze všech zdaleka nejvíce.