Mléčná dráha dle Poláků není plochá, ale zkroucená

Mléčná dráha patří mezi střední až větší spirálovité galaxie s příčkou a vesmírem putuje s několika menšími satelitními galaxiemi. Její disk se rozprostírá na ploše o průměru kolem 120.000 světelných let a my sami jsme asi někde na polovině cesty od středu, kde sídlí supermasivní černá díra Sagittarius A* (to ostatně ukazuje malé sluníčko na obrázku dole). Známé rčení tak uvádí, že snaha mít z takové pozice přehled o celé Mléčné dráze je podobná, jako snaha probádat les z jeho prostředku. 

 

 

Nicméně astronomové mohou využít celou škálu záření namísto viditelného světla, které hmotou neprojde a také mohou sledovat nespočet dalších galaxií, které se té naší podobají. Nová analýza se ovšem opírá o sledování třídy velice jasných hvězd, jež ukazují, že Mléčná dráha bude zkroucená a ne zcela plochá.

 

Uvádí to polští astronomové z Univerzity ve Varšavě, kteří strávili šest let sledováním cefeid, což jsou pulzující proměnné hvězdy, jejichž pulzování závisí na zářivém výkonu, a mohou být díky tomu využity k měření vzdálenosti mezi námi a nimi, a to dle údajů s přesností na 5 procent. A pokud takových cefeid sledujeme hodně, můžeme toho dost zjistit o tělesu, které ony samy tvoří. 

 

Poláci přitom sledovali 2431 cefeid a naměřené údaje využili pro vytvoření své vlastní 3D mapy galaxie. Kupodivu jde o vůbec první mapu Mléčné dráhy, která byla vytvořena právě měřením vzdáleností ke hvězdám. Měla by být zároveň dosud nejpřesnější a dle ní má naše galaxie k placce skutečně daleko. Jak je vidět z obrázku, na jedné straně se ramena zdvihají a na druhé naopak klesají a čím dále, tím více, přičemž se zvětšuje také rozptyl hvězd. 

 

 

Pro cizí galaxie přitom není zrovna obvyklé, že by byly takto zkroucené, a tak mají astronomové potravu pro přemýšlení nad příčinou. Hlavní hypotéza tvrdí, že za to mohou interakce s temnou hmotou či popřípadě obrovskými mezigalaktickými mračny prachu. Případně za to může nějaký dávný těsný průlet kolem jiné galaxie, který tu naši poněkud rozvlnil. 

 

Sledováním cefeid se přitom zjistilo ještě něco, a sice že se nachází ve shlucích, takže tvorba různých hvězd neprobíhá v celé galaxii stejně, ale na různých místech jinak a také v kratších časových úsecích. To znamená, že něco musí hvězdotvorbu v dané oblasti podnítit, ale co to je, to není jasné. 

 

Zdroj: Reuters