Mlhovina Stingray bledne, v dohledné době možná zmizí

Mlhovina Stingray s označením Hen 3-1357 (či Henize 1357) je nejmladší známá planetární mlhovina, která je vzdálená cca 18 tisíc světelných let. Díváme se přitom na objekt, který je asi 130x větší než Sluneční soustava. Uprostřed něj je velká hvězda, která má však vedle sebe dalšího souputníka, čili jde o binární soustavu, což je považováno za klíč při tvorbě mlhovin díky tomu, jaký na sebe hvězdy mohou mít "rušivý" vliv.  

 

 

Nám jde ale především o srovnání dvou snímků, které dělí dvacet let a nám se ukazuje skutečně drastická proměna mlhoviny Stingray, jež značně pohasla. Jde především o následek toho, že prudce poklesly emise od kyslíku, a to přibližně tisíckrát, což přineslo zásadní změny do struktury mlhoviny. Vedle kyslíku zobrazeného v zeleném spektru v ní však ještě září dusík (červená) a vodík (modrá), takže aktuálně převažují právě emise od dusíku.

 

Planetární mlhoviny se přitom mění zcela běžně, ale obvykle spíše rostou. Stingray však naopak pohasíná a navíc až překvapivě rychle. Na to mohl ukázat právě jen Hubbleův dalekohled, který mohl díky své optické stabilitě potvrdit, že nejde o chybu na straně pozorovatele. Astronomové si tak jsou naměřenými výsledky jistí, ovšem co tyto změny způsobuje? 

 

Pravděpodobně jde o proměny hlavní hvězdy systému, SAO 244567. Její pozorování mezi lety 1971 a 2002 ukázala na prudký nárůst povrchové teploty z cca 20.000 °C na 60.000 °C, což byl zřejmě následek pomíjivého zážehu vodíkové fúze, ovšem následná studie od Nicole Reindl (University of Potsdam) z roku 2016 ukázala, že hvězda začala opět chladnout. 

 

Pokud tak bude pohasínání pokračovat ve stejném tempu, mlhovina za 20 až 30 let v podstatě zmizí a zbude tu prostá binární hvězda. Jenomže tak to pochopitelně vůbec nemusí dopadnout, může nastat další cyklus hvězdy SAO 244567, která se opět probudí a svou mlhovinu opět rozsvítí svým ionizujícím zářením.