Na nejžhavější známé exoplanetě se rozpadá i molekulární vodík

KELT-9b obíhá kolem hvězdy spektrální třídy A či B s vysokou teplotou cca 9900 °C a není zrovna obvyklé, že takové hvězdy mají u sebe planety, alespoň soudě dle dosavadních vědomostí. Před tím, než byl v roce 2016 nalezen KELT-9b (název dostal dle objevitelského zařízení Kilodegree Extremely Little Telescope), astronomové věděli pouze o šesti hvězdách třídy A, které mají planety, přičemž ta s nejvyšší teplotou byla WASP-33, a to 7150 °C. Pro porovnání, teplota povrchu Slunce je kolem 5500 °C. 

 

 

Exoplaneta KELT-9b přitom obíhá svou hvězdu ve vzdálenosti pouze 0,035 AU, čili 28 až 29krát blíže než Země obíhá Slunce, takže je zřejmé, že podmínky panující na ní musí být extrémní a že má vázanou rotaci. Jeden její oběh mimochodem trvá 1,5 našeho dne.

 

NASA JPL tak nazývá KELT-9b rovnou ultrahorkým Jupiterem s povrchovou teplotou cca 4300 °C a nedávno se na tuto planetu přímo podíval Spitzer space telescope americké NASA, jehož čas se mimochodem už bohužel nachýlil ke konci a jeho mise bude trvat už jen jeden den. Skončí tak další z velkých vesmírných teleskopů a z této velké čtyřky už bude zbývat jen Hubble a Chandra (Compton Gamma Ray Observatory nefunguje už od roku 2000). 

 

Spitzer se jako teleskop sledující vesmír v infračerveném spektru na takovouto práci zvláště hodil a tak právě díky němu máme důkaz, že teplota na KELT-9b je až tak vysoká, že na neustále osvětlené straně této planety nemohou pohromadě vydržet ani nejjednodušší molekuly vodíku. Ty se tak na denní straně rozpadají na atomy putující na noční stranu planety, kde mají možnost se opět zkombinovat. Tato strana planety je sice stále extrémně horká, ale zdaleka ne tak jako denní, ovšem přesné číslo nám zde JPL neprozradila. 

 

Ke změření teplot na KELT-9b přispěl také fakt, že Spitzer mohl sledovat jemné variace v teplotách několikrát denně kvůli rychlému oběhu planety a postupně detekoval teploty v jednotlivých fázích oběhu, čili i rozdíl mezi osvětlenou a tmavou stranou. Astrofyziky nyní velice zajímá termodynamika na této planetě a jak ji ovlivňuje rozpad molekul na atomy. Počítačové modely, které s ním nepočítají, udávají, že na KELT-9b může atmosféra proudit rychlostí až 60 km/s, nicméně ve skutečnosti to právě kvůli rozpadu molekul tak rychlé asi nebude. 

 

Nakonec je tu i jedna záhada v umístění toho nejteplejšího místa, které by se dalo očekávat přímo uprostřed osvětlené hemisféry. Nicméně dle měření se nachází výrazně mimo tento střed a nikdo zatím neví proč. 

 

Zdroj: NASA JPL