Náš pochroumaný Měsíc asi byl v minulosti zasažen trpasličí planetou

Nic se zde nemění na teorii, že Měsíc měl vzniknou po srážce Země s planetou Theia o velikosti dnešního Marsu. Jde o následovný vývoj již zformovaného Měsíce, který měl být poznamenán dopadem velkého tělesa. Ten se točí kolem toho, jak moc rozdílné jsou dvě poloviny Měsíce, které označujeme jako přivrácenou a odvrácenou stranu. Ta přivrácená je neustále obrácená směrem k Zemi díky vázané rotaci Měsíce. Ta odvrácená vypadá pohledem Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) takto. 

 

 

Už díky té na Měsíci můžeme zaznamenat velkou tmavou oblast, čili kráter South Pole–Aitken a z následující topografické mapy lze vyčíst i to, že přivrácená strana je celkově mnohem vyrovnanější s ohledem na odchylky výšky od stanovené základní hladiny, kdežto na odvrácené jsou daleko větší extrémy. 

 

 

Výzkumníci z Macau University of Science and Technology ukazují na možnost, že tvář dnešního Měsíce mohla být značně ovlivněna dopadem obrovského tělesa, které bylo srovnatelné s třídou trpasličích planet. Využívají k tomu i data z mise GRAIL americké NASA, která ukázala, že měsíční kůra je na odvrácené straně v průměru mnohem tlustší než na přivrácené. V podstatě to odpovídá topografii, takže s výjimkou kráteru South Pole–Aitken je kůra na jeho straně spíše mnohem tlustší než na opačné. 

 

Nebylo přitom jasné, proč se tyto poloviny vyvinuly nestejně. Na přivrácené straně měla dopadající tělesa v éře bombardování protrhnout sotva zatuhlou kůru, uvolnila lávu a ta pak zalila vzniklé nížiny, které nyní vidíme jako tmavá místa a označujeme je za měsíční moře. 

 

Odvrácená strana je také značně zjizvená, ale v jejím případě nic takového nenastalo a namísto moří na ní vidíme spíše jen větší či menší krátery. To však mohla ještě dříve zařídit trpasličí planeta přibližně o velikosti Ceres (cca 1000 km v průměru), která zasáhla Měsíc na přivrácené straně. Vyvržený materiál se pak usadil především na odvrácené straně, k čemuž tým pod vedením Meng-Hua Zhu z Macau vytvořil potřebné počítačové simulace.

 

Ty ukázaly, že takový scénář mohl skutečně zařídit objekt velikosti Ceres, který se s Měsícem srazil rychlostí 23 až 24 tisíc kilometrů za hodinu. To může působit jako obrovská rychlost, nicméně na vesmírné poměry to zrovna moc není. Meteory vstupují do atmosféry Země obvykle mnohem prudčeji, třeba Čeljabinský do ní vletěl rychlostí 60 až 69 tisíc km/h.  

 

Dopad trpasličí planety by také mohl poskytnout odpověď na otázku, z čeho se Měsíc vůbec skládá. Dosud se mluvilo především o tom, zda jej tvoří hlavně materiál Země, nebo spíše stále hypotetické Theiy. Nyní tak přichází další možný objekt. 

 

Zdroj: Astronomy