NASA InSight zaznamenal na Marsu velké otřesy a začal zahrabávat kabel

NASA InSight už prokázal, že Mars je seismicky aktivní planeta a nedávno se ozvaly i poměrně silné otřesy, které pocházely z oblasti zvané Cerberus Fossae. Z ní se už dříve šířily dva otřesy o síle 3,6 a 3,5 na Richterově stupnici a nyní přišly další dva o magnitudě 3,3 a 3,1, čili o něco slabší. Jde o otřesy klasifikované jako malé až slabé, které se na Zemi projevují už jasně citelnými pohyby uvnitř budov, které mohou rozdrnčet nádobí, ale větší škody nepáchají. 

 

 

Cerberus Fossae je tektonicky aktivní region nacházející se v relativní blízkosti InSight. Díky snímkům ESA si můžeme prohlédnout dva jasné tektonické zlomy, které prochází danou oblastí a nyní je také zřejmé, že v této oblasti Mars dosud "pracuje" a jde o vliv blízkých vulkánů (Tharsis na východě, Elysium severozápadně).

 

detail zlomů v Cerberus Fossae

 

Další silné otřesy jsou vítané jako nový zdroj informací, který umožní zjistit, jakou vnitřní strukturu Mars aktuálně má. Bude tak vhodné zajistit, aby InSight vydržel naslouchat Marsu co možná nejdéle a o to se nyní snaží obsluha v JPL s využitím robotické ruky, jejíž čas už nemusí být věnován marným pokusům o zahrabání tepelné sondy HP3. 

 

 

Nyní tak NASA používá tuto ruku coby malý bagřík k tomu, aby nabírala okolní regolit a ten odhazovala na kabel vedoucí z nástroje SEIS. Aktuálně totiž v místě modulu InSight (severní polokoule) panuje léto, což znamená slabší vítr, a tím i lepší podmínky pro naslouchání jemným otřesům planety. Ovšem podmínky jsou i tak složité a jde především o rozdíly v nočních a denních teplotách, a to aktuálně cca -100 až 0 °C. 

 

NASA je přesvědčena, že prudké změny teplot ovlivňují signál přenášený kabelem z přístroje SEIS do modulu. Proto se rozhodla využít robotické rameno s lopatkou a kabel zahrabat, čili alespoň trošku izolovat, aby v jeho případě nebyly teplotní změny tak velké a prudké. Pro začátek NASA začala sypat regolit na ochrannou kopuli přístroje SEIS, z níž materiál sklouzne dolů k místu, odkud kabel vychází. Pak se bude pokračovat dále směrem k samotnému modulu, takže obsluha má co dělat. V každém případě je to ale mnohem snadnější práce s jistějším výsledkem (pokud jde o samotný cíl zahrabat kabel), než když byla ruka s lopatkou využívána jako opora pro tepelnou sondu HP3, v jejímž případě už NASA pokusy o zahrabání dávno vzdala. 

 

Zdroj: NASA