NASA kontaktovala Voyager 2 pomocí vylepšené antény

Deep Space Station 43 je umístěna v australské Canbeře a jde o obrovskou rádiovou anténu s průměrem 70 metrů. Od letošního března byla mimo provoz, takže NASA neměla po dobu několika měsíců možnost kontaktovat sondu Voyager 2, což ovšem v tuto dobu už pochopitelně není velký problém, když tato sonda už dávno své hlavní úkoly splnila a dnes už jde v podstatě jen o to, jak dlouho ještě zvládne fungovat, komunikovat se Zemí a předávat data o svém okolí. 

 

jeřáb manipuluje s jedním z kuželů, které obsahují přijímače antény Deep Space Station 43

 

Během 29. října už ale byla opravovaná Deep Space Station 43 (DSS 43) opět využita pro kontaktování Voyageru 2, což se povedlo. Sonda potvrdila přijatý signál a bez problémů vykonala zadané příkazy. NASA ovšem měla i s odstavenou stanicí 43 možnost sondu monitorovat, neboť mohla přijímat signál od ní pomocí jiných zařízení v rámci Deep Space Network (DSN), nemohla však vysílat. 

 

DSS 43 získala dva nové rádiové vysílače, z nichž jeden, který je využíván právě pro vysílání k Voyageru 2, byl původní a 47 let starý. Inženýři dále vylepšili či vyměnili systémy chlazení a topení, napájecí zdroje a ostatní potřebou elektroniku. Na konci října však proběhla pouze zkouška, která měla potvrdit, že je vše na dobré cestě. Údržba DSS 43 totiž dle plánu skončí až příští rok v únoru. 

 

Jak je ale možné, že Voyager 2 dokáže být kontaktován pouze Canberrou, když síť DSN agentury NASA se zařízeními umístěnými i ve Španělsku a USA byla vytvořena tak, aby byla schopna vysílat do všech možných směrů dle natočení Země? Ony to jednak všechny možné směry tak zcela nejsou a odpověď se dá vytušit už z pozice, kde se nachází vhodná zařízení DSN. Pouze jedno je umístěno na jižní polokouli, přičemž Voyager 2 ve snaze přiblížit se k měsíci Triton v roce 1989 musel přeletět přes severní pól Neptunu a tento manévr změnil jeho dráhu tak, že nyní už s ním stanice na severní polokouli Země nemají přímý kontakt, stejně jako my nikdy nemůžeme vidět třeba souhvězdí Jižní kříž. Voyager 1 se pohybuje jiným směrem, takže pro něj toto omezení neplatí. 

 

DSS 43 je tak jediné zařízení, které dokáže vyslat tak silný signál na vhodné frekvenci v pásmu S krátkých vln. Přijímat v mikrovlnném pásmu X však mohly i tři 34metrové antény umístěné rovněž v Canbeře, které zůstaly v provozu. 

 

NASA ovšem neopravila DSS 43 jen pro misi Voyager 2, zdaleka ne. Tato anténa bude a je využívána i pro další mise, a to včetně Mars Perseverance a také zajistí komunikaci a navigaci v rámci programu Artemis.

 

Zdroj: NASA