NASA LRO: Měsíc může být bohatější na kovy, než se dosud myslelo

Miniature Radio Frequency (Mini-RF) tak měl v rámci nově spuštěného průzkumu pátrat po ledu ukrytém ve věčně tmavých částech polárních kráterů Měsíce. NASA ale může namísto toho ohlásit jiný objev, který možná pozmění náš pohled na složení našeho souputníka. Ten by totiž dle nových důkazů měl být bohatější na kovy, konkrétně třeba na železo nebo titan, než se dosud myslelo. Tím by mohli astronomové vytvořit i jasnější spojení mezi Měsícem a Zemí s ohledem na teorie ve společném původu. 

 

 snímek Měsíce složený z fotografií pořízených sondou Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) 

 

Jedna z hlavních teorií o vzniku Měsíce totiž hovoří o dávné kolizi Země a další planety (Theia) o velikosti Marsu, která znamenala v podstatě téměř restart pro naši planetu a vytvořila Měsíc z vyvržených trosek. Studie se tak často věnují tomu, zda složení Měsíce odpovídá kolizi dvou mladých planet, respektive modelům popisujícím to, z jakých trosek byl vytvořen, čili zda spíše z pláště planet chudšího na kovy, nebo naopak z vnitřku bohatého na kovy. 

 

Měsíc je obecně viděn jako právě chudý na kovy, což je považováno i za důkaz toho, že Theia měla narazit do Země, která už měla vytvořeno jádro, plášť a kůru. Proti tomu by tak mohla mluvit data z radaru na palubě LRO, ale samozřejmě je tu otázka, jak moc má být dle nich Měsíc na kovy bohatší oproti starším odhadům. 

 

A jako obvykle to není vše tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Je sice pravda, že většina povrchu Měsíce je chudší na kovy, což čítá jeho světlejší části. Ale tmavá měsíční moře jsou naopak často i bohatější na kovy než mnohé horniny na Zemi. Právě na to by mohla data z Mini-RF pomoci najít odpověď. 

 

NASA zde sledovala relativní permitivitu (dielektrickou konstantu) ve dnech kráterů na vrcholu severní polokoule Měsíce a našla souvislost mezi ní a průměrem kráterů. Hodnoty postupně rosteou v přímé úměře k průměru kráteru až do 5 km, ale v případě kráterů s průměrem od 5 km do 20 km zůstávají víceméně stejné. 

 

Výzkumníci z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory (APL) nyní pracují s hypotézou, že je tu souvislost s tím, jaký materiál odhalily dopady různě velkých meteoritů, neboť si hodnoty relativní permitivity spojují s koncentracemi oxidů železa a titanu. Může to tak znamenat, že Měsíc je chudý na kovy pouze do hloubky několik set metrů pod světlým povrchem, zatímco pak už je na ně naopak velice bohatý. To mělo potvrdit i srovnání s údaji z LRO Wide-Angle Camera, japonské mise Kagyua a NASA Lunar Prospector. 

 

Nyní se tým výzkumníků z APL už zabývá stejným průzkumem, ovšem u jižního pólu Měsíce, aby mohl zjistit, zda i tam narazí na podobná data, která by mohla přinutit vědce přehodnotit Teorii velkého impaktu.