NASA má velké plány pro využití AI nejen při průzkumu Marsu

Umělá inteligence zažívá nebývalý rozmach především díky výkonnému hardwaru, který už je navíc dostatečně úsporný na to, aby mohl být nasazen třeba v automobilech. Není tak důvod, proč by se nemohl uplatnit třeba i v příštích roverech, které přistanou na Marsu či jinde. Ovšem provozovat výkonný hardware v bezpečí na Zemi je něco jiného, než jej provozovat v drsném prostředí Marsu bombardovaném zářením z vesmíru, ale na tom už se pracuje. 

 

rover Curiosity a jeho selfie z Marsu

 

Využít umělou inteligenci bude pro efektivní průzkum cizích světů, zcela nezbytné, pokud z této rovnice vyřadíme přítomné lidi. Však i při komunikaci s Marsem, naším bezprostředním sousedem, je toto zpoždění 3 až 21 minut dle toho, v jaké části oběžné dráhy se vzhledem k nám nachází, a to zcela vylučuje ovládání pohybu a práce vozítek v reálném čase ze Země, dokud lidstvo nepřijde na něco lepšího než využití vln/světla. 

 

 

Nicméně nejde pouze o autonomní roboty pracující na vzdálených tělesech naší soustavy. Na ISS už pracuje Robonaut 2, který je zatím schopen jen trošku ulehčit tamním obyvatelům život tím, že dokáže přepínat tlačítka dělat jiné drobné úkony. NASA ale prahne po strojích, které by mohly na Marsu samy zkoumat povrch a astronautům pak doporučovat, na co se mají zaměřit, neboť jejich vlastní čas bude velice drahý. 

 

Steve Chien (NASA JPL) zdůrazňuje dobře známý fakt, že NASA nerada snáší velká rizika pro lidské posádky, neboť je nesnáší ani její chlebodárci a to je jeden z problémů, které umělá inteligence může vyřešit, alespoň částečně. 

 

Vedle Curiosity a starších vozítek na Marsu či Robonauta 2 NASA využívá umělouinteligenci také na satelitu Earth Observing-1, a to v podobě Autonomous Sciencecraft Experiment (ASE). Ten si sám vybíral ke sledování zajímavé objekty, jako třeba činné sopky, což znamená, že podobný systém by mohl v budoucnu hlídat Zemi z vesmíru a spustit poplach třeba v případě, že uvidí šířící se tsunami. Podobně to může fungovat i při sledování okolního vesmíru a zajímavých událostí, jako jsou třeba supernovy a i zde už pracují první zařízení, jako V-FASTR hledající pulsary nebo iPTF pátrající právě po supernovách. Právě iPTF pomohl určit, že LIGO skutečně zachytilo gravitační vlny a že jeho pozorování nenarušila nějaká explodující hvězda. 

 

Mars 2020

 

To jsou ale všechno technologie včerejška využívající jednoduché AI systémy, jež se těm moderním nemohou rovnat. Zde se tak přímo nabízí otázka, co v tomto ohledu nabídne chystaný rover Mars 2020? Především půjde o daleko chytřejší systém výběru zajímavých cílů, než jaký využívá Curiosity. Ten bude rovněž schopen určit, jak je nejlépe prozkoumat a získat informace, které vědci potřebují nejvíce. Rover se bude také schopen sám do jisté míry rozhodovat, například když nějaký úkol splní dříve, než se očekávalo, využije čas navíc nějakým užitečným způsobem, než aby si klimbnul. 

 

Systém sondy Europa Clipper (či správně Europa Multiple-Flyby Mission) zase bude vybaven AI systémem pro diagnostiku a opravy, neboť bude kolem měsíce Europa obíhat v mimořádně drsném prostředí plném radiace, takže se předpokládá, že její počítače budou vykazovat chyby a restartovat se. A než by mohli tyto chyby diagnostikovat inženýři na Zemi, palubní systém by je měl sám opravit dříve, než se pozemní obsluha o nich vůbec vlivem zpoždění komunikace dozví. 

Dále by se měla AI využít třeba pro průzkum Enceladu a jeho gejzírů, projekt Comet Hitchhiker, čili "kometostop" do vzdálenějších končin soustavy a sledování dosud neznámých cílů a Chien zmínil také známou iniciativu Breakthrough Starshot. Ta zahrnuje vyslání několika malých sond k systému Rigil Kentaurus (Alfa Centauri), a to až pětinoviu rychlostí světla. Právě pro takový projekt je AI v podstatě nezbytná, neboť zpoždění komunikace bude více než čtyřleté. My nemůžeme vědět, co sondy na daném místě najdou, a ty se tak budou muset rozhodnout samy, o čem nás budou informovat. 

 

Zdroj: Space.com