NASA: meteority dopadající na Měsíc tvoří jeho tenkou atmosféru

Lunar Atmosphere and Dust Environment Explorer (LADEE) startovala už v roce 2013, aby pořádně prozkoumala tenký plynový obal Měsíce zvaný exosféra a nyní NASA hlásí, že bylo zjištěno to, co se už dlouho předpokládalo. Velký podíl na jejím vzniku a udržování mají malé meteority, ato svým vypařením po dopadu i uvolněním materiálu z regolitu Měsíce. I díky nim je tak voda na Měsíci v pohybu. 

 

 

Sonda LADEE už dávno nefunguje, ostatně její mise proběhla mezi zářím 2013 a dubnem 2014, což stačilo pro provedení potřebných pozorování. Ta byla provedena pomocí spektrometrů, které dokázaly vysledovat zastoupení různých molekul v exosféře Měsíce. Pak tu byl ještě samostatný přístroj, který měl za úkol hledat prachové částice, jež by mohly být dopady meteoritů vystřeleny do prostoru. 

 

Dle počítačových modelů se předpokládalo, že právě dopady malých meteoritů mohly mít přímou spojitost s přítomností vodních a hydroxylových molekul v exosféře a nyní to bylo potvrzeno právě díky sondě LADEE. Zachyceny byly desítky dopadů takových těles, v jejichž případě se zjistily nárůsty koncentrace zmíněných molekul. 

 

NASA uvádí, že ve většině případů jde o dopady tak malých těles, že je jejich vliv v podstatě neznatelný. Ovšem už meteorit o průměru 5 mm dokáže proniknout asi do 8cm hloubky měsíčního regolitu, kde už může být vrstva obsahující vodu. Ta je vyvržena nad povrch Měsíce, odkud může buď uniknout pryč, nebo naopak spadnout zase na povrch. 

 

 

A právě i díky tomu lze vysvětlit, kde se bere led v hloubi měsíčních kráterů. Tam může vydržet v podobě povrchového ledu stabilně miliardy let, v jejichž průběhu postupně narůstá, a to v místech, kam nikdy nedosáhne sluneční svit. 

 

Takové ledové zásoby by tak mohly velice dobře posloužit jako zdroj vody, paliva a kyslíku pro budoucí měsíční základny, s nimiž se tak nějak už počítá, ale ještě si na ně počkáme. Výsledky z měření sondy LADEE také umožnily vědcům z NASA odhadnout, kolik vody by se mohlo běžně ukrývat pod povrchem Měsíce v hydratovaných vrstvách. Bohužel to není zrovna moc, a to cca mezi 0,02 a 0,05 procenty. Z tuny vytěženého hydratovaného regolitu by se tak teoreticky dalo získat nanejvýš půl litru vody, nicméně ještě jsou tu ony zmíněné ledové vrstvy v kráterech.