NASA navrhuje vypravit novou misi k Neptunu, cílem je Triton

Neptun je vzdálená, a tím i obtížně přístupná planeta, k níž se dosud přiblížila pouze jedna sonda, a to stále sloužící Voyager 2. Ten proletěl i kolem Tritonu už před třemi desítkami let a poskytl nám možnost se podívat na část jeho povrchu, z nějž tryskají mohutné tmavé sloupce ledového materiálu, což jednoznačně ukazuje na geologickou aktivitu. Ukázalo se také, že povrch měsíce je velice mladý a nejspíše se neustále obnovuje, ale jak k tomu opravdu dochází, co můžeme pod tímto povrchem najít a jak může být měsíc tak vzdálené planety tak moc aktivní, na to chce NASA hledat konečné odpovědi namísto teorií. 

 

 

Je zřejmé, že doletět k Neptunu a zůstat u něj nebude snadný úkol. Tato planeta se nachází ve vzdálenosti necelých 30 AU od Slunce, čili je asi 6x dál než Jupiter a 3x dál než Saturn. Jisté pak je, že nepůjde o krátkodobou misi. Ostatně Voyager 2, který startoval ze Země v roce 1977, doletěl k Jupiteru už o dva roky později, ale kolem Neptunu prosvištěl až v revolučním roce 1989.

 

Pro NASA je ale Triton lákavý cíl, a to v rámci jejího Discovery Program a navrhované mise Trident. Je poměrně velká šance, že ta bude do léta příštího roku vybrána pro uskutečnění někdy v průběhu 3. dekády a NASA by chtěla na příkladu měsíce Triton studovat především to, jak se vyvíjejí tělesa Sluneční soustavy. Aktuální představa o Tritonu je přitom taková, že jde o ledový měsíc s možným podpovrchovým oceánem uzavřeným mezi ledovou krustou a kamenitým jádrem. Infografika ukazuje i nejdůležitější otázky o pozoruhodně aktivní ionosféře měsíce či o tom, co dodává energii pro mohutné sloupcovité výtrysky materiálu a celkovou obnovu povrchu. 

 

 

Triton je také unikátní v tom, že obíhá svou planetu v opačném směru její rotace, což neplatí pro žádný jiný velký měsíc, který známe v naší soustavě. Má také výrazný 23stupňový sklon dráhy vzhledem k rovníku planety, takže je pravděpodobné, že Neptun si Triton zachytil jako těleso, které přiletělo odjinud, a to možná z Kuiperova pásu. 

 

Co ale mají být hlavní úkoly pro Trident? Jde celkem o tři, přičemž prvním bude podívat se na magnetické pole měsíce, které má odhalit, zda je pod jeho povrchem skutečně oceán a dále s pomocí jiných přístrojů se bude studovat ionosféra, atmosféra bohatá na organické sloučeniny a různé bizarní povrchové struktury.

 

Dalším úkolem bude zmapovat povrch Tritonu, který Voyager 2 pochopitelně nestihl nasnímat celý, pouze z cca 40 procent. Ovšem i díky těmto datům a jejich srovnání s novými bude možné zjistit, jak moc se měsíc od poslední návštěvy změnil, a tedy i jak moc je aktivní, čili jak rapidně se mění.

 

A jako třetí hlavní cíl je tu právě snaha porozumět tomu, jakým způsobem se mění jeho povrch, který dle aktuálních odhadů není starší než 10 milionů let, což pochopitelně vzhledem ke stáří naší soustavy není nic. 

 

Pokud vše vyjde, Trident by mohl startovat na podzim v roce 2025 se záložním okénkem o rok později. Sonda by pak totiž mohla využít gravitační asistenci planety Jupiter, která se pravidelně po 13 letech ocitá ve vhodné poloze vzhledem k Zemi. V takovém případě by Trident doletěl ke svému cíli v roce 2038.

 

Zdroj: NASA