NASA pomůže najít další zdroje FRB a potvrdit jejich původ v magnetarech

Hlavním kandidátem na záblesky v rádiovém a rentgenovém spektru přicházející z vnitra naší galaxie je magnetar, typ neutronové hvězdy. Jde o událost z 28. dubna tohoto roku, kdy právě nejspíše takováto hvězda na sebe upozornila a právě i díky ní jsou astronomové nyní toho názoru, že alespoň většina rychlých rádiových záblesků (FRB) pochází právě od magnetarů. Samozřejmě je ale možné, že toto přesvědčení bude v budoucnu vyvráceno. 

 

Magnetar jsou speciální typ hvězdy, respektive jejího pozůstatku, jehož magnetické pole je oproti normální neutronové hvězdě až tisíckrát silnější. A právě toto enormně intenzivní pole má způsobovat velice silné záblesky nejen v rádiovém spektru. Ostatně na doprovodné rentgenové záření už upozornily i některé ze satelitů NASA, jako je například Wind. Rádiovou složku zase zachytává například Canadian Hydrogen Intensity Mapping Experiment (CHIME), který právě detekoval i záblesk z letošního jara a vedle něj to bylo zařízení Survey for Transient Astronomical Radio Emission 2 (STARE2) americké NASA. 

 

 

Astronomové přitom měli to štěstí, že magnetar SGR 1935+2154 na sebe už dříve upozornil, a tak se na něj zaměřili už 27. dubna, kdy od něj začaly přicházet asi sekundové rentgenové záblesky. Ty zachytila různá zařízení jako NICER, Swift, teleskop Fermi a také rentegenový teleskop na Mezinárodní vesmírné stanici. 

 

Asi 13 hodin poté, co se magnetar už zdánlivě uklidnil a už se ocitl mimo zorné pole zařízení NICER, Swift a Fermi, se objevil jeden zvláštní rentgenový záblesk, který byl zaznamenán evropským satelitem INTEGRAL, čínským Huiyan i ruským přístrojem Konus na satelitu Wind. A právě tento pouze půlsekundový záblesk byl doprovázen ještě mnohem kratším rádiovým zábleskem trvajícím jen asi tisícinu sekundy a ten byl už zaznamenán právě zařízeními CHIME a STARE2. 

 

Paul Scholz z Univerzity v Torontu, který pracuje i s CHIME a sleduje fenomén FRB, tak mluví o očividném propojení magnetarů a rádiových záblesků, které dříve bývaly jen fenomén spojený s cizími galaxiemi. Magnetar SGR 1935 ovšem dále zůstává neprozkoumaný, ostatně zatím ani nebyla určena ani jeho přibližná vzdálenost a máme tu pouze hrubý odhad mluvící o 14 až 41 tisíci světelných let. 

 

A pokud by se tento magnetar nacházel právě kolem 14 tisíc sv. let daleko, už to by znamenalo, že pouze v onom půlsekundovém rentgenovém záblesku vypustil do okolí tolik energie, kolik Slunce vyprodukuje zhruba za měsíc. I tak přitom byly záblesky v předcházející "rentgenové bouři" ještě silnější. Měly také jinou charakteristiku, která může záviset na tom, zda vycházejí od magnetických pólů hvězdy, nebo z jiných jejích částí. 

 

 

V každém případě, síla rádiového záblesku od SGR 1935 byla o tři řády vyšší v porovnání s jinými dosud zachycenými projevy magnetarů naší Galaxie. Čili pokud by daný záblesk přišel z cizí galaxie, zcela by dle astronomů odpovídal některým slabším FRB, které byly dosud zachyceny. Právě proto jsou nyní toho názoru, že FRB produkují právě magnetary, ovšem bude to chtít ideálně ještě jedno potvrzení. 

 

Právě proto se čeká na další záblesky, aby se zařízení CHIME, STARE2 společně se satelity NASA pokusila zachytit FRB doprovázený delším rentgenovým zábleskem, přesně jak se událo 28. dubna.