NASA postupně uspává systémy Voyageru 2, šetří energií

Oba Voyagery byly na cestu vyslány v roce 1977 a svůj úkol mají už dávno za sebou a jsou na cestě dále do mezihvězdného prostoru. Urazily už kolem 18 miliard kilometrů a na této cestě braly energii z radioizotopových termoelektrických generátorů, stejně jako ji bere i moderní rover Curiosity. Nicméně tyto generátory postupem času tvoří méně a méně energie a pro Voyagery už její objem přestával stačit. 

 

 

Obsluha se tak musela dlouze rozhodovat o tom, které přístroje na palubě Voyageru, jež ještě stále pracují a neselhaly, raději vypne a které nechá v provozu. Rozhodnutí už padlo a vypnuto bylo ohřívání přístroje detekujícího kosmické záření, ačkoliv má dle testů zvládnout teplotu do -45 °C, zatímco v okolí panuje mnohem nižší. To napovídá, že moc možností už není a že pokud to daný přístroj kvůli nízké teplotě nezvládne, stejně by byl na řadě pro deaktivaci. 

 

Voyager 2 má ještě pět fungujících přístrojů z deseti, které se ještě používají pro sběr dat a jejich posílání na Zemi. Cesta signálu mimochodem z takové dálky trvá více než 16 hodin, ostatně Voyager 2 loni po Voyageru 1 už také oficiálně vstoupil do mezihvězdného prostoru, čili tam, kde už prostředí neovlivňuje Slunce a jeho heliosféra. Nyní tak NASA sbírá informace o tom, jak to vypadá na takovém místě. 

 

 

Od Voyageru 2 může přijímat informace z detektoru kosmického záření, magnetických polí a obecně různých nabitých částic, které se v mezihvězdném prostoru nacházejí. Problém ale je s tím, jak tato data dostat na cestu k Zemi. Komunikační zařízení naštěstí stále funguje, ale vedle toho je třeba mít možnost přesně natočit anténu, respektive celou sondu. To zařizují manévrovací trysky, přičemž ty dosud používané na Voyageru 2 začaly silně degradovat. 

 

V roce 2017 se přitom NASA v případě Voyageru 1 obrátila na starší trysky, které nebyly předtím využity po dlouhých 37 let. Nyní se později v červenci pokusí o to samé v případě Voyageru 2, přičemž jeho starší trysky naposledy pracovaly při průletu kolem Neptunu v roce 1989.

 

Zdroj: Astronomy