NASA SOFIA odhalila vodu na slunném povrchu Měsíce

Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy (SOFIA) pozoruje okolní vesmír v infračerveném spektru, takže když už nepoletuje vesmírem, je důležité, aby byla alespoň ve velké výšce. Pohybuje se až 13,7 km nad zemí, a tak má pod sebou 99 % vodních par v atmosféře, takže může sledovat okolní vesmír v potřebných vlnových délkách. Pro pozorování Měsíce využila konkrétně přístroj FORCAST, čili infračervený fotoaparát, s nímž byla schopna detekovat signál vodních molekul s jeho charakteristickou vlnovou délkou. Našla tak pozoruhodnou koncentraci vody právě v kráteru Clavius. 

 

 

Voda na sluncem osvětleném povrchu Měsíce by se přitom měla působením slunečního záření rozpadat na vodík a kyslík a postupně vytrácet do vesmíru, ale v tomto případě to vypadá, že tomu tak není. Jaké jsou zde možnosti? 

 

Vodu mohou s sebou pravidelně přinášet miniaturní meteority, či případně může vznikat reakcí mezi vodíkem ze slunečního větru a kyslíkem v minerálech na měsíčním povrchu a následným bombardováním mikrometeority s mezistupněm v podobě hydroxylu (viz video).

 

Zodpovědět je ale třeba především to, jak je možné, že voda na takovém místě vydrží a může se akumulovat. Zde se zase nabízí jako nejschůdnější vysvětlení to, že jí k tomu pomáhá struktura měsíčního regolitu, v němž je ukrytá a chráněná před Sluncem. 

 

Měsíc se přitom pro teleskop SOFIA stal sledovacím cílem vůbec poprvé. Obvykle si toto zařízení nachází vzdálené galaxie či hvězdokupy a v tomto případ nebylo jasné, zda sledování Měsíce vůbec bude možné. Ten totiž velice snadno zaplní celé zorné pole a byla otázka, zda se systém udržující objekt v záběru bude mít čeho chytit (obvykle se orientuje dle hvězd). Jak lze tušit, zvládl to a učinil rovnou tento objev, což se podařilo už během prvního testovacího letu. 

 

NASA se tak rozhodla, že SOFIA se na Měsíc zaměří ještě během dalších letů, a to na další osvětlené krátery a během různých měsíčních fází. Chce zjistit, jak se voda v takových místech tvoří, ukládá a případně jak migruje. Data se pak mohou stát základem pro příští mise, jako je NASA VIPER (Volatiles Investigating Polar Exploration Rover) z vozítkem určeným pro mapování využitelných zdrojů. 

 

Zdroj: NASA