NASA spustila svůj nový prototyp vesmírných atomových hodin DSAC

NASA se zadívala do hlubokého vesmíru, což ale pro ni nepředstavují vzdálenosti, o kterých bychom uvažovali ovlivněni sci-fi tvorbou. Pro NASA je hluboký vesmír už v podstatě cokoliv, co se nachází za našimi humny v podobě soustavy Země a Měsíce. Pro přesnou navigaci v něm je přitom zapotřebí stejné zařízení, jaké přineslo i revoluci do námořní navigace, čili co možná nejpřesnější hodiny. V 18. století to byl námořní chronometr a nyní to jsou atomové hodiny. 

 

 

NASA svůj nejnovější model zvaný Deep Space Atomic Clock (DSAC) nechala vypustit na palubě rakety Falcon Heavy, takže tyto hodiny už řadu týdnů obíhají kolem Země, ostatně daná raketa startovala už 25. června. Nyní byly DSAC poprvé spuštěny, aby pomohly v budoucnu značně usnadnit navigaci vesmírných sond, lodí a dalších zařízení vyslaných do hlubokého vesmíru. 

 

Dnes je poloha vesmírných plavidel určována složitou a zdlouhavou metodou s využitím pozemních atomových hodin, které počítají, jak dlouho k nám letěl signál od daného plavidla. Pak může být výsledek zase vyslán zpět k němu, takže navigace je v tomto případě centralizovaná. DSAC představují zatím ještě prototyp, který má za úkol ověřit, zda bude možné atomové hodiny instalovat přímo do plavidel, aby si ona sama určovala svou polohu. 

 

Je tak jasné, že takové zařízení by mělo být co nejmenší a nejlehčí, přičemž v tomto případě se mluví o velikosti toustovače (zatím ještě ne z řady nových mluvících toustovačů) a jako platforma zde posloužila General Atomics Electromagnetic Systems Orbital Test Bed. Atomové hodiny přitom bývají obvykle výrazně větší. 

 

Díky atomovým hodinám by tak určení polohy mělo být výrazně jednodušší. Stačil by jen jednosměrný signál ze Země, díky němuž by si palubní počítač ihned zjistil, jak dlouho mu trvalo, než dorazil. Tím by byla vzdálenost od Země určena v podstatě hned. 

 

retro plakáty od NASA pro příležitost spuštění DSAC

 

Atomové hodiny DSAC jsou založeny na designu využívajícím sledování oscilace iontů rtuti při nízkých teplotách. Nyní je tak první prototyp již v provozu, přičemž ve vesmíru nebude mít o nízké teploty nouzi a NASA bude sledovat, jak bude či nebude přesný. Pokud má jít o úspěch, pak DSAC se mohou zpozdit nebo předejít nanejvýš o 1 sekundu za 10 milionů let, což si NASA bude moci snadno změřit dle svých dalších již osvědčených atomových hodin. 

 

Pokud budou DSAC úspěšné, pak by se atomové hodiny měly objevit již v dohledné době při dalších misích k Marsu, Europě, atd. 

 

Zdroj: JPL NASA