NASA vyšle na Europu sondu pátrat po známkách života

Gejzíry na Europě objevil Hubbleův vesmírný dalekohled, což by mělo logicky znamenat, že materiál z těchto gejzírů dopadá zpět na měsíc. Europa o průměru nějakých 3.100 kilometrů má mít přitom asi dvojnásobné zásoby tekuté vody než Země, která má přitom v průměru přes 12.700 km. A to se nepočítá 15 až 25 kilometrů tlustá ledová vrstva, která celý planetární oceán kryje. Právě proto je Europa zajímavý cíl pro NASA, která chce ve 20. letech na ni vyslat sondu, aby hledala chemické důkazy toho, že tento měsíc může hostit život, jak jej známe. Dříve se přitom mluvilo jen o sondě, která by prolétla těsně kolem Europy, dokázala by lépe zmapovat její povrch a pokusila se proletět jedním ze zmíněných gejzírů, ale nyní americký Kongres nařídil, aby součástí mise byl přistávací modul. A to právě může být problém, neboť nikdo zatím neví, jak povrch na Europě konkrétně vypadá a pak je tu s tím spojené velice reálné riziko kontaminace.

Přistávací modul bude totiž ke svému zpomalení potřebovat rakety, které budou k povrchu chrlit zplodiny včetně čpavku. Ten obsahuje dusík, jenž je ve velké míře obsažen v živých organismech na Zemi, a tak bude mise na Europu pátrat i po něm. Čili i minimální kontaminace zplodinami z raketových motorů bude zásadní a pak bude v podstatě nemožné zjistit, zda byl dusík dovezen ze Země, nebo byl již přítomen, jak říká Ralph Lorenz z Univerzity Johna Hopkinse.

Pak nastupuje druhý problém s tím, že není jasné, jaký povrch na Europě můžeme očekávat. Pokud by to byla hladká zmrzlá pustina, bylo by to nejlepší, neboť rover z přistávacího modulu by mohl ze zasažené části měsíce odjet, ale pokud by vypadal tak, jako ve výše prezentované umělcově představě, nebylo by možné se tak snadno vzdálit. Jenomže s roverem se zatím nepočítá a ze studie zveřejněné v Planetary and Space Science lze vyčíst, že přistání cca 200 kg modulu na Europu by kontaminovalo povrch přinejmenším v poloměru 9 metrů kolem místa dopadu, což je založeno na zkušenostech získaných z Měsíce a Marsu. A nejde pouze o to, že by případný rover nemohl odjet. Přistávací modul by se mohl rovnou při dosedu převrátit nebo spadnout do nějaké rozsedliny, apod. Jde tak o velký risk a hazard s miliardami dolarů.

Lorenz dále argumentuje, že další problém představují nízké teploty, jež na Marsu či Měsíci nepanují. Ty totiž na povrchu Europy nestoupají nad minus 160 °C a při nich čpavek nejspíše přilne k povrchu, kde může nepředvídatelně ovlivňovat další materiály, čímž znehodnotí jejich zkoumání. I proto se tak mluví o nutnosti jít pod povrch, a to zavrtat se alespoň do hloubky 10 centimetrů nebo nejlépe metr. Toto vše ukazuje na fakt, že v případě této mise není ještě nic rozhodnuto. NASA zatím plánuje využít služeb nebeského jeřábu, což je zařízení s tryskami, které z výšky položí samotný modul na povrch a pak se samo zřítí opodál. To má agentura úspěšně vyzkoušeno již díky vozíku Curiosity. Je ale pravděpodobné, že se budou hledat cesty, které zajistí měkké přistání a pokud možno i nulovou kontaminaci bezprostředního okolí.

Koncept přistávacího modulu má na starosti Britney Schmidt z Georgia Institute of Technology, která prosazuje právě vrtání do měsíce. Trošku si také postěžovala na představy veřejnosti, která mluví o "vrtání do povrchu a hledání ryb". To samozřejmě není a nemůže být realistický cíl, i kdyby na Europě nějaké ryby byly. Realistické je na měsíci přistát a hledat biogenní molekuly.

Zdroj: Space.com