NASA zveřejnila vesmírné zvukové nahrávky z Van Allenových sond
19.7.2017, Jan Vítek, aktualita
Volným prostorem ve vesmíru se zvuk, jak jej slyšíme my, pochopitelně šířit nemůže, ale nyní jde o záznamy pořízené Van Allenovými sondami, které se v něm pohybují už téměř pět let a posílají elektromagnetické a radiologické informace.
Dvojici Van Allenových sond vystrojilo do vesmíru Goddardovo vesmírné centrum, přičemž ty obíhají Zemi už téměř pět let a po tuto dobu sbírají informace o elektromagnetických a radiologických podmínkách v blízkém vesmíru. NASA nyní zveřejnila několik zvukových nahrávek, které mají reflektovat data ze zachycených plazmových vln.
Vesmír je z našeho pohledu převážně prázdné místo, ale různě poletující částice jsou všudypřítomné a zvláště se projevují právě u Země s jejím magnetickým polem, skrz které se šíří různé plazmové vlny.
Mezi ně patří i tzv. whistler-mode vlny zachytávané speciálním nástrojem EMFISIS (Electric and Magnetic Field Instrument Suite and Integrated Science). Pokud jejich záznamu snížíme frekvenci, můžeme si je poslechnout.
Whistler-mode jsou jev vznikající jako důsledek elektrické aktivity v atmosféře, čili blesků, které vypouští elektrony až daleko za atmosféru do magnetického pole Země a jeho vnitřní části, plazmosféry. Charakteristické pískání způsobuje to, že vlny o vyšší frekvenci v plazmosféře putují rychleji než vlny s nižší frekvencí.
Nad plazmosférou mají vlny už vyšší švitořivý zvuk a vědci jej označují slovem chorus, přičemž ty už nemají mít žádnou spojitost s blesky. Tyto vlny tvoří elektrony, které jsou tlačeny k temné straně Země a když dosáhnou její plazmatické vrstvy, tvoří "zvuk" o postupně rostoucí frekvenci.
Poslední příklad, který nám NASA poskytla je jakési plazmosférické syčení - plasmaspheric hiss - které je důsledkem výše zmíněných whistler-mode vln putujících přímo uvnitř plazmosféry. Ty tvoří pravidelně kolísající zvuk připomínající rádiový šum a zde už vědci přesně nevědí, co je má tvořit. Možná jde opět o důsledek elektrické aktivity v atmosféře, nebo snad jde do plazmoféry proniknuvší chorus.
Van Allenovy sondy však nejsou ve vesmíru jen proto, abychom si mohli poslechnout takové nahrávky. Slouží také ke studiu toho, jaký vliv mají na sebe vlny a částice, což je základní výzkum toho, abychom mohli lépe pochopit zákonitosti vesmírného počasí, předvídat je, a tím i zlepšit naše možnosti telekomunikace.
Zdroj: NASA