Našla se konečně neutronová hvězda z nedávné exploze supernovy?

Supernova 1987A (SN 1987A) měla být první po 400 letech, kterou bylo možné uvidět pouhým okem. Nacházela se přitom asi 170.000 světelných let daleko ve Velkém Magellanově mračnu, blízké trpasličí galaxii.

 

 

Astronomové mohli a mohou přitom dobře pozorovat to, jak se do okolí exploze šířil materiál zachytitelný v rentgenovém spektru. Na obrázku jej vidíme okem teleskopu Chandra, ovšem jedna věc nebyla k nalezení, a sice očekávaná neutronová hvězda, která měla na místě po explozi zbýt. Tu tak astronomové hledají už více než tři dekády a nyní si někteří myslí, že ji konečně našli. 

 

Neutronová hvězda sice je výrazný objekt, který může dát o sobě vědět i na mnohem větší vzdálenost, než jsou nižší stovky tisíc světelných let (zvláště v podobě pulsaru), ovšem sám o sobě je velice malý. Materiál o hmotnosti Slunce je v něm stlačen do průměru pod 20 kilometrů a navíc je okolí exploze dané supernovy zahaleno v prachu a plynu.

 

Do hledání neutronové hvězdy coby zbytku exploze SN 1987A se pustilo i zařízení NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array), které se ve spektru rentgenového záření doplňuje právě s Chandrou, s níž se i částečně překrývá. 

 

 

Díky těmto zařízením byly v oblasti exploze zachyceny relativně slabé emise v rentgenovém spektru a NuSTAR k tomu přidal i důkaz o vysokoenergetickém rentgenovém záření. Astronomové mají pro to dvě možná vysvětlení. Buď jde o následky rázové vlny, která urychluje částice k velice vysokým rychlostem, anebo jde o působení pulsarového větru (pulsarová mlhovina). Jedná se o vliv pulsarového větru na částice, které jsou nabity a urychleny někdy až téměř k hranici rychlosti světla. Jako pulsarová mlhovina se pak označuje struktura, která je tvořena těmito částicemi a jejich magnetickými poli. 

 

Nejnovější studie přitom podporuje teorii o pulsarové mlhovině, což by znamenalo přítomnost neutronové hvězdy, jen takové, která nemá své polární větry namířeny našim směrem (což je spíše jen dobře), a tak není ani sama o sobě jednoduše detekovatelná. A proč by to měl být pulsar? Jednoduše proto, že byly v průběhu minulých let zachyceny neklesající emise rentgenového záření a signál v rádiovém spektru navíc ještě zesiloval, což jde proti teorii o rázové vlně. A krom toho autoři studie vedené Emanuelem Grecem (Univerzita v Palermu), předpokládají, že rázové vlně by trvalo alespoň 400 let, než by dokázala vytvořit signál zachytitelný NuSTARem. 

 

Pokud má Greco se svými kolegy pravdu, pak ta by se mohla ukázat během následující dekády. Modely totiž předpovídají, že okolí exploze se postupně pročistí od prachu a plynu a pak se možná zachytí přímo samotný pulsar. 

 

Zdroj: NASA