Nejlepší události a zklamání ze světa hardware 2009

GeForce GT 240 – nejnepoužitelnější grafika roku

GeForce GT 240 si zasloužila toto mé osobní ocenění za naprosto nepochopitelný poměr ceny ku výkonu. Nvidia zřejmě využila čipů pro OEM a pro jejich přebytek vrhla na trh dvě karty, kde jedna ještě smysl tak trošku dává, ale druhá vůbec ne. Problém GeForce GT 240 spočívá především v současných cenách, které tuto kartu řadí k takovým tygrům low-endu, jakými jsou GeForce GTS 250 nebo Radeon HD 4850. Na posledně jmenované grafické karty nemá GeForce GT 240 ani papírově, ani v reálném měření sil. Tento produkt ale bohužel dokáže v herním nasazení obstát pouze proti konkurentům se skoro poloviční cenou, a to znamená problém.

Nvidia proklamuje, že karta není ani myšlena jako herní, nýbrž jako akcelerátor pro přehrávání videa a podobně. Ani tady ovšem nelze i s přivřením obou očí říci: OK, tohle bereme. GeForce GT 240 nedokáže totiž nic, co by nedokázaly v HTPC grafické karty s poloviční cenou a low-profile provedením. Ano, můžeme v současné době říci, že podpora HD videa je u Nvidie nejlepší. Stále zde ovšem máme low-profile modely G210 a GT 220, které stojí o 800 korun méně a dokáží v tomto ohledu stejné věci. Splňují nároky na velmi nízkou spotřebu, malé rozměry a velmi dobrou podporu HD videa. Nově mají karty GT 220/240 možnost přenosu LPCM 7.1 skrze HDMI, což je pěkné, ale stále neumí bitstream přímo do externího dekodéru.
Jádro GT215 je vyráběno pokrokovým 40nm výrobním procesem a v našem případě má 96 stream procesorů, které tikají na frekvenci 1360 MHz, jádro samotné pak na 550 MHz (shadery mají v závislosti na nastavení multiplikátoru zvýšenou frekvenci). Jako velkou novinku pro Nvidii můžeme uvést využití GDDR5 pamětí a 128-bitovou sběrnici, což jasně naznačuje, že se společnost řadí po bok AMD s produkty ATI, které tuto kombinaci v nižších třídách využívají také.

GeForce GT 240 tedy moc nezapadá do žádné z kategorií, kde bychom ji potencionálně chtěli mít. Herní karta to není, a přestože nově podporuje DirectX 10.1, tak to díky velmi nízkému výkonu vcelku k ničemu není. Jako HTPC je tato karta poměrně drahá a neumí nic navíc, co by neuměly levnější GT 220 a G210. Neexistuje tedy v podstatě žádný důvod, proč si tuto kartu v cenách přes 2 tisíce kupovat, a je těžké si ho i vymyslet. Pastička na kupce roku 2009.

Nvidia Fermi - marketingový vylhánek

Nvidia vypustila v posledních pár měsících do světa informace o zbrusu nové chystané architektuře pro rok 2010. Společnost nešetřila superlativy o výkonech a nové éře ve výpočetní technice, ale vše s koncem roku dostalo poměrně nepříjemnou pachuť. Představitelé Nvidie na svých prezentacích hrdě třímali v rukou „fungující“ prototypy Fermi a prohlašovali, že práce je hotova a my se budeme moci těšit již počátkem roku na novou produktovou řadu, která zastíní i povedené Radeony HD 5800 od AMD. Vánoce uplynuly a před novým rokem se na světlo světa dostala zpráva, že Fermi bude až někdy na jaře.

Spekulace o tom, že Nvidia ukazovala neexistující Fermi prototyp (čehož si ostatně pozorní čtenáři všimli z fotek produktu, který by se dal označit za nefungující maketu), tedy nabyly poměrně reálných rozměrů. Nebudeme chodit kolem horké kaše, tento obchodní „trik“ je v dnešní době poměrně zdomácnělý a asi nikoho už nepřekvapí, že se tak u takto velkých společností děje. Marketing Nvidie je bezesporu výkonný, ale poslední dobou vše dostává už poněkud trapný kabátek.
Následující měsíce budeme masírováni pomlouváním DirectX 11, které nejsou vůbec potřeba a slibováním architektury převyšující současný hardware téměř o generaci. Třeba se opravdu dočkáme a Fermi bude tím, čím Nvidia slibuje, ale od nás má za tyto praktiky palec dolů.

Naštěstí pro Nvidii je současná generace grafických jáder G200 opravdu výkonná, a tak má ambice ještě nějakou dobu na trhu vydržet, pokud se ceny srovnají podle výkonů jednotlivých řešení. Samotné čipy jsou díky staršímu výrobnímu procesu na 65/55 nm opravdu gigantické, což neprospívá výrobním nákladům ani výtěžnosti. Nechápejte mě nyní špatně, protože karty založené na tomto jádře jsou stále opravdu špičkovým produktem, který je podpořen širokou škálou benefitů (CUDA a PhysX), ale ve světle poměrně levných Radeonů s podporou DirectX 11 a opravdu vynikajícím výkonem rychle ztrácí na lesku. Takže opět voláme, Fermi kde jsi?
Je velmi pravděpodobné, že Nvidia má problém s vyrobením dostatečného množství obřích čipů, které integrují 3 mld. tranzistorů a teoreticky 512 tzv. „CUDA Cores“, a proto také prosakují informace o prvních produktech pro profesionální využití, které mají aktivních „pouze“ 448 výpočetních jader. Společnost nám tak trošku násilně vsugerovává myšlenku, že Fermi není grafická karta, ale „General Purpose Processor“. Přání otcem myšlenky. Nicméně Fermi bude hrát stále z 99 % roli grafické karty, i když se díky nově zaváděným standardům jako DirectCompute zdá, že vše bude jinak a grafické karty zcela převezmou kontrolu nad operačním systémem a aplikacemi. To se pravděpodobně nestane.

Fermi ale má poměrně velkou šanci ukrojit další kus koláče na profesionálním trhu HPC, kde je velmi pravděpodobné, že by mohla vzniknout nová generace superpočítačů, které by překonaly současnou generaci ve všech aspektech. Ať už se jedná o výpočetní sílu, náklady na pořízení nebo nezanedbatelnou spotřebu energie. HPC segment může být pro Nvidii důležitější než ten herní, protože se v něm pohybují mnohem větší peníze a navíc, pokud by strategie společnosti vyšla, tak nebude mít na trhu se svým řešením příliš velkou konkurenci ani ze strany takových gigantů, jako je Intel. Nvidia je nyní tedy značně rozpolcená a rozmělňuje své síly na několik cílů, což by ji teoreticky mohlo přijít velmi draho.

Intel Larrabee – čekání na Godota

Larrabee je téměř jako čekání na Godota. Ano, skutečně je tato metafora velmi příznačná. Novinářská obec sedí na „lavičkách“ a vede bouřlivé disputace o Larrabee, které ne a ne přijít. Když už jsme si mysleli, že nás Intel nenechá čekat, tak Larrabee odložil na příští rok a podle všeho se jej vůbec dočkat nemusíme. Prostě mnoho povyku pro nic.

Larrabee původně podle Intelu mělo představovat revoluci v oblasti chápání akcelerace aplikací. Spojení x86 architektury a možností samostatného akcelerátoru měly z Larrabee vytvořit produkt, který by byl schopen urychlit všechno a poskytnout nám dokonce i ray-tracing grafiku v reálném čase bez znatelného zpomalení. Bohužel se ukázalo, že Larrabee nedisponuje dostatečným výkonem, aby mohlo konkurovat stávajícím grafických kartám AMD a Nvidia. Intel si tedy velmi dobře spočítal, že s podobným produktem by příliš nepochodil.
Společnost se tak velmi pravděpodobně rozhodla čekat na lepší výrobní procesy (32nm a méně) s ohledem na integraci podstatně většího počtu jader, než bylo původně v plánu. První předpoklady byly takové, že akcelerátor samotný bude disponovat 16-48 malými výpočetními jádry. Zahraniční servery často zmiňovaly podobnost mezi architekturou jádra Larrabee a současné nejnovější mobilní platformy Intel Atom.

Faktem zůstává, že vývojový tým, který stál za zrodem Larrabee, byl také u vývoje Atomu. Obě platformy jsou ale natolik odlišné a zaměřené na jiný segment, že se jedná v některých ohledech pouze o jisté funkční podobnosti. Atom je určen pro mobilní segment a low-cost systémy, takže je vybaven specificky pro zpracovávání jedno-vláknových aplikací, čemuž napovídá přítomnost instrukční sady SSE, větší L2 cache nebo delší pipeline.

Velkou podobnost mezi originálním Pentiem a jádrem Larrabee tvoří právě krátká 5-stages pipeline (Atom má 16-stages pipeline). Jádro Larrabee má k dispozici 32kB L1 cache (32kB I/32kB D), což je rozdíl oproti původnímu Pentiu, které disponovalo 8kB L1 cache (8kB I/8kB D). Atom má naproti tomu k dispozici poněkud zvlaštně 32kB I-cache a 24kB D-cache, která je tak zmenšena z důvodu nutnosti úspory energie. Podle expertů na procesorové architektury má menší L1 cache zásadní vliv na spotřebu čipu.

Specifikace a provedené demonstrace Larrabee na OpenGL enginech při akceleraci ray-tracingu z něj dělaly téměř hmatatelný produkt, který bylo potřeba jen doladit. Problémů může být hned několik a může se mezi něj řadit hardwarová nedostatečnost nebo nedokonalý kompilátor, který nesplnil očekávané výkony. Tak jako tak se podle odhadů finálního Retail produktu nedočkáme dříve než v roce 2011, pokud ovšem Intel ve světle Fermi nebo svých desktopových CPU projekt zcela nezastaví.