Nová studie nabízí alternativu k teorii o deváté planetě

Devátou planetu astronomové hledají už řadu let a velice dlouho jí jsou také na stopě a slibují, že ji už brzy najdou. Dosud se ale nestalo a ostatně se tomu nelze divit, když má jít o svět pohybující se na oběžné dráze v průměru 20x dále než Neptun (či 600x dále než Země), přičemž jde o velice výstřednou dráhu s výrazným sklonem. Alespoň taková je teorie založená na tom, jak je ovlivněna řada dalších objektů Sluneční soustavy, a sice transneptunických těles. 

 

 

Odhaduje se také, že taková planeta by měla být tvořena hmotou srovnatelnou s deseti Zeměmi, ovšem vzhledem ke své velké vzdálenosti od Slunce může být také velice tmavá a těžko pozorovatelná. A konec konců tam vůbec nemusí být, jak říká i nová studie, která se řadí mezi ty skeptické hlasy. 

 

 

Zároveň je ale třeba mít připraveno i vysvětlení drah řady transneptunických těles, jako je i na druhém obrázku znázorněná planetka Sedna. Přesně to nová studie nabízí, a to díky astronomům z Univerzity v Cambridge a American University of Beirut, která tvoří také alternativu pro teorii o precesi. 

 

Myšlenka je taková, že namísto jedné velké planety tu může být velké množství dalších malých transneptunických těles, které ovlivňují dráhu jiných objektů. Výzkumníci zkrátka v tomto případě z modelů vymazali devátou planetu a nahradili ji shlukem menších objektů rozprostřených napříč širokým prostorem. 

 

Nejde tak o to, že by byla existence deváté planety vyvrácena, jen je tu nová alternativa, na kterou by se mohli zaměřit astronomové při svém sledování. Aktuálně to vypadá, že devátou planetu se nemusí podařit nalézt i v případě, že tam někde opravdu je a větší šance na její "zaměření" bude díky mapování dalších transneptunických těles s neobvyklou dráhou. Ty mohou její existenci v podstatě nepřímo potvrdit, nebo naopak vyvrátit.

 

Přímé zpozorování je aktuálně nepravděpodobné vzhledem k tomu, že i planeta o velikosti Neptunu ve vzdálenosti mnoha set AU od Slunce by byla i pro moderní teleskopy příliš tmavá. Problém je ten, že takový Hubble by ji možná dokázal objevit, ovšem museli bychom přesně vědět, kam se zaměřit. Jiné teleskopy mají daleko širší úhel záběru, aby najednou zkontrolovaly větší část oblohy, ale pro ně zase může být takový objekt daleko za hranicí viditelnosti. Největší šanci má osmimetrový teleskop Subaru díky kombinaci svého širokého záběru i vysokého rozlišení, ale astronomové říkají, že konečné rozuzlení může přinést až Large Synoptic Survey Telescope (LSST). A ten vstoupí do provozu někdy v první polovině 20. let. 

 

Zdroj: Extremetech