Nové silné rakety hrají do not mezihvězdné sondě, bude realizována?

Tuto pozornost si letitý koncept vysloužil především díky tomu, že se po dlouhé době chystají rakety, které mohou mezihvězdné sondě udělit potřebnou počáteční rychlost a jde pochopitelně především o SLS agentury NASA a nosič lodí Starship od SpaceX. Nejblíže k tomu tak má právě SLS, která by měla poprvé startovat ještě letos. 

 

 

Nejde tak ani o nosnost rakety, jako spíše o využití jejího výkonu k tomu, aby sonda na počátku svého letu nabrala co možná největší rychlost. Nicméně i když jsou potřebné rakety už v podstatě tu (tedy jedna z nich), i tak by se dalo uvažovat o tom, že start proběhne nejdříve až někdy ve 30. letech a pak by primární část mise trvala cca půl století. Poté už by záleželo především na tom, jak dlouho sonda vydrží fungovat. Zde nám ale dává velkou naději dvojice sond Voyager, však první startoval už v září roku 1977, takže je ve vesmíru už 44 let a stále komunikuje, i když ve stoprocentním stavu pochopitelně dávno není. 

 

Interstellar Probe by tak byla záležitost týkající se několika generací vědců, na jejichž počátku chce být také Kirby Runyon. Ten v rozhovoru prozradil hlavní cíl mise, který samozřejmě nepředstavuje dosažení cizího vesmírného systému, k čemuž by s dnešní technologií 50 let rozhodně nestačilo. Jde spíše o studium celé naší soustavy z vnějšího pohledu a o pochopení toho, jak Slunce ovlivňuje mezihvědný prostor daleko za hranicí heliopauzy. 

 

Hlavním cílem je tak dostat se hluboko za hranici 120 až 130 AU (AU - vzdálenost Země - Slunce), kde zhruba začíná mezihvězdný prostor (záleží ale i na směru s ohledem na pohyb Slunce a výsledný tvar heliosféry). Oba Voyagery se dnes mimochodem pohybují ve vzdálenosti přes 150 AU, čili přibližně 21 světelných hodin. Čili ještě "chvíli" a ukrojí si první světelný den a kdyby byly na cestě k Proximě Centauri, zbývalo by jim jich už jen něco přes 1530. 

 

Interstellar Probe se má v rámci primární mise dostat alespoň na vzdálenost přes 350 AU a ideální by bylo až kolem 1000 AU. Šlo by také o vůbec první sondu, která by neměla jako primární úkol navštívit planety Sluneční soustavy, což znamená, že by byla specializovaná právě především z pohledu heliofyziky a astrofyziky. To ale neznamená, že by se nemohla cestou podívat také na nějaké objekty naší soustavy, ostatně ty by mohly posloužit i v rámci gravitačních manévrů pro její akceleraci, i když Runyon mluví spíše o návštěvě některé z mnoha trpasličích planet, na které se sonda může podívat svými kamerami a spektrometry. 

 

Výhoda celé mise je ale ta, že v podstatě není potřeba žádná průlomová technologie či snad taková, která ještě neexistuje. Postaví se sonda ve stylu Voyageru, která bude vytvořena s ohledem na dlouhodobou výdrž a pak už jde především o to nabrat co nejvyšší únikovou rychlost v tom správném směru. Jako základní měřítko zde slouží právě raketa SLS, díky níž by sonda mohla překonat 7 až 8 AU za rok (Voyager 1 letí rychlostí 3,6 AU za rok). A Runyon už by ani nechtěl, aby sonda letěla ještě výrazně rychleji, neboť je také zapotřebí, aby měla šanci pořádně sledovat své okolí. I díky SLS by se dostala do mezihvězdného prostoru během 15 let. 

 

V každém případě je Interstellar Probe zatím jen myšlenka či záměr, který se snad někdy prosadí.  

 

Zdroj: Discover