Obdivuji Eurotel (2) aneb Je "zadarmo" normální?
1.11.1999, Emil Čelustka, zpráva
V předchozím článku jsem si posteskl nad neutěšeným stavem povědomí lidí o hodnotě služeb, které jim na Internetu poskytovány. Potěšily mě vaše reakce, které mě vyprovokovaly k jistému rozvinutí mých úvah.
V předchozím článku Obdivuji Eurotel jsem si posteskl nad neutěšeným stavem povědomí lidí o hodnotě služeb, které jim na Internetu poskytovány. Potěšily mě vaše reakce, které mě vyprovokovaly k jistému rozvinutí mých úvah.
Reagovaly v podstatě dvě skupiny čtenářů – programátoři a podnikatelé, kteří se mnou převážně souhlasili. I oni se trápí otázkou, jak při stávajícím trendu free služeb budou už zítra prodávat své služby a schopnosti.
Druhou skupinou obecně byli uživatelé, kteří díky free službám nemusí platit za to, co ještě včera platit museli. Obecně se dá říci, že je chápu, ale objevily se i názory značně zkreslené. Přitom za spoustu těch nejnaivnějších názorů si ovšem můžeme my novináři sami. Je totiž jednoduché napsat bombastický a značně čtený článek o tom, jak je něco někde zadarmo, ale je daleko složitější pochopit a především vysvětlit čtenářům proč je daná služba či program zdarma, případně z čeho a s jakým záměrem je celá akce financována.
Vezměme si malý příklad. Několik roků zpět firma Microsoft podcenila význam Internetu jako takového a exponenciálně rostoucímu počtu uživatelů neměla co nabídnout. Na poli browserů dominovala společnost Netscape, která poskytovala nejen kvalitní produkt, ale navíc se jí ho za příznivou cenu dařilo masově prodávat. Profitující firma byla trnem v oku Microsoftu. Historii patrně znáte, přesto si dovolím ji připomenout. Na trhu se objevil tehdy značně nekvalitní Internet Explorer. Produkt v podstatě neprodejný, protože konkurence nabízela kvalitní produkt levně. Zbývala tedy jediná cesta. Dát Internet Explorer zdarma. Vychytralé řešení – je-li něco zdarma, ztratíte možnost stěžovat si na chyby a nedostatky. Něco nefunguje ? Ale co byste chtěli zadarmo ? Můžete jen mlčet. Navíc je tu vedlejší efekt. Tisíce uživatelů neschopných rozlišit kvalitní od nekvalitního začalo nadšeně používat free produkt. Celá situace vedla k naprosté likvidaci trhu s browsery. Firma Netscape, ale nejen ona, přišla o podstatnou část svých tržeb a ocitla se v potížích. Internet Explorer se stal na trhu dominantní. My uživatelé jsme prakticky ztratili možnost volby. Chcete jednobarevný svět ? Já ne a jsem ochoten za to i něco zaplatit.
Marně jsem hledal obor, ve kterém by se vedla tak nesmyslná válka, jako je tomu v oboru výpočetní techniky, informačních technologií a Internetu vůbec. Neslyšel jsem o tom, že by výrobce spotřebního zboží své zboží rozdával zadarmo. Ani ropné koncerny, přestože ropa jen tak leží v zemi a oni za ni platit nemusí, své produkty nerozdávají. Pravda, plechovou poštovní schránku mám zadarmo, ale zaplatit musím pokaždé, když někomu chci něco poslat. Dokonce ani telefonování, přestože je určitým způsobem podobné Internetu, není zadarmo. Nikdy a nikde. A všimněte si, jak ostře se nahrávací společnosti brání formátu MP3, který pro ně ve své stávající podobě určitým způsobem představuje free konkurenci !
Vlastně jsem našel jediný funkční příměr a na ten mě ještě přivedl jeden z vás. Jsou to komerční rádia a televize. Šíří svůj signál zdarma, nabízejí divácky atraktivní pořady s vysokou sledovaností, které patřičně prokládají placenou reklamou. Stejně postupují zpravodajské servery, které pro čtenáře zajímavé informace prokládají opět placenou reklamou. Pod stejný model můžeme zahrnout i freemailové služby, ovšem pouze do toho okamžiku, kdy nenabízejí protokol POP3 zdarma.
Jedním ze základních důvodů, proč se vůbec podniká, je zisk. Pokud podnikám nikoli za účelem vytvoření zisku, pak je to charita. Ovšem i charitu je potřeba z něčeho financovat. Buď z darů či z jiného, ziskového podnikání. Dlouhodobé podnikání bez tržeb, ale s náklady a ve výsledku se ztrátou odporuje dokonce i našim zákonům. Společnost která dva roky po sobě vytvoří ztrátu, jejíž kumulovaná výše přesahuje základní jmění společnosti, je povinna navýšit základní jmění nebo vyhlásit likvidaci společnosti. Potud suchá teorie.
S jakým záměrem tedy může někdo nabídnout vysloveně komerční službu zdarma ? Může mít jiný záměr, než zlikvidovat svoji konkurenci, která dosud na podobných službách profitovala ? A je-li to charita, proč se k této skutečnosti autoři a jejich mecenáši hrdě nehlásí ? Není v tom nakonec nějaká bouda ?
Reagovaly v podstatě dvě skupiny čtenářů – programátoři a podnikatelé, kteří se mnou převážně souhlasili. I oni se trápí otázkou, jak při stávajícím trendu free služeb budou už zítra prodávat své služby a schopnosti.
Druhou skupinou obecně byli uživatelé, kteří díky free službám nemusí platit za to, co ještě včera platit museli. Obecně se dá říci, že je chápu, ale objevily se i názory značně zkreslené. Přitom za spoustu těch nejnaivnějších názorů si ovšem můžeme my novináři sami. Je totiž jednoduché napsat bombastický a značně čtený článek o tom, jak je něco někde zadarmo, ale je daleko složitější pochopit a především vysvětlit čtenářům proč je daná služba či program zdarma, případně z čeho a s jakým záměrem je celá akce financována.
Vezměme si malý příklad. Několik roků zpět firma Microsoft podcenila význam Internetu jako takového a exponenciálně rostoucímu počtu uživatelů neměla co nabídnout. Na poli browserů dominovala společnost Netscape, která poskytovala nejen kvalitní produkt, ale navíc se jí ho za příznivou cenu dařilo masově prodávat. Profitující firma byla trnem v oku Microsoftu. Historii patrně znáte, přesto si dovolím ji připomenout. Na trhu se objevil tehdy značně nekvalitní Internet Explorer. Produkt v podstatě neprodejný, protože konkurence nabízela kvalitní produkt levně. Zbývala tedy jediná cesta. Dát Internet Explorer zdarma. Vychytralé řešení – je-li něco zdarma, ztratíte možnost stěžovat si na chyby a nedostatky. Něco nefunguje ? Ale co byste chtěli zadarmo ? Můžete jen mlčet. Navíc je tu vedlejší efekt. Tisíce uživatelů neschopných rozlišit kvalitní od nekvalitního začalo nadšeně používat free produkt. Celá situace vedla k naprosté likvidaci trhu s browsery. Firma Netscape, ale nejen ona, přišla o podstatnou část svých tržeb a ocitla se v potížích. Internet Explorer se stal na trhu dominantní. My uživatelé jsme prakticky ztratili možnost volby. Chcete jednobarevný svět ? Já ne a jsem ochoten za to i něco zaplatit.
Marně jsem hledal obor, ve kterém by se vedla tak nesmyslná válka, jako je tomu v oboru výpočetní techniky, informačních technologií a Internetu vůbec. Neslyšel jsem o tom, že by výrobce spotřebního zboží své zboží rozdával zadarmo. Ani ropné koncerny, přestože ropa jen tak leží v zemi a oni za ni platit nemusí, své produkty nerozdávají. Pravda, plechovou poštovní schránku mám zadarmo, ale zaplatit musím pokaždé, když někomu chci něco poslat. Dokonce ani telefonování, přestože je určitým způsobem podobné Internetu, není zadarmo. Nikdy a nikde. A všimněte si, jak ostře se nahrávací společnosti brání formátu MP3, který pro ně ve své stávající podobě určitým způsobem představuje free konkurenci !
Vlastně jsem našel jediný funkční příměr a na ten mě ještě přivedl jeden z vás. Jsou to komerční rádia a televize. Šíří svůj signál zdarma, nabízejí divácky atraktivní pořady s vysokou sledovaností, které patřičně prokládají placenou reklamou. Stejně postupují zpravodajské servery, které pro čtenáře zajímavé informace prokládají opět placenou reklamou. Pod stejný model můžeme zahrnout i freemailové služby, ovšem pouze do toho okamžiku, kdy nenabízejí protokol POP3 zdarma.
Jedním ze základních důvodů, proč se vůbec podniká, je zisk. Pokud podnikám nikoli za účelem vytvoření zisku, pak je to charita. Ovšem i charitu je potřeba z něčeho financovat. Buď z darů či z jiného, ziskového podnikání. Dlouhodobé podnikání bez tržeb, ale s náklady a ve výsledku se ztrátou odporuje dokonce i našim zákonům. Společnost která dva roky po sobě vytvoří ztrátu, jejíž kumulovaná výše přesahuje základní jmění společnosti, je povinna navýšit základní jmění nebo vyhlásit likvidaci společnosti. Potud suchá teorie.
S jakým záměrem tedy může někdo nabídnout vysloveně komerční službu zdarma ? Může mít jiný záměr, než zlikvidovat svoji konkurenci, která dosud na podobných službách profitovala ? A je-li to charita, proč se k této skutečnosti autoři a jejich mecenáši hrdě nehlásí ? Není v tom nakonec nějaká bouda ?
