Obdivuji Eurotel
7.10.1999, Emil Čelustka, zpráva
Možná se hned zkraje zeptáte proč jsem zvolil tak prostoduchý název článku. Chcete-li znát odpověď, nezbude vám nic jiného, než si přečíst tento článek.
Možná se hned zkraje zeptáte proč jsem zvolil tak prostoduchý název článku. Chcete-li znát odpověď, nezbude vám nic jiného, než si přečíst tento článek.
Není tomu tak dávno, kdy jsem při jedné z diskusí na obecné téma mobilní telefony silně argumentoval nesmyslností dotování cen přístrojů – mobilních telefonů – zatímco v civilizované Evropě jsou právě tyto dotace nepřípustné a dotovány jsou aktivace telefonního čísla. Situace znesnadňuje život nejednomu distributorovi telefonních přístrojů všech značek a z práce obchodníků dělá ruskou ruletu. Stačí totiž, abyste nakoupili větší množství konkrétního typu telefonu, který několik dní poté začne jeden ze stávajících operátorů v rámci zvýhodněné nabídky se závazkem dotovat. V tu ránu jsou vaše skladové zásoby za plnou cenu zcela neprodejné. Můžete prodávat za nižší ceny nebo počkat, až danému operátorovi dojdou zásoby. Tak jako tak je výsledkem mnohdy značná finanční ztráta. Popsaná situace vede ke stavu, kdy za tři a půl roku provozu sítě GSM telefonů u nás dosud nevyrostl opravdu významný distributor mobilních telefonů.
Jeden z pracovníků Eurotelu mi tehdy vysvětlil, že právě dotace telefonního přístroje je základním kamenem "převýchovy" českého uživatele. Lidé si totiž po 40 letech zdeformovaného vnímání světa dokážou uvědomit hodnotu věcí, ale zcela ignorují hodnotu služby – lidské práce. Eurotel podle jeho slov tak postupuje záměrně, protože dotací přístroje učí uživatele vnímat "bezcennost" hmotné věci a naopak hodnotu služby. Musím se upřímně přiznat, že na první pohled to tak rozhodně nevypadá a že jsem tuto argumentaci šmahem odmítl.
V hlavě se mi to ale časem rozleželo. Všimněte si, že druhý operátor tuto argumentaci přijal a ani on nedotuje aktivace nových účtů. Postupuje naprosto stejně jako Eurotel a dotuje výhradně cenu telefonního přístroje.
K napsání těchto řádek mě dovedlo několik posledních událostí na českém Internetu. První z nich je naše účast v jednom výběrovém řízení a výsledek celého našeho snažení v této věci. V jistém slova smyslu dokážeme udělat něco, co nikdo jiný v (minimálně) tomto státě udělat neumí. Možná zatím neumí, ale to pro náš příběh není podstatné. Podstatné je, že jsme se v rámci tohoto řízení dostali až do stádia cenové nabídky za naše know-how, za naše služby a lidskou práci. A přestože jsme byli, alespoň podle mého názoru, cenově konkurenceschopní, naše nabídka byla hrubým způsobem odmítnuta jako příliš drahá. Z dalšího jednání vyplynulo něco, co považuji za reálnou hrozbu českého Internetu. Dotyčný člověk mi, kromě jiného, argumentoval tím, že dřív nebo později daná služba stejně bude zadarmo. Vlastně mi nepřímo naznačil, že jsem podrazník, když chci za danou službu vůbec něco zaplatit.
Asi řeknete, že něco podobného se vám stalo už mockrát a že co vlastně tady pláču. Celá událost však záhy dostala zcela jiný rozměr. Není to tak dávno, co se kolega Jirka Hlavenka v jednom ze svých článků zamýšlel nad tím, jaký bude prodejní model internetových časopisů. Původní záměry získat volně publikovanými články čtenářskou obec a následně vyžadovat za přístup ke článkům poplatek ztroskotaly. Není se moc co divit, protože uživatel, který dodnes získával informace zdarma nebude zítra ani pozítří za ně ochoten platit.
Přehlédnete-li poslední měsíce na českém Internetu, jedná se o systematickou likvidaci povědomí lidí o hodnotě jakékoli služby. Kdysi se platilo za velkou emailovou schránku. Až se objevila firma, která poštovní schránku nabídla zadarmo. A po ní následovaly další a další firmy, které se dnes předhánějí v tom, kdo toho zadarmo nabídne víc. Další na řadě je tzv. webhosting. Kdysi se za něj platilo. Pak přišla firma, která nabídla hosting zadarmo. A po ní další a další firmy, které se dnes předhánějí, kdo vám toho nabídne zadarmo víc. Kdysi se za zřízení a provoz internetového obchodu platilo. A v tom se objevila firma, která nabídla zřízení a provoz internetového obchodu taky zadarmo. A po ní v brzké době přijdou další firmy, které se zanedlouho budou předhánět v tom, která z nich vám toho zadarmo nabídne více.
Ve všech případech je obchodní model "zadarmo" velice prostý. Autor nové zadarmo služby obvykle spoléhá na velký zájem uživatelů, z nichž někteří v brzké době zjistí, že rozsah služby poskytované zdarma pro ně prostě není a budou požadovat rozšířené služby – tentokrát ovšem za peníze. Moje poslední zkušenosti však ukazují na slabou stránku takové strategie. Ano, nabídnete-li službu, která dosud byla pouze za peníze, zdarma, patrně ve velice krátké době získáte značné množství "zákazníků" (je to vůbec zákazník, když neplatí ?). Toto množství bude o to větší, čím horší je ekonomická situace lidí a firem v tomto státě. Základ prodejní strategie funguje. Ale nastane vůbec někdy doba nějakých tržeb ? Budou lidé a firmy ochotni platit za něco, o čem si z pohledu popsané expanze služeb zdarma zákonitě musí myslet, že to zítra, nejpozději pozítří, bude taky zadarmo ? Nastane vůbec někdy doba tržeb ?
Musím se přiznat, že se pomalu ale jistě stávám pesimistou. V rámci tuhého konkurenčního boje spousta firem mele z posledního a už asi ani nemají sílu si uvědomit, jak nesmyslné a krátkozraké je zavádění služeb zdarma. V uživatelích tím totiž pěstujeme povědomí, že naše práce, práce všech co se nějakým způsobem točí kolem Internetu, nemá naprosto žádnou hodnotu. A brzy, možná velice brzy, na to spousta Internetových firem doplatí.
O to víc obdivuji Eurotel a jeho souputníka/konkurenta Paegas. Ani jedna z těchto společností se v rámci konkurenčního boje neuchýlila k poskytování služeb zdarma. A aniž si to mnozí z nás uvědomují, v uživatelích tak tyto firmy budují dosti podstatný pocit, že jejich služby mají svou hodnotu. Moc jim v tom budování fandím a držím jim palce.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, kam se vyvine nesmyslný konkurenční boj internetových firem ? Budou poskytovatelé služeb zdarma opravdu vítězi ? A nebude to v konečném důsledku Pyrhovo vítězství ? Není právě teď ten vhodný čas rozumně se zamyslet přestat dělat hlouposti, které nepotopí jen naši konkurenci, ale nakonec i nás samotné ? A není už náhodou pozdě ?
Není tomu tak dávno, kdy jsem při jedné z diskusí na obecné téma mobilní telefony silně argumentoval nesmyslností dotování cen přístrojů – mobilních telefonů – zatímco v civilizované Evropě jsou právě tyto dotace nepřípustné a dotovány jsou aktivace telefonního čísla. Situace znesnadňuje život nejednomu distributorovi telefonních přístrojů všech značek a z práce obchodníků dělá ruskou ruletu. Stačí totiž, abyste nakoupili větší množství konkrétního typu telefonu, který několik dní poté začne jeden ze stávajících operátorů v rámci zvýhodněné nabídky se závazkem dotovat. V tu ránu jsou vaše skladové zásoby za plnou cenu zcela neprodejné. Můžete prodávat za nižší ceny nebo počkat, až danému operátorovi dojdou zásoby. Tak jako tak je výsledkem mnohdy značná finanční ztráta. Popsaná situace vede ke stavu, kdy za tři a půl roku provozu sítě GSM telefonů u nás dosud nevyrostl opravdu významný distributor mobilních telefonů.
Jeden z pracovníků Eurotelu mi tehdy vysvětlil, že právě dotace telefonního přístroje je základním kamenem "převýchovy" českého uživatele. Lidé si totiž po 40 letech zdeformovaného vnímání světa dokážou uvědomit hodnotu věcí, ale zcela ignorují hodnotu služby – lidské práce. Eurotel podle jeho slov tak postupuje záměrně, protože dotací přístroje učí uživatele vnímat "bezcennost" hmotné věci a naopak hodnotu služby. Musím se upřímně přiznat, že na první pohled to tak rozhodně nevypadá a že jsem tuto argumentaci šmahem odmítl.
V hlavě se mi to ale časem rozleželo. Všimněte si, že druhý operátor tuto argumentaci přijal a ani on nedotuje aktivace nových účtů. Postupuje naprosto stejně jako Eurotel a dotuje výhradně cenu telefonního přístroje.
K napsání těchto řádek mě dovedlo několik posledních událostí na českém Internetu. První z nich je naše účast v jednom výběrovém řízení a výsledek celého našeho snažení v této věci. V jistém slova smyslu dokážeme udělat něco, co nikdo jiný v (minimálně) tomto státě udělat neumí. Možná zatím neumí, ale to pro náš příběh není podstatné. Podstatné je, že jsme se v rámci tohoto řízení dostali až do stádia cenové nabídky za naše know-how, za naše služby a lidskou práci. A přestože jsme byli, alespoň podle mého názoru, cenově konkurenceschopní, naše nabídka byla hrubým způsobem odmítnuta jako příliš drahá. Z dalšího jednání vyplynulo něco, co považuji za reálnou hrozbu českého Internetu. Dotyčný člověk mi, kromě jiného, argumentoval tím, že dřív nebo později daná služba stejně bude zadarmo. Vlastně mi nepřímo naznačil, že jsem podrazník, když chci za danou službu vůbec něco zaplatit.
Asi řeknete, že něco podobného se vám stalo už mockrát a že co vlastně tady pláču. Celá událost však záhy dostala zcela jiný rozměr. Není to tak dávno, co se kolega Jirka Hlavenka v jednom ze svých článků zamýšlel nad tím, jaký bude prodejní model internetových časopisů. Původní záměry získat volně publikovanými články čtenářskou obec a následně vyžadovat za přístup ke článkům poplatek ztroskotaly. Není se moc co divit, protože uživatel, který dodnes získával informace zdarma nebude zítra ani pozítří za ně ochoten platit.
Přehlédnete-li poslední měsíce na českém Internetu, jedná se o systematickou likvidaci povědomí lidí o hodnotě jakékoli služby. Kdysi se platilo za velkou emailovou schránku. Až se objevila firma, která poštovní schránku nabídla zadarmo. A po ní následovaly další a další firmy, které se dnes předhánějí v tom, kdo toho zadarmo nabídne víc. Další na řadě je tzv. webhosting. Kdysi se za něj platilo. Pak přišla firma, která nabídla hosting zadarmo. A po ní další a další firmy, které se dnes předhánějí, kdo vám toho nabídne zadarmo víc. Kdysi se za zřízení a provoz internetového obchodu platilo. A v tom se objevila firma, která nabídla zřízení a provoz internetového obchodu taky zadarmo. A po ní v brzké době přijdou další firmy, které se zanedlouho budou předhánět v tom, která z nich vám toho zadarmo nabídne více.
Ve všech případech je obchodní model "zadarmo" velice prostý. Autor nové zadarmo služby obvykle spoléhá na velký zájem uživatelů, z nichž někteří v brzké době zjistí, že rozsah služby poskytované zdarma pro ně prostě není a budou požadovat rozšířené služby – tentokrát ovšem za peníze. Moje poslední zkušenosti však ukazují na slabou stránku takové strategie. Ano, nabídnete-li službu, která dosud byla pouze za peníze, zdarma, patrně ve velice krátké době získáte značné množství "zákazníků" (je to vůbec zákazník, když neplatí ?). Toto množství bude o to větší, čím horší je ekonomická situace lidí a firem v tomto státě. Základ prodejní strategie funguje. Ale nastane vůbec někdy doba nějakých tržeb ? Budou lidé a firmy ochotni platit za něco, o čem si z pohledu popsané expanze služeb zdarma zákonitě musí myslet, že to zítra, nejpozději pozítří, bude taky zadarmo ? Nastane vůbec někdy doba tržeb ?
Musím se přiznat, že se pomalu ale jistě stávám pesimistou. V rámci tuhého konkurenčního boje spousta firem mele z posledního a už asi ani nemají sílu si uvědomit, jak nesmyslné a krátkozraké je zavádění služeb zdarma. V uživatelích tím totiž pěstujeme povědomí, že naše práce, práce všech co se nějakým způsobem točí kolem Internetu, nemá naprosto žádnou hodnotu. A brzy, možná velice brzy, na to spousta Internetových firem doplatí.
O to víc obdivuji Eurotel a jeho souputníka/konkurenta Paegas. Ani jedna z těchto společností se v rámci konkurenčního boje neuchýlila k poskytování služeb zdarma. A aniž si to mnozí z nás uvědomují, v uživatelích tak tyto firmy budují dosti podstatný pocit, že jejich služby mají svou hodnotu. Moc jim v tom budování fandím a držím jim palce.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, kam se vyvine nesmyslný konkurenční boj internetových firem ? Budou poskytovatelé služeb zdarma opravdu vítězi ? A nebude to v konečném důsledku Pyrhovo vítězství ? Není právě teď ten vhodný čas rozumně se zamyslet přestat dělat hlouposti, které nepotopí jen naši konkurenci, ale nakonec i nás samotné ? A není už náhodou pozdě ?
