Objev nových hvězd značí možný počátek kolize Mléčné dráhy s blízkými galaxiemi

Velké Magellanovo mračno je nejjasnější galaxie, kterou můžeme vidět na naší obloze, tedy samozřejmě krom naší vlastní Galaxie (Mléčné dráhy). Snadno se můžeme orientovat podle následujícího obrázku, kde můžeme identifikovat jednak Velké a vlevo od něj Malé Magellanovo mračno, což jsou ve skutečnosti trpasličí nepravidelné galaxie vzdálené asi 170 tisíc a 200 tisíc světelných let. Ty mají být na kolizní cestě s naší Galaxií, ovšem panika rozhodně není namístě. 

 

 

I kdybychom se toho dožili a ocitli se uprostřed takové kolize, nešlo by o žádnou katastrofu, ostatně spíše než o kolizi jde o jakési prolnutí a postupné splynutí dvou galaxií a vzhledem ke vzdálenostem mezi hvězdami by bylo zapotřebí mít opravdu velkou smůlu na opravdovou srážku. Naopak to můžeme považovat za věc, která přispěje k celkovému oživení stárnoucí Galaxie a k nové hvězdotvorbě. 

 

A právě to už se dle astronomů nejspíše nějakou dobu děje. Ti totiž při sledování vnějších částí Galaxie narazili na neočekávanou kupu malých hvězd, které se jali blíže zkoumat a označili je za možné zvěstovatele kolize zmíněných galaxií s tou naší. Hlavní důvod je prostý. Na okrajích Galaxie obvykle najdeme ty nejstarší hvězdy, takže lze očekávat, že objev naopak velice mladých je překvapivý, a jejich vznik tak asi byl něčím způsoben. 

 

Proč ovšem nebyly takové hvězdy nalezeny dříve? Jednoduše proto, že k tomu nebyly vhodné prostředky a změnil to evropský satelit Gaia, který mapuje Galaxii plus řadu dalších významných objektů. Díky satelitu Gaia už máme zjištěny pozice více než 1,7 miliardy hvězd, a tak mohla být mezi nimi nalezena i hvězdokupa Price-Whelan 1. Jednotlivé hvězdy, které do ní patří, byly na následujícím snímku označeny modře. 

 

 

Většina z hvězd v Price-Whelan 1 je stará cca 117 milionů let, zatímco obvyklý věk hvězd v této oblasti se počítá v miliardách let. Tato hvězdokupa přitom sídlí poblíž oblasti Magellanova proudu, což je táhnoucí se oblak vodíku, jenž směřuje k naší Galaxii. Dle předpokladů by tak dané hvězdy měly mít velice nízký obsah kovů, čili jakýchkoliv prvků krom vodíku a helia a dle analýzy Davida Nidevera (Montana State University) je tomu skutečně tak. 

 

Astronomové tak uvádějí, že Magellanův proud už před více než 100 miliony let začala ovlivňovat gravitace a slapové síly Galaxie, které v něm způsobily tvorbu nových hvězd. Ty poté migrovaly směrem ke Galaxii a staly se již součástí jejího disku. Dle těchto poznatků se předpokládá, že okraj Magellanova proudu je ve skutečnosti vzdálen asi 90.000 světelných let od Galaxie, čili mnohem blíže, než se předpokládalo. 

 

 

Na základě nových dat se možná dozvíme i to, zda Velké či Malé Magellanovo mračno snad již dříve neprošlo skrz Galaxii. Dle simulací (viz video) je totiž patrné, že kolidující galaxie mohou i několikrát projít skrz sebe, než nakonec splynou v jednu. V takovém případě by tedy už dávno nešlo o počátek kolize, ale spíše o další "kolečko".

 

Zdroj: Extremetech