Objeven byl nový typ hvězdných explozí, poznejte mikronovu

Je asi jedno, zda budeme mluvit o jevu micronova, nebo jej budeme označovat blíže naší mateřštině jako mikronova. Z názvu je v každém případě zřejmé, že asi nepůjde o největší a nejdivočejší explozi, jako umí vesmír předvést, ostatně astronomové obecně označují vesmírné jevy jasným a jednoduchým způsobem. Snad až na výjimky, jako jsou hvězdy populace III, čili první hvězdy ve vesmíru. 

 

 

Co tedy bylo objeveno, respektive spíše potvrzeno pomocí Very Large Telescope (VLT), jehož přístroj X-shooter byl využit pro podrobná pozorování? Logicky by mělo jít o menší explozi než tu, kterou označujeme za novu. Ta vzniká ve vícehvězdných systémech obsahujících bílého trpaslíka, jenž krade hmotu další blízké hvězdě. Jde tu především o vodík, jehož objem i teplota pak v atmosféře trpaslíka překročí kritickou mez a zažehne se jaderná fúze a celá hvězda se pak na přechodnou dobu (několik týdnů) jasně rozzáří, než se vodík spotřebuje. 

 

Jevu označovaného jako mikronova si astronomové všimli už z dat satelitu TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite), známého nástupce Kepleru, který rovněž pátrá po exoplanetách. Za tímto účelem TESS průběžně sleduje jas mnoha hvězd najednou a pátrá po tom, zda některá v charakteristické křivce na chvíli nepohasne a pak se zase nerozsvítí v původním jasu, což pak znamená, že některá z jejích planet ji na chvíli z našeho pohledu zastínila. Mluvíme tak o metodě využívající tranzitu planet. 

 

TESS ale objevil naopak několik jasných záblesků hvězd, které neodpovídaly žádnému známému procesu, přičemž tyto záblesky přicházejí právě od hvězd typu bílého trpaslíka. Jde již o mrtvé hvězdy, které dávno spotřebovaly své fúzní palivo a nebyly přitom tak těžké, aby se z nich stala neutronová hvězda nebo rovnou černá díra. I tak jde ale o relativně malé koule s velice vysokou hustotou, které mohou být těžké jako Slunce, ale velké jako Země. 

 

Přicházející záblesky jsou přitom příliš krátké na to, aby se dalo mluvit o novách, čili si vysloužily označení mikronova. A jak dle astronomů vznikají? Zatím nepotvrzená hypotéza říká, že zběžná fúze "nakradeného" materiálu neproběhne na celém povrchu hvězdy, ale pouze v místě magnetických pólů, kde se hmota právě díky silnému magnetickému poli soustředí. Tuto hypotézu tak bude třeba ještě potvrdit pomocí dalších pozorování daného jevu. Štěstí je, že mikronovy by měly být i v relativně blízkém vesmíru hojné, ale na druhou stranu trvají jen krátce, a to v řádu jednotek hodin. 

 

Zdroj: Eurekalert