Ohlédnutí za vývojem LCD monitorů
2.8.2007, Pavel Kovač, článek
Pojďme se společně podívat na to jak se za posledních pár let vylepšila technologie LCD. Možná se budete divit, ale i za oněch pár let se na poli LCD monitorů hodně událo a to nejen v odezvě a ceně. V průběhu posledních pár let nás čekalo pár menších podrazů od výrobců, ale jinak se parametry viditelně zlepšovaly. Pojďme se tedy zatoulat do nedávné historie LCD.
Kapitoly článku:
- Ohlédnutí za vývojem LCD monitorů
- Vývoj barev, pozorovacích úhlů a ostatních vlastností
Dovolte mi na začátek připomenout běžné parametry LCD monitorů před cca 5 lety. Jistě budete velmi překvapeni velkými rozdíly. Je to dáno hlavně tím, že vylepšování LCD technologie bylo pozvolné a nepřicházelo v žádných nárazech.
Na první pohled jistě zaujme cena za 15" model. Každopádně i takové ceny byly v době před cca pěti lety běžné. To je však obvyklý vývoj u veškerého hardwaru, takže se nelze ani tolik divit. Ceny zkrátka postupně klesají. Daleko zajímavější jsou ostatní parametry, na které se postupně podíváme podrobněji.
Nejvíce dostupná úhlopříčka v oné době byla 15" s rozlišením 1024 × 768. Toto malé rozlišení bylo vhodné maximálně pro kancelářské aplikace typu Word, Excel apod., naprosto nevhodné byly tyto monitory pro grafické aplikace, editaci videa nebo i práci s více dokumenty současně. Z těchto důvodů se nejčastěji tyto monitory používaly v bankách, kancelářích apod. Samozřejmě se našli nadšenci, kteří si takovýto monitor koupili pro klasické použití v domácnosti. Každopádně pro běžnou práci byly daleko lepší klasické CRT obrazovky, např. 21" s rozlišením 1600 × 1200. Inu technologii LCD čekala dlouhá a úmorná cesta a to nejen v rozlišení.
Velikosti a rozlišení běžných LCD monitorů
Na předchozím obrázku dobře vidíte, jak bylo rozlišení 1024 × 768 malinkaté v porovnání s dnes běžnými 20" (1600 × 1200 popř. 1680 × 1050) či dokonce 24" (1920 × 1200) panely. I dnes nejrozšířenější rozlišení 1280 × 1024 je o poznání větší a pro běžnou práci již vhodnější.
Postupem času se tedy rozlišení vyšplhalo až na dnes finančně velmi dostupných 1920 × 1200. Právě 1920 × 1200 je dnes rozlišení s cenou kolem 15000,- Kč s DPH, tedy o cca 4000,- Kč nižší, než u před pěti lety malinkatého rozlišení 1024 × 768. Největší rozlišení 2560 × 1600 je už hodně mamutí a pro běžného smrtelníka v současnosti i dost finančně náročné a nedostupné.
Spolu s úhlopříčkou a rozlišením souvisí i samotná výrobní technologie a počet vadných bodů. Dříve jsme se běžně setkávali i u malých monitorů s dvěma vadnými pixely. Dnes sehnat monitor s jedním vadným pixelem je celkem smůla a s dvěma si již člověk říká: "co jsem komu udělal?". Továrny zkrátka již technologii LCD zvládají na jedničku, vytíženost výroby je perfektní. Inu výrazný pokrok zde je.
V tabulce na začátku článku jsem uvedl typickou odezvu 25 ms. V době před pěti lety se totiž teprve začínalo experimentovat s technologií OverDrive a i samotná technologie LCD nebyla v takové fázi, aby se tekutý krystal dokázal uspořádat do požadované polohy dostatečně rychle. Navíc krystaly nezvládaly tak velké přepětí, a tak se vývojáři mohli snažit jak chtěli a přesto byla odezva nedostatečná pro hraní her. Právě zde zaznamenaly LCD panely značné vylepšení a dnes se už dají pokládat za konkurenty pro CRT monitory.
Pozor však na značení odezvy dříve a dnes. Kdysi se udávala odezva celková (tedy on-off). Pak náhle přišla doba, kdy si výrobci uvědomili, že neexistuje norma či předpis na udávání odezvy do specifikací, a tak zavedli takzvanou odezvu šedá-šedá. Ta sice teoreticky lépe označuje reálnou odezvu, ale také se zde dá více "podvádět". Slovo podvádět je sice možná trochu drsné, ale nechte mě jej obhájit. Jak jistě víme, odezva v různých změnách je hodně odlišná. Například u změny RGB=50,50,50 do RGB=200,200,200 (dále uvádím zkráceně označení 50-200 apod.) je odezva klidně 3× kratší než u odezvy 100-200. Zkrátka je to takové vybírání nejlepší odezvy z mnoha. Dnes se tedy může stát, že monitor s udávanou odezvou 2 ms má ve skutečnosti odezvu horší než monitor s udávanou odezvou 5 ms. Dříve byla možnost porovnání odezvy daleko lepší než dnes jen podle papírových parametrů. Dnes se musíte spolehnout na konkrétní recenze (a to nejlépe naše :-)).
V době před pěti lety se také převážně vyráběly pouze TN panely a IPS, popř. VA panely patřily pouze do lékařské a profesionální sféry. Zkrátka koupit monitor s jinou technologií než TN bylo prakticky nemožné. A proč mluvím o technologii, když by měla být řeč o odezvě? Inu je to jednoduché. S nástupem technologií IPS a VA do komerční sféry se výrazně změnil i samotný pohled na odezvu jako takovou. TN má totiž hodně velké rozdíly u odezvy v jednotlivých změnách, naproti tomu nové technologie VA a IPS mají odezvy více vyrovnané, a tak odezva 6 ms u TN není v reálu stejná jako 6 ms u IPS resp. S-IPS. Tento fakt dnes opět trochu vnáší zmatek do papírových specifikací, dříve se monitory o dost lépe porovnávaly mezi sebou.
I zde se dá tedy nalézt velmi výrazný pokrok, ovšem pozor na ono inovátorské označení odezvy, které lehce klame.
Nejdříve se podívejme na jas. Ten se dříve pohyboval kolem 250 cd/m2, dnes kolem 300 cd/m2. Pokud se vám zdá, že zde žádný posun k lepšímu není, tak je to opravdu jen váš pocit. Jde hlavně o to, že při normální kancelářské práci a i například editaci grafiky, je vhodný jas kolem 140 cd/m2. Tudíž zvyšování jasu prakticky nemá význam. Vysoký jas je vhodný pouze na video, které například s jasem 500 cd/m2 vypadá daleko lépe a živěji. Zvyšování jasu je tedy výsadou hlavně LCD televizí a u monitorů vše zůstává při starém.
Naproti tomu s kontrastem se děly celkem zajímavé věci. Dříve byl typický kontrast kolem 400:1, a tak se monitory hodily převážně na práci s textem, ale pro video a grafiku to nebyl žádný zázrak. Postupem času se kontrast u technologie TN zvyšoval až k hodnotě 900:1 a to hlavně díky lepším krystalům, které při zavřeném režimu propouštěly méně světla. Tím se také výrazně zlepšilo podání černé barvy a zvýšila se hloubka obrazu. S nástupem ostatních technologií se kontrast ještě více zvýšil až na hodnotu 1200:1 apod. I takto vysoký kontrast je však výrobcům málo, a tak někdo přišel s nápadem dynamického kontrastu. Nyní trochu odbočím a popíši, jak vůbec dynamický kontrast funguje.
Dynamický kontrast
Technologie dynamického kontrastu je založena na velmi jednoduché myšlence, kdy se mění intenzita svítivosti podsvětlovacích trubic v průběhu času. Elektronika vyhodnocuje celý obraz a zjišťuje, jak je jasný. Pokud převažuje tmavá barva, dojde ke snížení intenzity jasu podsvětlovacích trubic a tím se vlastně zvýší kontrast. Tato nová funkce však funguje převážně u filmů, kde vytváří dojem opravdu živého obrazu. Naopak má i svá úskalí. Pokud je čip špatně naprogramován, může docházet ke ztmavování obrazu i u téměř statického obrazu. To působí velice rušivě a na obraz se pak kouká dost prazvláštně.
Musím však uznat, že s takovýmto monitorem jsem se setkal zatím jen jednou a myslím, že v nové revizi byl již tento problém odstraněn. Dynamický kontrast je tedy také velký přínos pro sledování filmů. Nezapomínejte však, že např. při editaci fotek budete mít stále kontrast max 900:1 (u technologie TN). Výrobci bohužel většinou ve specifikacích neudávají, zda jde o kontrast klasický, nebo dynamický. Naštěstí ve specifikacích se dynamický kontrast pozná velice jednoduše. Pokud jde o technologii TN, tak se dynamický kontrast pohybuje od 1500:1 do 4000:1. U modernějších technologií by se mohl pohybovat kolem 6000:1, ovšem obvykle se funkce dynamického kontrastu dává pouze k technologii TN. Ostatní mají již dostatečný "statický" kontrast a není třeba jej výrazně vylepšovat.
V kontrastu tedy opět došlo v výraznému zlepšení za posledních pět let.
Vlastnost | Hodnota |
| Úhlopříčka | 15" (4:3) |
| Ideální odezva | 25 ms |
| Jas | 250 cd/m2 |
| Kontrast | 400:1 |
| Výrobní technologie | TN |
| Pozorovací úhly (horizontální/vertikální) | 140°/110° |
| Počet barev | 16,2 mil (6-bit) |
| Rozteč bodů | 0,297 mm |
| Nativní rozlišení | 1024 x 768 |
| Vstupy | D-Sub |
| Cena | 19 000 s DPH |
Na první pohled jistě zaujme cena za 15" model. Každopádně i takové ceny byly v době před cca pěti lety běžné. To je však obvyklý vývoj u veškerého hardwaru, takže se nelze ani tolik divit. Ceny zkrátka postupně klesají. Daleko zajímavější jsou ostatní parametry, na které se postupně podíváme podrobněji.
Úhlopříčka a rozlišení
Nejvíce dostupná úhlopříčka v oné době byla 15" s rozlišením 1024 × 768. Toto malé rozlišení bylo vhodné maximálně pro kancelářské aplikace typu Word, Excel apod., naprosto nevhodné byly tyto monitory pro grafické aplikace, editaci videa nebo i práci s více dokumenty současně. Z těchto důvodů se nejčastěji tyto monitory používaly v bankách, kancelářích apod. Samozřejmě se našli nadšenci, kteří si takovýto monitor koupili pro klasické použití v domácnosti. Každopádně pro běžnou práci byly daleko lepší klasické CRT obrazovky, např. 21" s rozlišením 1600 × 1200. Inu technologii LCD čekala dlouhá a úmorná cesta a to nejen v rozlišení.
Velikosti a rozlišení běžných LCD monitorů
Na předchozím obrázku dobře vidíte, jak bylo rozlišení 1024 × 768 malinkaté v porovnání s dnes běžnými 20" (1600 × 1200 popř. 1680 × 1050) či dokonce 24" (1920 × 1200) panely. I dnes nejrozšířenější rozlišení 1280 × 1024 je o poznání větší a pro běžnou práci již vhodnější.
Postupem času se tedy rozlišení vyšplhalo až na dnes finančně velmi dostupných 1920 × 1200. Právě 1920 × 1200 je dnes rozlišení s cenou kolem 15000,- Kč s DPH, tedy o cca 4000,- Kč nižší, než u před pěti lety malinkatého rozlišení 1024 × 768. Největší rozlišení 2560 × 1600 je už hodně mamutí a pro běžného smrtelníka v současnosti i dost finančně náročné a nedostupné.
Spolu s úhlopříčkou a rozlišením souvisí i samotná výrobní technologie a počet vadných bodů. Dříve jsme se běžně setkávali i u malých monitorů s dvěma vadnými pixely. Dnes sehnat monitor s jedním vadným pixelem je celkem smůla a s dvěma si již člověk říká: "co jsem komu udělal?". Továrny zkrátka již technologii LCD zvládají na jedničku, vytíženost výroby je perfektní. Inu výrazný pokrok zde je.
Odezva
V tabulce na začátku článku jsem uvedl typickou odezvu 25 ms. V době před pěti lety se totiž teprve začínalo experimentovat s technologií OverDrive a i samotná technologie LCD nebyla v takové fázi, aby se tekutý krystal dokázal uspořádat do požadované polohy dostatečně rychle. Navíc krystaly nezvládaly tak velké přepětí, a tak se vývojáři mohli snažit jak chtěli a přesto byla odezva nedostatečná pro hraní her. Právě zde zaznamenaly LCD panely značné vylepšení a dnes se už dají pokládat za konkurenty pro CRT monitory.
Pozor však na značení odezvy dříve a dnes. Kdysi se udávala odezva celková (tedy on-off). Pak náhle přišla doba, kdy si výrobci uvědomili, že neexistuje norma či předpis na udávání odezvy do specifikací, a tak zavedli takzvanou odezvu šedá-šedá. Ta sice teoreticky lépe označuje reálnou odezvu, ale také se zde dá více "podvádět". Slovo podvádět je sice možná trochu drsné, ale nechte mě jej obhájit. Jak jistě víme, odezva v různých změnách je hodně odlišná. Například u změny RGB=50,50,50 do RGB=200,200,200 (dále uvádím zkráceně označení 50-200 apod.) je odezva klidně 3× kratší než u odezvy 100-200. Zkrátka je to takové vybírání nejlepší odezvy z mnoha. Dnes se tedy může stát, že monitor s udávanou odezvou 2 ms má ve skutečnosti odezvu horší než monitor s udávanou odezvou 5 ms. Dříve byla možnost porovnání odezvy daleko lepší než dnes jen podle papírových parametrů. Dnes se musíte spolehnout na konkrétní recenze (a to nejlépe naše :-)).
V době před pěti lety se také převážně vyráběly pouze TN panely a IPS, popř. VA panely patřily pouze do lékařské a profesionální sféry. Zkrátka koupit monitor s jinou technologií než TN bylo prakticky nemožné. A proč mluvím o technologii, když by měla být řeč o odezvě? Inu je to jednoduché. S nástupem technologií IPS a VA do komerční sféry se výrazně změnil i samotný pohled na odezvu jako takovou. TN má totiž hodně velké rozdíly u odezvy v jednotlivých změnách, naproti tomu nové technologie VA a IPS mají odezvy více vyrovnané, a tak odezva 6 ms u TN není v reálu stejná jako 6 ms u IPS resp. S-IPS. Tento fakt dnes opět trochu vnáší zmatek do papírových specifikací, dříve se monitory o dost lépe porovnávaly mezi sebou.
I zde se dá tedy nalézt velmi výrazný pokrok, ovšem pozor na ono inovátorské označení odezvy, které lehce klame.
Jas a kontrast
Nejdříve se podívejme na jas. Ten se dříve pohyboval kolem 250 cd/m2, dnes kolem 300 cd/m2. Pokud se vám zdá, že zde žádný posun k lepšímu není, tak je to opravdu jen váš pocit. Jde hlavně o to, že při normální kancelářské práci a i například editaci grafiky, je vhodný jas kolem 140 cd/m2. Tudíž zvyšování jasu prakticky nemá význam. Vysoký jas je vhodný pouze na video, které například s jasem 500 cd/m2 vypadá daleko lépe a živěji. Zvyšování jasu je tedy výsadou hlavně LCD televizí a u monitorů vše zůstává při starém.
Naproti tomu s kontrastem se děly celkem zajímavé věci. Dříve byl typický kontrast kolem 400:1, a tak se monitory hodily převážně na práci s textem, ale pro video a grafiku to nebyl žádný zázrak. Postupem času se kontrast u technologie TN zvyšoval až k hodnotě 900:1 a to hlavně díky lepším krystalům, které při zavřeném režimu propouštěly méně světla. Tím se také výrazně zlepšilo podání černé barvy a zvýšila se hloubka obrazu. S nástupem ostatních technologií se kontrast ještě více zvýšil až na hodnotu 1200:1 apod. I takto vysoký kontrast je však výrobcům málo, a tak někdo přišel s nápadem dynamického kontrastu. Nyní trochu odbočím a popíši, jak vůbec dynamický kontrast funguje.
Dynamický kontrast
Technologie dynamického kontrastu je založena na velmi jednoduché myšlence, kdy se mění intenzita svítivosti podsvětlovacích trubic v průběhu času. Elektronika vyhodnocuje celý obraz a zjišťuje, jak je jasný. Pokud převažuje tmavá barva, dojde ke snížení intenzity jasu podsvětlovacích trubic a tím se vlastně zvýší kontrast. Tato nová funkce však funguje převážně u filmů, kde vytváří dojem opravdu živého obrazu. Naopak má i svá úskalí. Pokud je čip špatně naprogramován, může docházet ke ztmavování obrazu i u téměř statického obrazu. To působí velice rušivě a na obraz se pak kouká dost prazvláštně.
Musím však uznat, že s takovýmto monitorem jsem se setkal zatím jen jednou a myslím, že v nové revizi byl již tento problém odstraněn. Dynamický kontrast je tedy také velký přínos pro sledování filmů. Nezapomínejte však, že např. při editaci fotek budete mít stále kontrast max 900:1 (u technologie TN). Výrobci bohužel většinou ve specifikacích neudávají, zda jde o kontrast klasický, nebo dynamický. Naštěstí ve specifikacích se dynamický kontrast pozná velice jednoduše. Pokud jde o technologii TN, tak se dynamický kontrast pohybuje od 1500:1 do 4000:1. U modernějších technologií by se mohl pohybovat kolem 6000:1, ovšem obvykle se funkce dynamického kontrastu dává pouze k technologii TN. Ostatní mají již dostatečný "statický" kontrast a není třeba jej výrazně vylepšovat.
V kontrastu tedy opět došlo v výraznému zlepšení za posledních pět let.
