Ohlédnutí za vývojem LCD monitorů

Pozorovací úhly

Dle specifikací se před cca 3 lety skokově zlepšily pozorovací úhly. Byl to ovšem takový menší trik od výrobců, kdy se náhle začaly udávat pozorovací úhly při kontrastu 5:1 místo10:1, jak tomu bylo do té doby. Někteří výrobci se snažili udávat obě hodnoty (jak úhly při 10:1 tak i 5:1), ale postupně si uvědomili, že v ostré konkurenci je lepší udávat pouze jednu hodnotu a to samozřejmě tu lepší. Inu opět taková menší past na lidi. Každopádně tento skok je již za námi, a tak pokud nyní nedojde ke skoku na 2,5:1 nebo podobné šílenosti, tak se již nemusíme ničeho obávat.


V době před pěti lety se dost často objevovaly monitory s neduhem absolutního ztmavnutí při pohledu zespod. To bylo zvláště nepříjemné při sledování filmů z postele apod. Tento problém se však vyřešil s inovací technologie TN někdy během loňského roku. Tehdy také došlo ke zvýšení úhlů na 160° v obou směrech. Pokud tedy vybíráte TN monitor, tak určitě hledejte takový, který má pozorovací úhly 160° v obou směrech. Pokud bude mít 150° a méně, hrozí nebezpečí onoho ztmavnutí.

I v pozorovacích úhlech tedy došlo k výraznému pokroku a to hlavně v technologii TN. Ostatní modernější technologie jsou na tom velmi podobně jako při svém zrodu a prakticky již nelze nic vylepšovat.

Barevné podání

Barevné podání je kapitola sama o sobě. Kdysi byly LCD monitory na barvy hodně slabé a možná právě z doby před pár lety pocházejí ony mýty o špatném barevném podání LCD monitorů. Ano, je pravda, že LCD monitory před pěti lety měly natolik špatné barevné podání, že se zkrátka nehodily na grafické použití, resp. hlavně ty finančně dostupné monitory. Samozřejmě i tehdy existovaly monitory s kvalitním barevným podáním, ale ty byly natolik finančně náročné, že si je mohl pořídit buď jen absolutní blázen, nebo ten kdo měl peněz opravdu nazbyt.

V oné době se většinou vyskytovaly monitory s technologií TN a s 6-bit barvami. Navíc kalibrace barev přímo v továrně nestála obvykle za nic, a tak odchylka barev (dE) se pohybovala kolem 10. Dnes se již tato hodnota hodně zlepšila a barvy jsou výrazně lepší i u 6-bit panelů. Na druhou stranu je zde i dnes stále hodně panelů s výrazně přepálenými barvami (stále se bavíme o TN panelech) a nevěrohodným barevným podáním. Naštěstí se v průběhu času objevily monitory s novější technologií (např S-IPS, popř. S-PVA), které mají plné 8-bit barvy a hlavně obvykle velmi malou odchylku dE kolem 4 již z výroby. V tomto ohledu exceluje hlavně společnost LG.Philips se svými S-IPS resp. AS-IPS panely a společnost Samsung s S-PVA technologií. Hlavně Samsung se v poslední době hodně snaží a to, co vypouští z továren, stojí za pozornost. Některé jeho panely totiž dokonce v dE předčí leckterý S-IPS panel. Samozřejmě nesmíme zapomínat na ostatní výhody technologie S-IPS, ale to je již jiná pohádka.

Co však trochu zklamalo ve vývoji byl velmi pomalý nástup LED podsvícení, které se sem tam začíná objevovat u notebooku, ale jinak se s ním prakticky nesetkáme. Je to věčná škoda, protože LED podsvícení poskytuje výrazně širší gamut. Trochu tento neduh nahrazují nové katodové trubice, které již umožňují také rozšíření gamutu až na 98 % NTSC barev. I toto na pohled drobné vylepšení posouvá dnešní LCD monitory na pozici profesionálních monitorů a zcela s přehledem vytlačují i profesionální CRT monitory, které zkrátka již ani v oblasti barev nemají šanci. Osobně vylepšení v barvách spolu s odezvou pokládám za největší skok ve vývoji LCD monitorů a právě díky těmto vylepšením se staly LCD monitory v poslední době tak oblíbené. Pokud dnes kupujete nový monitor, ani vás už nejspíše nenapadne pokukovat po CRT, tedy pokud opravdu nechcete ušetřit každou korunu.

Ostatní vlastnosti

V ještě nedávné době se často prodávaly monitory s pouze analogovým vstupem D-Sub, postupně se však prosazoval digitální přenos dat a formát DVI. Ten se v posledním půl roce začíná celkem úspěšně nahrazovat formátem HDMI. Do monitorů zasáhl i Microsoft, který prosazuje HDCP ochranu a to jak u DVI tak i HDMI. Osobně v HDMI moc velkou inovaci nevidím a spíš jej pokládám za krok zpět a to z jediného důvodu. HDMI není schopno provozovat dual-link (UPDATE: HDMI může provozovat dual link, tedy 340 MHz a to v revizi 1.3, takže již je omezeno také rozlišením 2560×1600. Děkuji čtenáři kurtd za upozornění), a tak je omezeno rozlišením 1920×1200. Naproti tomu klasické DVI dokáže i dual-link a tudíž i rozlišení 2560×1600, které se začíná protlačovat do LCD monitorů s úhlopříčkou 30".

Další vlastností, co by se jistě dala zlepšit, je spotřeba, která bohužel spíše stoupá, něž klesá, což je dáno hlavně o něco vyšším jasem a větší energetickou náročností pro napájení aktivní matice způsobené technologií OverDrive. Inu žádná sláva. Určitou úlevou by mohlo být LED podsvícení, ale to se bohužel zatím u stolních monitorů příliš neprosazuje.

Homogenita podsvícení, stabilita kontrastu a podobné vlastnosti se prakticky nemění a jsou tedy stálé. Zkrátka pěkně nám oscilují od lepších přes průměrné až po horší v závislosti na konkrétním modelu monitoru.

V neposlední řadě se spousta výrobců zaměřuje na ovládání monitoru skrz počítač a co nejobsáhlejší OSD menu. Dříve jsme si museli vystačit s jednoduchým OSD menu, které obsahovalo regulaci jasu, kontrastu a maximálně ruční seřizování barev. Dnes se často setkáme s různými předvolenými režimy pro sledování videa, práci s textem a ostatní bohulibé činnosti.

Je třeba však poznamenat, že přibyla i jedna nedobrá vlastnost a tou je inputlag. Dříve byly monitory s malým rozlišením a elektronika prakticky ani nezpracovávala barvy. Dnes je však situace jiná. Počet pixelů, o který se musí čip starat, rapidně roste a barevné korekce jsou náročné na výpočetný výkon. Také technologie OverDrive si zkousne jistě nějaké to procento z procesůrku monitoru. Inu inputlag musíme brát jako nutné zlo a ověřovat si jej v konkrétních recenzích.

Zhodnotit vývoj LCD monitorů za posledních pět let je velmi obtížné. Na jednu stranu je zde spousta dobrých inovativních vylepšení, jako je OverDrive, dynamický kontrast, širší gamut a lepší pozorovací úhly a na druhou stranu se stále nemůžu zbavit myšlenky "opravdu výrobci vymáčkli z LCD všechno?". Asi největším problémem je stále se držící technologie TN, která tak nějak brání ve větším rozmachu lepších technologií jako je AS-IPS a S-PVA. Ten, kdo měl někdy před očima jeden z těchto vyspělých panelů, jistě uzná, že technologie TN je oproti nim jen chudý příbuzný. Inu uvidíme co přinese dalších pět let. Třeba se dočkáme i pro mnoho lidí spásné technologie OLED.