OSIRIS-REx úspěšně letmo přistál na asteroidu Bennu pro sběr vzorků

NASA Origins, Spectral Interpretation, Resource Identification, Security, Regolith Explorer (OSIRIS-REx) se už dlouho chystal na svou kritickou část mise, a sice letmé přistání na povrchu asteroidu Bennu, s nímž jej spojila pouze vystrčená ruka s mechanismem pro sběr vzorků. To sonda provedla ve vzdálenosti 321 milionů kilometrů od Země, na niž by později měla vyslat pouzdro s nasbíranými vzorky, a to za předpokladu, že vůbec nějaké dokázala získat. 

 

To si ostatně NASA teprve ověří, a kdyby snad zjistila, že materiálu není dost, sonda si svůj manévr zopakuje ještě během ledna. V březnu by se ale už náklad měl vydat na cestu k nám, ovšem dorazí dle plánu až 24. září 2023.

 

 

OSIRIS-REx začal svůj sestup pomocí manévrovacích trysek, které jej dostaly na sestupovou dráhu k cíli, kráteru Nightingale, což už si nacvičil dříve. Tentokrát si ale už pro akci připravil svou 3,35 m dlouhou robotickou ruku TAGSAM (Touch-And-Go Sample Acquisition Mechanism) vybavenou pro sběr materiálu. Nejdříve se spustil do výšky 800 metrů a následně se přiblížil na 125 metrů od povrchu, kde už proběhly dva zážehy, díky nimž sonda srovnala krok s asteroidem, a tak už zbývalo se jen spustit téměř vertikálním směrem na vytyčené místo. 

 

Tato nejopatrnější fáze trvala 11 minut a OSIRIS-REx se musel během ní navigovat do malého prostoru s průměrem několika metrů hned vedle velkého balvanu s přezdívkou Mount Doom. I přes jeho blízkost je vybrané místo jedním z mála vhodných, neboť jinak je Bennu velice členitý. 

 

 

Po kontaktu TAGSAM uvolnil stlačený dusík, který zvířil materiál pod ním a jeho část by měla skončit ve sběrném koši. Telemetrie potvrdila, že TAGSAM provedl to, co měl, ale kolik materiálu z Bennu dokázal sesbírat, to zatím nevíme. Ihned poté sonda zapnula trysky a vydala se opět na svou výchozí bezpečnou orbitu. 

 

spodní styčná část TAGSAM při vizuální kontrole v roce 2018 

 

Jak ale NASA zjistí, zda sonda dokázala něco sebrat? Může prostě vyfotit hlavu TAGSAM pomocí kamery SamCam, která je ostatně k tomuto účelu přímo určena. Jedním vodítkem tak bude to, jak moc je hlava zaprášená, ale obsluha se bude snažit vyfotit i obsah uvnitř, což však bude záviset na úhlu osvětlení. 

 

Poté se NASA pokusí vzorky i zvážit, což jde samozřejmě ve vesmíru dost obtížně, a tak se k tomu využije detekce případné změny polohy těžiště, což se zjistí díky rotaci. A je logické, že při této proceduře se ruka s hlavou opět vysune co nejdále, aby byly změny co nejvíce patrné a výsledek se porovná s tím, co bylo změřeno dříve. Tak snad v NASA mysleli i na vliv spotřebovaného paliva pro trysky. 

 

Cílem je, aby v TAGSAM uvázlo alespoň 60 gramů materiálu a pokud bude NASA spokojena, zadá sondě další práci, a to uložení vzorků do návratové kapsle (Sample Return Capsule), a to jednoduše umístěním celého koše do jejího nákladového prostoru. Pak už budeme moci čekat na březen, kdy bude konstelace nejvhodnější pro energeticky úsporný návrat na Zemi. 

 

Zdroj: NASA