Kdyby byly ty vrstvy těsně za sebou, tak by to asi žádný 3D efekt nedělalo. To by musely mezi sebou mít rozestupy a TV by byla zase bedna s hloubkou metr. Při sledování by to tak trochu připomínalo domácí loutkové divadlo :­). Ale zase by člověk nemusel řešit brýle ani úhel pohledu.

Pravdepodpbne narazis na laservue od Mitsubishi. Tady je ale handicapem vysoka cena pristroje a navic lampa ma omezenou zivotnost ­(pocet hodin­) a musi se menit stejne jako lampy v projektorech. Uvazoval jsem puvodne o koupi ale aby me hodina koukani stala cca desetikorunu to je fakt moc. To pak mit jednu tv na zpravy, serialy a jako kulisu pro domacich pracech a druhou na filmy z DVD.

Cyrix používal Compaq, byl to jeden z prvních ­(možná první x86­) procesorů, který obsahoval i grafické jádro. Ale jeho výkon ­(jak procesoru, tak jádra­) byl bídný.
Compaq byl svými ­"vykradenými­" počítači znám, nezapomenu, když jsem viděl v obchodě počítač s 1 GHz procesorem a 64 MB RAM, když standard byl tehdy 256 MB. Když už chtěli udělat low end, tak tam měli dát nějakých 333 MHz, který té době odpovídal.

Pro doplnění by tam měl být i IDT Winchip. I když do vývoje nijak významně nezasáhl ­(byl to takový low low end­).

Pokud se můžou vrstvy dělat ­"na sobě­" a je problém se životností modré vrstvy, nebylo by nejvýhodnější dát tam prostě 2 modré vstvy? Po určité době svícení by se jednoduše přepla a nebo by se střídaly ­(třeba po každém zapnutí­).

Dost se mi v bývalé práci ulevilo, když jsme dostali širokoúhlý monitor. Pracoval jsem účetním programem, který měl hodně sloupců a byl to docela vopruz ho neustále rolovat v obou směrech ­(sice šlo některé sloupce vyházet, ale ty ­"nepotřebné­" byly pokaždé jiné­).

Ještě bych doplnil SD karty s USB konektorem. Stačí vyndat z foťáku, ­"zlomit­" a strčit do počítače.
http:­/­/www.maplin.co.uk­/images­/Full­/A59FG.jpg

Tak jsem vyzkoušel i tu ­"jednokartovku­" ­(http:­/­/foto.itek.cz­/ctecky­-pametovych­-karet­-usb­/img­-shop­/full­/507884.jpg­) a jinak se chovala na mém notebooku ­(Linux­) a jinak na pracovním počítači ­(Windows­).
Když jsem jí připojil bez karty k notebooku, tak byla úplně mrtvá. Světýlko nesvítilo, v počítači se neobjevila. Když jsem do ní dal kartu tak se objevila v počítači a otevřelo se okno s informacemi o obsahu CF karty.
Když jsem jí připojil ­(prázdnou­) k pracovnímu počítači, tak se objevila v seznamu disků a začalo na ní svítit světýlko, když jsem do ní pak vložil kartu, vyskočilo okno s obsahem CF katy.

Redukce z SD na CF vypadá taky jako obyčejná CF karta do které se tak SD karta zasune a celé se to pak dá třeba do foťáku, který si pak ­"myslí­" že tam má normální CF kartu.
Když se do SD karty vejde řadič a paměť o kapacitě i desítek GB, a dokonce i konektor na USB spolu s jeho řadičem, tak dát tam nějaký mikročip ­(á la SIM karty a podobný­) a nahrát tam nějaký firmware, který bude obsluhovat TransFlash bude brnkačka.

Vyrobit nějakou ­"redukci­" není problém. Klidně to může být karta z vlastním řadičem, co ­"překládá­" komunikaci. Stejným způsobem funguje SD2CF ­- ­"redukce­" kdy jde použít SD karta do zařízení používajícím CF.

Ještě bych doplnil, že microSD není tak docela ­"SD­". Původně vznikla jako samostatný formát s názvem ­"Transflash­", ale protože se jí moc nedařilo se prosadit na trhu, zvolila z marketingového hlediska ­"příznivější­" název microSD, samozřejmě hardwarově ani elektronicky si tyto karty ­"příbuzné­" nejsou.

Velikost beru u mobilních telefonů ­(ale na ty je velká i SD­) a možná i u některých MP3 přehrávačů ­(dtto­). Ale u foťáku, autorádia, počítače,... tam kde je dostatečně malá SD není problém ani s CF

ona ho Toshiba taky dost odbyla. ­"Díky­" absenci řadiče neuměly přístroje pracovat s kapacitami karet, které nebyly na trhu v době jejich uvedení. Takže byly přístroje, které uměly pracovat třeba jen s 2 a 4 Mb. Naopak nejnovější přístroje zase ingnorovaly staré karty. Navíc, pokud se karta vytáhla během zápisu, hrozilo její zkratování a zničení.
Dle mého názoru nejhorší design karty co kdy existoval ­(těsně před xD­).

Ve firmě jsme měli takovou čtečku a fungovala přesně stejným způsobem. Doma mám čtečku jen na jednu kartu ­(CF­), schválně jí zkusím strčit do počítače bez karty, co to udělá a napíšu.
V notebooku mám interní čtečku na SD,MMC,MS a xD a jednotka se mi objevila v počítači až po zasunutí ­(SD­) karty. Ale mám na počítači Linux, jak by to fungovalo ve Windows nevím.

problémem xD karet je právě to, že nemají vlastní řadič. Musí se tak spoléhat na řadič v zařízení ­(foťák, čtečka­) a bohužel ne vždy si spolu rozumí ­(řadič s kartou, jeden řadič s druhým­). Hodně jsem četl že byly problémy při zápisu na xD kartu čtečnou ­- foťák jí pak nepřečetl a ani neuměl naformátovat :­-­(.
Takže bych se snažil držet toho, používat kartu výhradně v tom zařízení, pro který byla zakoupena, nepoužívat čtečku, data tahat do počítače přes USB kabel přímo z foťáku.

CF měla naprosto geniální návrh! Nejstarší ze všech karet a stále i ty nejstarší karty jdou do těch nejnovějších přístrojů a dokonce i obráceně ­(pravda, pokud nezvládá přístroj FAT32, tak se musí naformátovat na 2 GB ­(4 GB při použití větších sektorů, ale tam už můžou být problémy s kompatibilitou­)­). Škoda, že tahle karta pomalu mizí a udržuje se zatím jen v profesionálních fotopřístrojích :­( i když i tady jí začíná nahrazovat SD :­-[

Mě se takhle podařilo ve firmě strčit do tiskárny obálku s průhledným okýnkem. Naštěstí se jenom seškvařilo a tiskárně se nic nestalo

<I>Ale to bych si pak mohl rikat porad ­"POCKAM ONO TO KLESNE­".....nebo ­"POCKAM ONO SE OBJEVI NECO NOVEHO­". </I>

Tak přesně takhle jsem několik let kupoval počítač. Dopadlo to tak, že ho nemám do dneška ;­-­) Naštěstí jsem k němu měl vždycky někde přístup ­(ve škole, v práci­), takže ho vlastně ani nepotřebuju.

Neznám. Papírově nevypadá špatně. Neviděl jsem, že by se u nás prodávala ­(takže asi ze zahraničí­). Škoda že nemá digitální tuner. Jenže to ­(zatím­) bohužel většina. A když mají, tak často neumí MPEG4 :­-(

S tim ­"made in­" to neni až tak jednoduché. Znamená to pouze, kde byla provedena konečná montáž. Takže klidně může jít o montážní linku např. na Ukrajině, v Rumunsku .... ­(to je taky Evropa­), a součástky klidně z Asie. Kdyby měli napsáno alespoň made in EU.
Kvalita Grundigu nebyla v tom, že by vyráběl kvalitní součástky, ale že si dokázal vybrat z dodavatelů a ohlídat si je. Např. od Philipsu kupoval obrazovky, které se povedly víc, než je norma ­(Philips je sám použít nemohl, nebylo jich tolik a byl by vidět rozdíl od ­"standardních­").
Poté co zkrachoval mám obavu, aby z něj nezbylo pouze jméno, které někdo koupil a rozhodl se, že ho ­"vytuneluje­".

Nevím jak v LCD, ale v normálních TV patřil Grundig spíš k tomu lepšímu a byl dost nedoceňován. A pak měl zkrachovat. Tak nevím, jak to teď je, kdo ví, kdo to teď vyrábí.

To nepomůže. Rozlišení u LCD je jednou dané, nelze ani zvýšit ani snížit. Naopak, posílání obrazu v jiném než nativním rozlišení vede k jeho zhoršení ­(musí se přepočítávat­).

Jasně. TOLIK co na letišti se doma nevypálí. Je to jen příklad JAK SNADNO. Myslím, že značná část osazenstva tady v případě takovéto zobrazovací plochy alespoň koketuje s možností pustit si na to počítač ­( k tomu třeba bezdrátovou klávesnici a pařit třeba rovnou z postele­) :­-­) Pár lidí si takhle na plasmu už vypálilo windowse.

Naopak čím vyšší rozlišení, tím se bude obraz subjektivně zdát horší ­(prostě všechny chyby budou víc vidět­). Stačí si pustit video na počítači přes TV a na monitoru. Naprostá většina plasem prodávaných na našem trhu nemá ani plný PAL ­(576 řádků­), ale jen NTSC ­(640 řádků­). Pak je pár s vyšším rozlišením, ale málokdy se narazí na LCD s nižším rozlišením než mají plasmy.

Stačí aby se dodávaly 2 ­(3­) rozdíné mezerníky s tím, že dole by byl přepínač.
Buď by byla Win varianta, nebo by člověk ­"vydloubal­" win klávesy, přesněji vyměnil win tlačítka za ALTy a krátký mezerník za dlouhý, dole by to přepnul a bylo by, v případě linuxové varianty by se ty Win tlačítka vymělila za ty tux, pořád by se jedno tlačítko ­"ušetřilo­" a dal by se tam delší mezerník.
Klávesnice s takovýmto výměnným kitem by nemohla stát víc než pětikilo, když se normální dají sehnat za dvěstěpadesát.

V článku se mluví o tom, že pár mm navíc se do čipu dát nemůže, protože by se spotřebovalo moc plochy křemíkového plátku, tak by mě zajímalo, jestli někdo tuší, kolik třeba 1 cm^2 toho plátku stojí. Vždyť křemík je jeden z nejběžnějších prvků na zemi. Je pravda, že musí být ultračistý a to bude stát hodně peněz, ale snad to není zase tolik, ne?
A další, tuší někdo, kolik gramů kovu je na čipu? Jaký vliv tedy má cena použitého kovu? Napadá mě, jak moc by ovlivnilo cenu čipu, kdyby místo mědi se použilo třeba stříbro ­- lepší vodivost, eventuelně třeba ve spojení se zlatem ­(kvůli oxidaci­).
Jinak super článek, jen tak dál

No píše, že je to jeho pracovní comp. Nevím, jak moc má kolega vliv na to, jaký počítač mu bude v práci přidělen. Ale co tak vím, tak ve firmách se občas objevují různá ­"zvěrstva­".
Např. my máme Pentium IV 2,00 GHz s 248 MB RAM ­(zbytek si ukousne ta grafika­) a k tomu integrovanou grafiku ;­-­) ­(řádově ve stovkách kusů­).

Pořád uvažuji, že bych si něco takového ­"do obýváku­" koupil, ale zatím ta cena :­-­(
No a jak se tak dívám po různých nabídkách, všiml jsem si, že Panasonic uvádí u svých modelů kontrast 3000:1 ­- to je ve srovnání s čísly zde uváděnými docela rozdíl, nemá nějakou jinou ­"nestandardní­" technologii?