Phire! - Předělávka Nintendovského digitálního hitu
1.8.2002, Petr Hájek, článek
Pokud Vás někdy napadlo, že displej Palmáče přímo vybízí k podobným předělávkám digitálních her, neváhejte a zkuste jednu klasiku.
Pokud nostalgicky zavzpomínáte na časy dávno minulé, určitě si vzpomenete, že za vlády mocného kmene Komančů byl každý, kdo vlastnil jakoukoliv digitální hru pro ostatní absolutní king. Obligátního vlka ve slepičárně vlastnilo povícero lidí (byť za tehdy nekřesťanských 250,- Kčs), ale kdo byl šťastným majitelem jakékoliv jiné hry byl rázem ve škole (i jinde) středem pozornosti a stával se předmětem zbožňování, loudění i závisti ostatních studentíků.
Tyto digitální hry byly předmětem pokoutného obchodu v řádu tehdejších tisíců a vzpomínám, že při návštěvě Maďarska jsem jednou zahlédl skupinku lidí obdivujících právě takovouto hru s námětem Tom & Jerry, která stála v nějaké výloze (v tehdejším přepočtu, kolem 1500,- Kč, což bylo opravdu dost). Už tenkrát mě nemohli rodiče od skla dostat a zapřisáhl jsem se, že to bude první věc, kterou si v životě koupím. Tak to vidíte, doba pokročila, hry se změnily, nostalgie zůstává…
Cíl hry je mimořádně jednoduchý, takže pohodlně se posaďte a… Milé děti! V blíže nespecifikovaném městečku začalo hořet a do akce hned vyrazili místní hrdinští švarní hasičové a zatímco jejich kolegové někde hasí (buď žízeň (protože nejsou vidět) nebo z druhé strany paneláku…), dva nejodvážnější se ruče chopili plachty za účelem zachránění nebožáků, kteří v důsledku plamenů nemůžou opustit dům obvyklou cestou. Každý vyskočivší (…tak tomu říkám slovo!) človíček musí absolvovat celkem tři odrazy před tím, než úspěšně ladným saltem skončí v sanitce, kde je pro něj konečná štace a pro Vás další bodík k dobru. Radši nebudu rozebírat, že človíček, který při posledním skoku vpluje do sanitky do ní skáče opět přibližně z výšky 2-3 patra a při pádu z téže výšky na chodník je z něj placka. Stále mi nějak nedochází jaký je v Japonsku (nebo kdo to tehdy vymyslel…) rozdíl mezi tím, jestli sebou z třetího patra fláknete o zem nebo o sanitku, ale asi mají nějaké spešl sanitkové modely. Vždyť víte jací jsou ti Japonci hračičkové…
Tyto hasiče jsem viděl i v originální verzi (pochopitelně černobílé), teprve dnes dokážu skutečně pochopit, jaká nepředstavitelná klika to byla vůbec si chvíli hrát s touto podpultovou dovozovkou (půjčené přibližně přes 3 kamarády). Jakožto člověk znalý originálu si můžu tedy dovolit srovnávat a musím říct, že konverze je opravdu dokonalá.
Jak je u digitálních her téměř nepsaným pravidlem, jsou přítomny dvě varianty, „A“ a (překvapivě) „B“. Samozřejmě se liší v rychlosti sebevrahů a v celkovém počtu lidiček, kteří si to zrovna plachtí vzduchem. Řeknu Vám, když jich tam poletuje takových 5-6, tak je to už vcelku nepřehledné a rozhodně nedoporučuji v tento krajně nevhodný moment hru pauzovat.
Mentalita lidiček nedoznala od původní verze žádné změny (stejné sebevražedné sklony..), namísto co by byli ti malí šmejdi rádi, že je vůbec někdo zachrání, častokrát na balkón vyběhnou v situaci nejnevhodnější a ještě si drze chvilku počkají na moment, kdy máte plnou plachtu práce někde u sanitky a schválně skočí v ten nejneočekávanější okamžik (obzvlášť oblíbené u lidiček vylézajících z nejnižšího patra, kde sebou taky o zem fláknou nejrychleji…).
Pro někoho se nabízí otázka, proč tuto vykopávku vlastně hrát… ? Především proto, že je nesmírně zábavná a chytlavá, vůbec bych se nedivil, kdyby se generální manažer na poradě s personálním ředitelem hádali, kdo „…zachránil víc pidižvíků v béčku.“
Škoda, velká škoda, že v neregistrované verzi vám hra povolí zachránit pouze 50 hlav. Pokud Vám tedy hra unikla (jako že 99.995% lidí asi ano), zkuste okusit ovoce nostalgie…
Tyto digitální hry byly předmětem pokoutného obchodu v řádu tehdejších tisíců a vzpomínám, že při návštěvě Maďarska jsem jednou zahlédl skupinku lidí obdivujících právě takovouto hru s námětem Tom & Jerry, která stála v nějaké výloze (v tehdejším přepočtu, kolem 1500,- Kč, což bylo opravdu dost). Už tenkrát mě nemohli rodiče od skla dostat a zapřisáhl jsem se, že to bude první věc, kterou si v životě koupím. Tak to vidíte, doba pokročila, hry se změnily, nostalgie zůstává…
Cíl hry je mimořádně jednoduchý, takže pohodlně se posaďte a… Milé děti! V blíže nespecifikovaném městečku začalo hořet a do akce hned vyrazili místní hrdinští švarní hasičové a zatímco jejich kolegové někde hasí (buď žízeň (protože nejsou vidět) nebo z druhé strany paneláku…), dva nejodvážnější se ruče chopili plachty za účelem zachránění nebožáků, kteří v důsledku plamenů nemůžou opustit dům obvyklou cestou. Každý vyskočivší (…tak tomu říkám slovo!) človíček musí absolvovat celkem tři odrazy před tím, než úspěšně ladným saltem skončí v sanitce, kde je pro něj konečná štace a pro Vás další bodík k dobru. Radši nebudu rozebírat, že človíček, který při posledním skoku vpluje do sanitky do ní skáče opět přibližně z výšky 2-3 patra a při pádu z téže výšky na chodník je z něj placka. Stále mi nějak nedochází jaký je v Japonsku (nebo kdo to tehdy vymyslel…) rozdíl mezi tím, jestli sebou z třetího patra fláknete o zem nebo o sanitku, ale asi mají nějaké spešl sanitkové modely. Vždyť víte jací jsou ti Japonci hračičkové…
Tyto hasiče jsem viděl i v originální verzi (pochopitelně černobílé), teprve dnes dokážu skutečně pochopit, jaká nepředstavitelná klika to byla vůbec si chvíli hrát s touto podpultovou dovozovkou (půjčené přibližně přes 3 kamarády). Jakožto člověk znalý originálu si můžu tedy dovolit srovnávat a musím říct, že konverze je opravdu dokonalá.
Jak je u digitálních her téměř nepsaným pravidlem, jsou přítomny dvě varianty, „A“ a (překvapivě) „B“. Samozřejmě se liší v rychlosti sebevrahů a v celkovém počtu lidiček, kteří si to zrovna plachtí vzduchem. Řeknu Vám, když jich tam poletuje takových 5-6, tak je to už vcelku nepřehledné a rozhodně nedoporučuji v tento krajně nevhodný moment hru pauzovat.
Mentalita lidiček nedoznala od původní verze žádné změny (stejné sebevražedné sklony..), namísto co by byli ti malí šmejdi rádi, že je vůbec někdo zachrání, častokrát na balkón vyběhnou v situaci nejnevhodnější a ještě si drze chvilku počkají na moment, kdy máte plnou plachtu práce někde u sanitky a schválně skočí v ten nejneočekávanější okamžik (obzvlášť oblíbené u lidiček vylézajících z nejnižšího patra, kde sebou taky o zem fláknou nejrychleji…).
Pro někoho se nabízí otázka, proč tuto vykopávku vlastně hrát… ? Především proto, že je nesmírně zábavná a chytlavá, vůbec bych se nedivil, kdyby se generální manažer na poradě s personálním ředitelem hádali, kdo „…zachránil víc pidižvíků v béčku.“
Škoda, velká škoda, že v neregistrované verzi vám hra povolí zachránit pouze 50 hlav. Pokud Vám tedy hra unikla (jako že 99.995% lidí asi ano), zkuste okusit ovoce nostalgie…
