Počítačové skříně, které ovlivnily svět PC

V 90. letech byly počítačové skříně nezajímavým, ale nutným kusem hardware, který měl většinou šedou až béžovou barvu (časem žlutou). Nikdo neřešil design, barvu a v podstatě ani chlazení, a to jednoduše proto, že jsme neměli na výběr. Řešily se podstatnější věci, a to především výkon, kterého především v té době nebylo nazbyt. Poté, co se objevil hardware vhodný k přetaktování, čímž nemáme na mysli první pokusy s procesory 286 či 386, ale spíše dobu procesorů Pentium II a Pentium III, se ale roztočila spirála, která nakonec přinesla i větší zájem o počítačové skříně, jejich vzhled a chladicí schopnosti.
Linie vývoje je v tomto případě jasná. Spotřeba procesorů postupně stoupala a kvůli ní bylo nutné využívat výkonnější procesorové chladiče, jejichž vývoj mapujeme v samostatném článku. Vedle toho mohu ještě poukázat na článek o výrobních technologiích počítačových čipů, který je spojen také s tím, jak se zvyšovala i jejich spotřeba. V době Pentií II a III byla spotřeba sotva pár desítek wattů a až Pentia 4 byla při plné zátěži schopná si vzít vysoko přes 100 W energie. Pro chlazení jsme ale tehdy měli k dispozici jen jednoduché žebrované chladiče vyrobené z hliníku, které na procesory s výchozím nastavením stačily, ale pro přetaktování byly nevyhovující. Objevily se tak první chladiče z mědi či kombinace hliníku a mědi, ale pokud něco zachránilo vzduchové chlazení, byly to heatpipe, s nimiž si vystačíme dodnes. Ale to i proto, že spotřeba procesorů přestala růst a dnes se v případě moderních desktopových Core i snižuje.

A stejně jako přestal stačit malý hliníkový chladič se 6cm nebo i menším ventilátorem, přestaly stačit i do té doby oblíbené skříně pro domácí počítače. Šlo o klasický typ Minitower, který měl dříve napájecí zdroj ve svislé pozici a nahoře, takže byl většinou umístěn nad procesorem. Takto byly uspořádány i první Minitowery pro desky a zdroje typu ATX, tedy nejen starší AT, a bylo jasné, že do takového počítače těžko nacpeme velký chladič. Zdroje se tedy nejdříve posunuly do ležaté pozice nad desku, kvůli čemuž začaly Minitowery ustupovat v prospěch vyšších Midi a Middletowerů, což popisuje i náš téměř 10 let starý průvodce skříněmi. Později se zdroje přesunuly ještě jednou, a to do spodní pozice pod desku, kde je jejich nejčastější místo i dnes.
Overclockerům přestal stačit nejen vývoj tehdejších chladičů, což přineslo rozmach vodního chlazení, ale také bylo nutné teplý vzduch lépe odvádět mimo skříň. Zrodil se casemodding, nejdříve ryze účelový, kdy se do skříně přinejmenším vyřezávaly otvory pro velké ventilátory a později nevyhnutelně přišly i úpravy týkající se vzhledu skříní. A právě toto všechno, co se zrodilo v hlavách a rukou běžných uživatelů, mělo vliv na celý počítačový průmysl. Stal se z toho zkrátka hlavní proud stejně jako ze všeho nového a originálního, čeho si všimnou podnikavci.

V novém tisíciletí se tedy zrodila řada firem, které začaly nabízet výkonné chladiče a líbivé počítačové skříně. Na takovou produkci se pochopitelně orientovala i řada již známých společností, jako třeba Cooler Master nebo Titan a jiní, jako Chieftec, zase tvrdošíjně prosazovali tradiční pojetí. Nicméně trh s počítačovými skříněmi a chladiči se zcela změnil a pokud jej dříve poháněla všeobecná mantra casemodding, nyní je zase všechno herní, když to vezmeme poněkud zjednodušeně.
V dnešním článku se tedy podíváme na vývoj počítačových skříní v posledních cca 15 letech a připomeneme si některé zajímavé a především netradiční kousky. I jejich doba je totiž v podstatě za námi, neboť dnes letí spíše decentní modely, které nemusí mít lesklý povrch, kvanta vysokosvítivých modrých LED a ventilátorové rošty s podobiznou draka.