Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Polární záře může zpomalovat satelity na oběžné dráze

25.4.2019, Jan Vítek, aktualita
Polární záře může zpomalovat satelity na oběžné dráze
V ideálním případě by umělé družice mohly obíhat Zemi či jiné planety, aniž by na ně působila jiná významná síla než gravitace. Jenomže jsou tu i zbytky atmosféry, sluneční vítr a dokonce i průvodní jev polární záře, který ovlivňuje jejich dráhu. 
Rocket Experiment for Neutral Upwelling 2 (RENU2) byl proveden v roce 2015, aby mohla být prozkoumána polární záře. Startovalo se z území Norska a nyní se dozvídáme, že právě polární záře může na satelity kroužící kolem Země působit podobně jako prudká změna povětrnostních podmínek na letadla. 
 
raketa RENU2 startuje z rampy v Norsku
 
Jak dobře víme, polární záře je tvořena nabitými částicemi ze Slunce a jeho větru přitahovaných magnetickým polem Země k jeho pólům, kde narazí do atmosféry a rozsvítí ji. Vědci přitom tušili, že tento úkaz může z atmosféry vytrhávat kapsy vzduchu a ty vynést do velké výšky. Pokud do takové kapsy vletí satelit, je pak jasné, že to na něj působí jako rázová vlna, která jej může výrazně zpomalit. Satelit pak musí využít své drahocenné palivo, aby pokles rychlosti kompenzoval a pokud jej nemá, dostane se na nižší oběžnou dráhu, kde už je více příležitostí k dalšímu zpomalení, dokud není satelit zachycen atmosférou, v níž nevyhnutelně shoří. 
 
Právě raketa RENU2 tak měla při svém letu v roce 2015 na jednu takovou kapsu narazit, přičemž výzkumníci mluví o jisté "překvapivé struktuře" nalezené ve velké výšce. RENU2 zkoumala konkrétně PMAF (Poleward Moving Auroral Forms), což je okem méně viditelná záře v podobě jakýchsi tančících mraků ve velké výšce. Obvykle se PMAF tvoří ve 240 až 400 km nad zemí, zatímco klasická polární záře vzniká někde na hranici vesmíru, čili asi ve 100 km nad zemí. 
 
RENU2 tak vlétla přímo do jedné PMAF a zaznamenala kapsu vzduchu. Ta má být vynesena díky energii slunečního větru, která vzduch zahřívá a ten je pak vynesen vysoko nad okolní atmosféru, což si zase můžeme představit jako bubliny v lávové lampě. Ovšem spíše než o jednu velkou bublinu jde v tomto případě o několik tenkých proužků, které se mohou dohromady rozprostírat v oblasti o průměru cca 15 kilometrů. 
 
Titulek aktuality je tak trošku zjednodušen, což mi snad odpustíte, nicméně jde opravdu o jev, který je pevně spojen s polární září. 
 
 
Zdroj: Astronomy