Přehled desktopových procesorů

Socket LGA 1366, známý též jako Socket B, byl prvním socketem, pro nějž byly určeny první procesory Core i7 architektury Nehalem a přišel na svět s prvními příslušnými CPU v listopadu 2008. Intel se tehdy vytasil hned s několika novinkami. Jednak to byla sběrnice QPI (Quick Path Interconnect) nahrazující klasickou FSB (Front Side Bus). To bylo nutné díky tomu, že nové procesory již převzaly na sebe důležitou část práce Northbridge - integrovaly do sebe paměťový řadič, a to až tříkanálový. QPI také měla konkurovat sběrnici Hypertransport od AMD.

Co se týče architektury Nehalem, o ní si můžete počíst v našem článku, který se věnuje výhradně jí a pak je tu i první recenze, kde se nové Nehalemy v podobě Core i7 předvedly v souboji s předchozí generací. Pokud to máme ale shrnout, tak vedle již řečeného Nehalem přinesl škálovatelnou L3 cache, větší zaměření na vícevláknové aplikace, kam můžeme zařadit také znovuobjevení kouzla technologie Hyperthreading (tu v desktopovém světě známe již od konce roku 2002, kdy se objevila v procesorech Pentium 4). A samozřejmě Intel představil také Turbo Boost, kterou později adoptovalo AMD a ještě později dokonce i NVIDIA u karet GeForce GTX 600.

Technologie Turbo Boost znamená důležitý milník ve vývoji procesorů x86, který přišel díky vzrůstajícímu počtu jader, ovšem stagnující pracovní frekvenci, jež po odpískání generace Netburst (Pentium 4) přestala výrazně růst. Programové vybavení desktopových počítačů však v době prvních Core i7 nebylo moc schopno využít výhodu čtyř a vícejádrových procesorů, jež zůstávaly nevytíženy. A aby se zajistil vyšší výkon pro jednothreadové aplikace, byla představena technologie Turbo Boost, která dokáže procesorová jádra dynamicky přetaktovat.

Míra takového přetaktování se u procesorů Intel určuje jednoduchým zápisem několika čísel, jejichž počet závisí na počtu fyzických jader (tedy bez ohledu na Hyperthreading). U procesoru Core i7-920 je to 1/1/1/2, což znamená, že při zatížení jednoho jádra se výchozí frekvence zvedne o 2x 133 MHz (dvojnásobek základní frekvence u Nehalem). Ve výsledku je to tedy 2667 + 266 MHz. Ovšem v případě zatížení dvou a více jader je to nárůst jen o 1x 133 MHz. Soustava 1/1/1/2 tedy odpovídá zátěži 4/3/2/1 jádra. U pozdějších procesorů Sandy Bridge a Ivy Bridge to funguje stejně, jen se základní frekvence snížila na 100 MHz, čemuž odpovídá i nárůst výsledného taktu CPU.

Fungování Turbo Boost však nezávisí pouze na těchto schématech, ale musí do toho zapadat také hodnota TDP procesoru, která nemá být přitom překročena, stejně jako jej může ovlivnit proudový odběr a teplota procesoru. Pokud jsou překročeny limitní hodnoty, frekvence procesoru jde automaticky dolů, takže nikde není zaručeno, že váš procesor bude vždy fungovat dle konfigurace Turbo Boost.

Jádro (revize): Bloomfield, C0, D0
Počet x86 jader: 4
Uvedení na trh: listopad 2008
Taktovací frekvence: 2667 - 3330 MHz (základní)
Rychlost sběrnice: QPI - Quick Path Interconnect (4,8 / 6,4 GT/s)
Velikost L1 cache: 32 kB instrukční, 32 kB datová na jádro
Velikost L2 cache: 256 kB na jádro
Velikost L3 cache: 8 MB
Podpora pamětí: DDR3-1066 (tříkanálové)
Výrobní technologie: 45 nm
Napájecí napětí: 0,8 - 1,375 V
Maximální teplota (T Case): 67,9 °C
Technologie: MMX, SSE, SSE2, SSE3, SSSE3, SSE4.1, SSE4.2, SSE4a, Intel 64, XD bit, Intel VT-x, Hyperthreading, Turbo Boost, Smart Cache
Úsporné funkce: Enhanced Intel SpeedStep Technology (EIST)

Jako první procesory Core i7 byly na trh uvedeny procesory s kódovým označením Bloomfield, které se ihned staly středem zájmu díky vysoké paměťové propustnosti a velmi slušnému výkonu ve vícethreadových aplikacích. Šlo ale o hi-end v oblasti desktopových počítačů, a tak nešlo o nic levného, zvlášť když se započítala i základní deska a tříkanálové paměti.

Jádro (revize): Gulftown, B1
Počet x86 jader: 6
Uvedení na trh: březen 2010
Taktovací frekvence: 3200- 3470 MHz (základní)
Rychlost sběrnice: QPI - Quick Path Interconnect (4,8 / 6,4 GT/s)
Velikost L1 cache: 32 kB instrukční, 32 kB datová na jádro
Velikost L2 cache: 256 kB na jádro
Velikost L3 cache: 12 MB
Podpora pamětí: DDR3-1066 (tříkanálové)
Výrobní technologie: 32 nm
Napájecí napětí: 0,8 - 1,375 V
Maximální teplota (T Case): 67,9 - 68,8 °C
Technologie: MMX, SSE, SSE2, SSE3, SSSE3, SSE4.1, SSE4.2, Intel 64, XD bit, Intel VT-x, Hyperthreading, Turbo Boost, Smart Cache, AES-NI
Úsporné funkce: Enhanced Intel SpeedStep Technology (EIST)

Po zhruba jednom a půl roce čekalo procesory pro socket LGA 1366 oživení v podobě nových modelů Gulftown. Ty vznikly na základě architektury Westmere, což je ale pouze 32nm Nehalem s menšími úpravami. Díky pokročilejšímu výrobnímu procesu se mohl procesor rozrůst o další dvě jádra, díky čemuž jsme dostali nativně šestijádrové a díky Hyperthreadingu dokonce dvanáctijádrové CPU. To už dodalo pořádné oživení výkonu ruku v ruce s vysokými frekvencemi, což se odrazilo v testech (srovnání s AMD Thuban).

Novinkou je zde také zařazení instrukcí AES-NI (AES New Instructions), které výrazně urychlují kódování dat pomocí AES klíče, což jsme měřili v jednom z testů pomocí WinZIPu. Procesory Gulftown jsou tak tím nejlepším, co se dá pro socket LGA 1366 sehnat a dále již Intel pokračoval s využitím nového socketu LGA 2011 a procesory Sandy Bridge-E.