Přetaktování grafické karty od A do Z

Každý, kdo se počítačem zabývá alespoň trochu více, touží nejen po co nejstabilnějším běhu, ale také po co nejvyšším výkonu. Ideální je, získat co nejlevněji co nejvýkonnější hardware. Již při koupi nových komponentů se ale hodí přihlížet k tomu, co z nich půjde "vymáčknout", čili jak půjdou optimalizovat, upravit a hlavně přetaktovat.

Poznámka:Jinou možností velmi výrazně zvýšit výkon grafické karty je odemčení pipelines, které je u některých modelů možné. Tomuto tématu jsem již věnoval samostatný článek - Průvodce: Odemykání pipelines grafických karet.

Upozornění! Většina úprav v následujícím textu je sice neškodná, ale může být důvodem neuznání reklamace. Proto Svět Hardware žádným způsobem neručí za škody způsobené následováním doporučení v tomto článku.

Proč přetaktovat?

Jako přetaktování, původem z anglického slova overclocking, označujeme stav, kdy zvýšíme frekvenci procesoru, pamětí nebo grafického čipu nad standardní hodnotu, aniž bychom narušili celkovou stabilitu počítače a kvalitu jeho funkce. Frekvence bývá sice poslední dobou odsouvána zpět pod tlakem nových architektur, ovšem její hodnota stále velmi výrazně ovlivňuje výpočetní nebo grafický výkon.


Odpověď na otázku v nadpise je celkem nasnadě - přetaktováváme, abychom za stejný peníz získali vyšší výkon. V diskusích jsem již častokrát narazil na různé skeptiky, jejichž názor je takový, že přetaktováním se můžeme rozloučit se stabilitou a jako odměnu získáme jen pár procent výkonu. Ovšem větší množství uživatelů je na tom opačně - chtějí ze svého počítače dostat co nejvíce. A takoví jsou, doufám, i čtenáři tohoto článku.

Ještě v úvodu bych rád zmínil jeden fakt, který je důležitý hlavně pro začátečníky: Přetaktováním nemůžete grafickou kartu poškodit. Nemusíte se tedy bát ani o to, že budete bez počítače, ani o neuznání reklamace. Při přehnaném overclockingu se může nejvýše stát, že systém zamrzne nebo se resetuje.

Kde se berou frekvenční rezervy?

Klíčovým pojmem dnešního rozsáhlého pojednání je grafický čip, nebo-li GPU (označení ve stylu "vizuální procesor" nechme na marketingu výrobců). Výroba těchto čipů probíhá stejně jako výroba procesorů - křemíkový monokrystal se nařeže na pláty (wafery), na nich se litografií vyrobí miliony tranzistorů s měděnými spoji a vše se nakonec usadí do pouzdra typu BGA (kontakty s grafickou kartou zajišťují kuličky).

Výrobní technologie GPU se od procesorů příliš neliší. Zatímco starší používané čipy jsou vyráběny 0,15mikronovým procesem, novější se dostaly přes 0,13 až na 0,11 mikronu, což je velmi slušné. ATi a nVidia si nechávají čipy vyrábět u TSMC, resp. IBM, dříve se angažovalo i UMC. Častá je také tzv. low-k technologie, nebo-li použití izolantu s nízkou kapacitancí (např. Black Diamond u ATi). Techniky jako SOI, Strained Silicon nebo SSDOI u grafických čipů nenajdete.


Během výroby se grafický čip průběžně testuje - první zmetky jsou vyřazeny okamžitě po nařezání waferu na čipy, další pak při testu hotového GPU. Ovšem klíčový je zde test funkčnosti pipelines a samozřejmě test frekvencí. GPU určitého typu je vyráběn s danou cílovou frekvencí, ovšem některé se povedou více a některé méně. Protože výrobci těchto čipů nemají takový prostor pro manévrování jako výrobci procesorů (ti prodávají mnoho různých modelů) a častokrát jsou na trhu třeba jen dvě nebo tři verze daného jádra, jsou GPU pro přetaktování obecně velmi vhodné.

Hlavně u čipů low-endu a nižšího mainstreamu bývají velké frekvenční rezervy, protože čipy jsou malé, což zajišťuje vysokou výtěžnost (podíl podařených čipů na celkové výrobě) a architektury bývají většinou dimenzovány na vyšší frekvence. Proto se často stává, že se GPU nižších segmentů podaří přetaktovat o několik desítek procent. Hi-end samozřejmě tak velké rezervy nemá a kolikrát "mele z posledního".

Nezapomeňme na paměti

Nedílnou součástí každé karty jsou také paměťové čipy, jejichž frekvence není závislá na grafickém čipu (jako systémová paměť na procesoru), ale je určována zvlášť. Proto je samozřejmě možné přetaktovat i paměti, což mívá na výkon kolikrát vyšší vliv než takt jádra. Zvýšením frekvence se totiž zároveň zvyšuje i jejich propustnost, tedy kolik dat dokáže skrz ně protéct za vteřinu. To je důležité zejména při používání vysokého rozlišení nebo FSAA (vyhlazování celé scény).


Možnost přetaktování pamětí se odvíjí od jejich výrobce a jejich časování. Nejkvalitnější jsou čipy od firem jako je Hynix nebo Samsung, které jsou dnes také hojně používané. Rating pak určuje nominální frekvenci a udává se v nanosekundách. Více se opět dozvíte v následujících kapitolách.