Proč Smartfoun?

Pokud mluvíme o digitálním organizování času, nemůžeme s nostalgickou vzpomínkou začít jinde, než v době, kdy této oblasti kralovaly diáře.

Přestože některé disponovaly na svoji dobu velmi slušnou pamětí (až 1 MB), jejich uzavřenost a nerozšiřitelnost je předurčila do kapes méně náročných zákazníků, kterým stačila základní sestava aplikací (byť kvalitně navržených a zpracovaných). Na miniklávesničkách se zde vcelku obstojně dalo psát dvouprstým stylem.

Největší nevýhodou diářů byl každopádně fakt, že nešlo přidávat další programy. I když se Vám nelíbila některá z aplikací, které Vám tam nahrál výrobce, neexistoval způsob, jak něco v paměti změnit nebo smazat.

Další jejich nepříjemnou vlastností byla mizerná konektivita - spojit digitální diář a PC byla věc téměř nemožná. Některé druhy nabízely propojení aspoň mezi bratry stejných značek.

Mimochodem, pokud dnes uvažujete o koupi diáře, pomněte, že za dvojnásobek ceny těch dražších kusů pořídíte Palm Zire s 2 MB paměti a především s možností programově stroj dovybavit podle své představy, profese nebo záliby. I ten nejhorší Palmáč navíc také disponuje infračerveným portem, díky kterému je přístupný okolnímu světu ostatních PDA zařízení.

V článku o přenosných pomocnících samozřejmě nemůžeme nepřipomenout notebooky, ty nabízejí vše v jednom - kvalitní hardware plně srovnatelný s PC pro libovolné použití (tabulky, prezentace, texty, hry, multimédia, ...) i vynikající barevnost a rozlišení.

Vzhledem k tomu, že na notebook můžete nainstalovat v podstatě libovolný systém a software, nemá smysl příliš rozebírat jeho schopnosti, protože ze všech dnes zmiňovaných zařízení jsou jednoznančně největší.

Cena je ale velmi vysoká, výdrž spíš menší (pár h) a rovněž díky své velikosti nejistě balancují na hranici slovních spojení "přenosné" a "zavazející".

Notebooky mají spolu s Psiony jednu obrovskou výhodu - mají klávesnici, na které se komfort psaní třeba s Graffiti nebo s virtuální klávesnicí naprosto nedá srovnat.

Psiony jsou oblíbené zejména mezi zkušenějšími uživateli a lidmi, kteří na cestách často píší, potřebují pohodlnou klávesnici a notebook je pro ně z nějakého důvodu nepřijatelnou variantou. Nabízejí stabilní systém, kvalitní aplikace i poměrně dobré uživatelské a vývojářské zázemí.

Co se týče běžných PDA zařízení, o kterých píšeme dnes a denně, tak Palm, Pocket PC i Linux nabízí základní PIM aplikace na poměrně vysoké úrovni, nechybí komunikace a oboustranná synchronizace dat s PC.

Zkušení uživatelé vědí, že PDA této skupiny jsou špatné zadávače, ale dobré prohlížeče dat. Oceňují zde zejména jejich snadnou ovladatelnost, dostupnost a přenositelnost - není problém mít i mimo kancelář přístup k důležitým textům, tabulkám nebo databázím. Ve chvílích volna se PDA promění v ochotného spoluhráče šachu nebo jukebox přehrávající oblíbené MP3.

Programů je k dispozici obrovské množství - podle platformy desetitisíce až tisíce. Pokud zatoužíte u svého PDA po GSM dovednostech, lze u některých vybraných modelů (iPAQ, Visor) přikoupit externí moduly, do kterých PDA "oblečete" a po instalaci nutného softu můžete pracovat se sítí standardu GSM (tedy mimo jiné). Toto řešení má dvě zásadní nevýhody, jednak je poměrně nákladné a za druhé PDA ztrácí hodně ze své snadné přenositelnosti a začíná být v kapse dost cítit.

Všechna moderní PDA (komunikátory a smartfouny nevyjímaje) až na malé vyjímky umožňují uživateli ukládat data na paměťové karty.

Pokud má PDA GSM část zaintegrovanou (tvoří s PDA neoddělitelnou část), pak mluvíme o tzv. komunikátorech. Primárním použitím ovšem komunikátory slouží stále jako kapesní počítače, možnost dovolat se je jaksi druhotná a její implementace je často podřízena čistě účelovému designu PDA.

Komunikátory vypadají na první pohled trošku neohrabaně, mají ale dvě vlastnosti, díky kterým jim jistá skupina zákazníků může dát před smartfouny přednost. Jednak je to dotekový displej s rozlišením minimálně 160 x 160 (Palm), obvykle vyšším 240 x 320 (Pocket PC), na kterém se v terénu data výborně zpracovávají, prohlížejí i doplňují. Druhou věcí je stylus, bez kterého si žádný pravověrný uživatel PDA už nedokáže představit život - možnost ťuknout kamkoliv na displeji a používat některou z metod rozpoznávání psaného písma nesmírně urychluje jakoukoliv práci.

Komunikátory mají ještě jednu drobnou nevýhodu, řekněme hygienicko-konstrukční, zkuste se zamyslet nad tím, jak bude za měsíc vypadat Váš iPAQ, když na něj desetkát denně přitisknete levé ucho. U přístrojů, které nemají mikrofon a reproduktor vzadu neuškodí si nacvičit pevnou "volací" pozici hlavy a držet se jí, případně používat nějakou HF.

Výdrž komunikátorů je poměrně nevalná, maximálně 1-2 dny běžně vytíženého uživatele, ale na druhou stranu, kdo by s něčím takovým běhal po Tatrách.

A blížíme se konečně k samotným smartfounům. Smartfoun je (na rozdíl od komunikátoru) především telefon, který sice obsahuje mnoho dalších příjemných funkcí, ale tvar a konstrukční styl je zkrátka "volací".

Rozlišení displeje je v porovnání s komunikátory Pocket PC menší, barevnost stejná. Nové přístroje podporují samozřejmě GPRS a některé jsou připraveny i pro sítě 3G. Už od pohledu je také jasné, že smartfoun mnohem líp sedne v kapse, protože se tvarem podobá běžnému mobilu.


Aby byl smartfoun smartfounem, musí bezpodmínečně:

• Umožnit uživateli dle jeho uvážení instalovat a pochopitelně používat vlastní aplikace, programy nebo hry.
• Zvládat minimálně běžnou agendu - kalendář, úkolovník a adresář.
• Umět synchronizovat svoje data s PC.

Obecně také můžeme říct, že smartfoun je telefon, ve kterém je kompletní operační systém - podpora Javy na mobilech ještě neznamená, že tento kus je smartfounem. Pro smartfouny je také navíc k dispozici obvykle tzv. development kit, se kterým lze vyvíjet aplikace přímo pro jeho konkrétní OS.

Smartfounovské ovládání je navržené pro jednu ruku, ovšem, každý uživatel Palmu nebo Pocket PC Vás jistě bude přesvědčovat o výhodách stylusu. Možnost okamžitě ukázat na co člověk chce i rozeznávání znaků psaných na displej je funkce při práci s libovolnými dokumenty absolutně nezbytná. Např. napsat delší email je na smartfounu stále otázka toho, jak jste dobří při psaní SMS zpráv.

Schopnosti smartfounů jsou velmi velké - pokročilé funkce pro správu PIM, prohlížení webu, bezdrátová synchronizace nebo programy přehrávající multimediální soubory - to je jen velmi stručný pohled na jejich základní dovednosti.

Paranoidní jedince mezi námi a milovníky open-source systémů (resp. softwaru) asi nepotěší, že podobně jako u mobilů v podstatě nemáte kontrolu nad tím, co smartfoun o Vás komu odesílá. Jde sice jen o spekulace, ale možnost, že by si někdo mohl zjistit, co a kdy jste spouštěli je značně nepříjemná.

Tak, to bychom měli... Dnes jsme pouze zběžně představili základní vlastnosti a možnosti, v příštích částech seriálu se podíváme na konkrétní sytémy, typy a samozřejmě nás bude také zajímat, jak se s takovým smartfounem žije běžnému uživateli.