Procesory v roce 2019: co čekáme od AMD a Intelu?

Červenec a vůbec celé prázdniny byly ve znamení čekání na procesory Threadripper 2. generace, zbylé procesory Ryzen rovněž 2. generace a samozřejmě také na procesory Intel Core 9. generace. Už poněkolikáté se také objevily informace o tom, že příští procesory Ryzen nabídnou až 16 fyzických jader, ale to se dosud nepotvrdilo, takže si na další informace počkáme asi až do příštího roku.

 

 

V Intelu však začalo přituhovat. Firma na jednu stranu ohlásila rekordní zisky, ale vedle toho při stejné příležitosti uvedla, že masově nasazeného 10nm procesu se letos opravdu nedočkáme a tato věc se přesouvá do druhé poloviny příštího roku. Jak brzy vyplynulo na povrch, nejde pouze o nutné odsunutí nástupu příštích procesorových generací, za něž musel nastoupit další refresh a my se navíc ještě asi dočkáme dokonce i 6. generace 14nm procesorů. Jde také o to, že 14nm linky jsou neplánovaně zatíženy tak, že Intel už dávno přestal stíhat výrobu všeho, co by potřeboval. Dopady jsou zřejmé: nedostatek procesorů, vyšší cena a z hlediska výrobců celkově negativně ovlivněný vývoj trhu, který se už pomalu chystal zmátořit. 

 

Intel se rozhodl poslat do obchodů v závěru roku o dva miliony procesorů méně, než by bylo třeba, což samozřejmě odskáčou i výrobci dalšího hardwaru, jako především grafických karet a základních desek. Pro zákazníky to ale má i pozitivní dopad. Výrobci pamětí s takovým vývojem evidentně moc nepočítali, a tak na trhu brzy vznikl přebytek, kterému se Samsung a spol snažili zabránit. Díky němu cena modulů operačních pamětí zamířila dolů.

 

 

V srpnu už AMD oficiálně představilo první procesory Threadripper 2. generace, a to včetně 32jádrového modelu, který vnesl i mezi high-end desktopové procesory (HEDT) řádný průvan. Však donedávna jsme tu měli nanejvýš 10jádrové HEDT procesory a pak si přijde AMD a nejdříve počet jader zvětší na 16, o rok později na 32 a v příštím roce bude možné mít i 64 jádrové modely, pokud do toho firma půjde. To je nebývalé tempo, které se Intel snaží horko těžko zachytit a logicky mu to s jeho aktuálními problémy moc nejde. To je však technologické hledisko, zatímco to finanční je poněkud jiné a tam si Intel v podstatě nemá na co stěžovat. 

 

Sluší se ale upozornit, že 24 a 32jádrové Threadrippery na tom zdaleka nejsou tak dobře, jak by mohly být. Mají značně osekaný paměťový systém a v řadě úloh je velice limitující to, že polovina jader nemá přímý přístup do paměti. Plány firmy AMD také jistě značně poškodilo to, že společnost GlobalFoundries ohlásila konec plánů ohledně přechodu na 7nm výrobní proces. Zůstane tak přinejlepším u 12nm a i když to asi neznamená, že už se v tomto ohledu nikdy nikam neposune, určitě to znamená to, že ztratila kontakt s vedoucí skupinou, v níž dnes zbyl už jen Intel, Samsung a TSMC. V tu dobu jsme ale už měli potvrzeno, že 7nm GPU od AMD přijde na trh letos a v příštím už 7nm CPU.

 

Během září jsme už začali více pociťovat nedostatek procesorů nebo i čipových sad Intelu na trhu. Ceny už nějaký ten čas stoupaly a Core začaly mizet ze skladů obchodů, OEM zákazníci Intelu si začali na nedostatek stěžovat, atd. A opět se mluvilo o slepencích Intelu, ale také o 64jádrových procesorech EPYC, od nichž se ani nečekalo, že by to byly monolitické čipy. 

 

 

V souvislosti s nedostatkem procesorů a čipových sad Intel se objevily také zprávy popisující opatření, které firma učinila, aby to řešila. Jde v podstatě o jednoduchou věc. Kapacity Intelu měl uvolnit nástup 10nm procesu, který však nepřišel, ale tím plány přesunout výrobu čipových sad na 14nm nebo vyrábět modemy pro Apple přirozeně nezmizely. Takže se 14nm linky zahltily a my se dozvěděli, že Intel chce vyrábět některé produkty opět 22nm procesem, nebo dokonce u TSMC a pak že bude investovat do továren ve Vietnamu a Irsku. Z toho všeho se potvrdila pouze ta třetí zpráva a navíc neznamenala, že by byly rozšířeny samotné 14nm linky. Investovalo se pouze do provozů pro testování a finální dokončování (pouzdření) procesorů. 

 

S příchodem října přišla také ostuda, kterou Intelu zařídila společnost Principled Technologies svým zcela zfušovaným testem (nejen) procesorů Ryzen 7 2700X a Core i9-9900K. Na to Intel sám reagoval vyhýbavě, ale autoři testů později přinesli opravené výsledky, které zcela nepřekvapivě ukázaly procesor Ryzen v daleko lepším světle.

 

 

To vše následovalo po samotném představení nových procesorů Intel Core 9. generace, jež se dostaly na trh ve 3 modelech, a to jako dva 8jádrové a jeden 6jádrový. Stále sice jde o 95W modely, ovšem toto TDP už dávno neodráží skutečnou spotřebu po zapnutí turba. 

 

Vedle toho byl konečně představen také 28jádrový procesor, jejž Intel slíbil pro HEDT sestavy. To bude konkrétně Xeon W-3175X s takty 3,1 GHz až 4,3 GHz a TDP 255 W. Intel při tomto představení nezveřejnil cenu, kterou očekáváme na úrovni 10.000 dolarů, což ještě uvidíme. Nicméně lze očekávat, že v porovnání se 32jádrovým Threadripperem za 1800 dolarů to bude skutečně pálka. 

 

Listopad byl především o chystaných serverových procesorech. Nejdříve jsme se dozvěděli, že AMD by mohlo řešit budoucí vícečipová CPU s využitím jakéhosi I/O čipu zajišťujícího různé "uncore" záležitosti jako přístup k pamětem či PCIe zařízením, kolem nějž by se srocovaly čipy se samotnými procesorovými jádry a příslušnou cache. A takto nějak by mohly vypadat budoucí desktopové procesory: 

 

A co se nestalo, samotné AMD nám to nedlouho poté potvrdilo, alespoň co se týče provedení serverových procesorů EPYC, na nichž by snad opět měly být založeny nové Threadrippery. 

 

 

Možná že se díváme na archetyp nového pojetí procesorů x86, alespoň těch s více jádry. Důležitá je i kombinace 7nm procesu pro samotné malé procesorové čipy a 14nm procesu pro velký I/O čip. O takové věci se mluví již dlouho a jde o to, že skutečně není nutné vyrábět čip s uncore částmi pomocí nejmodernějšího, a tedy i nejdražšího procesu s potenciálně nejslabší výtěžností. Může se použít starší, levnější a spolehlivější proces. Čip pak sice bude větší, ale i tak to evidentně vyjde levněji, jinak by to AMD nedělalo a především to z hlediska výkonu vůbec nemusí vadit, když nejde o samotná procesorová jádra. A krom toho, díky 7nm procesu a osekaným procesorovým chipletům, jak AMD nazývá ony malé čipy, se mohl využít dvojnásobek paměti L3 cache na jádro oproti původním generacím Zen/Zen+.  

 

A asi není náhoda, že Intel ve stejnou dobu představil své nové procesory Cascade Lake čítající až 48 jader. Něco přes rok poté, co sám kritizoval AMD za poslepování více čipů do jednoho CPU udělal to samé, i když nám sdělil, že v jeho případě to je samozřejmě něco mnohem kvalitnějšího a že v zásadě proti vícečipovým řešením nic nemá. Faktem však zůstává, že jde o dva 24jádrové procesory Xeon vedle sebe spojené pomocí jisté sběrnice UPI (Ultra Path Interconnect), která tak asi bude založena na dobře známé QPI (Quick Path Interconnect), kterou Intel využívá pro spojení procesoru s čipovou sadou. 

 

 

To bychom měli a nyní už se pomalu podíváme na to, co bude dál.